Navzdory navenek zdůrazňované závažnosti tématu, které je uváděno jako skutečná pohnutka ke každoroční slezině dobročinných osobností, panuje však na „Life Ballu“ zásadně pouze bujaré veselí. Ačkoliv akci mezitím v hojném počtu navštěvují i tací lidé, kteří – světe div se – ještě dnes preferují heterosexuální životní styl, schází se tu především takoví, kteří dokážou patřičně ocenit , že jsou zde pěkně pospolu, sami „mezi velkým počtem svých“ a vychutnávají si nevšední výběr protějšků, který bez tak velké lokální koncentrace „stejně naladěných“ jinak není možný. Vídeňské hotely a penziony si o víkendu rozhodně na prázdnotu stěžovat nemusely a věřme, že turisté v nich v noci ze soboty na neděli ubytovaní neupadali při pomyšlení na AIDS zrovna do smutečních nálad.
Ale komu jde ve skutečnosti o nějaký boj proti AIDS. Neoficiálním, nepsaným mottem „Life Ballu“ totiž je: „Žijeme jen jednou, tak si pořádně užijme. A vyzkoušet se má všechno.“ I právě proto je tento dobročinný event magnetem pro rádoby známé celebrity a exoty, jejichž chování právě ve vztahu ke kýženému boji proti AIDS může být sotva pokládáno za příkladné. Ostatně na světě snad neexistuje jiné sexy-onemocnění, které by se tak působivě dalo asociovat s požitkářstvím par excellence. Přiznejme si, pořádat každoročně velkolepé hýřivé oslavy homosexuálů a módních návrhářů pod zástěrkou mezinárodního boje proti rakovině, leukemii, osteoporóze, cukrovce, srdečnímu infarktu, kapavce nebo chlamydiím by automaticky nějak nešlo dohromady. Už jenom myšlenka na tyto nemilé choroby jakoby potlačovala citlivé lidské libido.
Samozřejmě jde na „Life Ballu“ nejen o naplnění primárního lidského pudu, ale o takové podstatné věci jako jsou peníze a uznání. Nejeden „módní vizážista“ našel díky plesu, na kterém je vidět spousty extravagantních a křiklavých kostýmů, svůj smysl života a uplatnění, za které může vděčit jenom existenci AIDSu. Homosexuálnímu vizážistovi a jeho módním kreacím nejde pochopitelně o to, aby u přihlížejících diváků vyvolal soucit s onemocněnými na AIDS nebo dokonce aby propagoval toleranci. Spíše mu záleží na tom, aby u přihlížejících vyvolal jakýsi pozitivní či příkladný životní pocit vůči homosexuálům, což se mu ale nikdy nepodaří. Zbytek už je jenom o zoufalém křečovitém pokusu přisuzovat své sexuální orientaci větší význam, než skutečně má. Ale to je ostatně už známkou obyčejných exhibicionistických „průvodů (kompenzované) namyšlenosti“.
Čím byl letošní „Life Ball“ nový či jiný? Tematizována byla o něco více než loni „homofobie“ ale i prostituce. Organizátor plesu Keszler napomínal, že „homofobie je v některých zemích dodnes zákonně zakotvená“. Zpěvák Elton John se přidal: „Je snadné mít soucit s hemofiliky nebo dítětem.“ Ale abychom vymýtili AIDS, je třeba mít také něco „lásky“ pro homosexuálního muže, člověka závislého na heroinu či pro prostitutku, která se na ulici prodává za pár dolarů. „Abychom učinili z AIDS už pouze vzpomínku, musíme milovat ty nejvíce nenáviděné a stigmatizované lidi“, řekl.
Dobře. Co ale nastane, až se AIDS podaří skutečně vymýtit? Co pak bude s každoročními radovánkami? Kde pak najdou uplatnění všichni ti vizážisté, co si počne Gery Keszler bez svého „kšeftu století“? Pravda, říká sice, že veškeré milióny, které „Life Ball“ na sebe vydělá, jsou řádně investovány do boje proti AIDS, i když se v minulosti vyskytla opakovaně kritika, že finance této velkolepé zábavy nejsou zcela průhledné. Ale právě o to víc se musí Keszlerovi dělat vrásky. Jedině, že by pak „Life Ball“ překonstruoval na charitní ples za účelem boje proti hemeroidům či podobně.
Zkrátka a dobře, organizátoři i účastníci zřejmě právě proto moc dobře pochopili, že není vůbec důvodem ke smutku a depresi, že AIDS je mezi námi. A proto se na jeho existenci baží, jak to jen jde.
Ostatně: koneckonců by bylo tak trochu proti nelogické, neradovat se z přítomnosti takového daru a efektivního selektivního prostředku matky přírody, jejíž cesty jsou někdy nevyzpytatelné, ovšem s naprostou jistotou spolehlivé a jedině správné. Organizátoři „Life Ballu“ sice potřebují nějaké to venkovní duchaplné opodstatnění pro své kšefty a radovánky, neměli by nás ale otravovat svými srdceryvnými pokryteckými žalozpěvy nad řáděním AIDSu ve třetím světě a pokoušet se bohulibým přírodním procesům vázat ruce.