Milan Zavadil
Prababička mi kdysi říkávala: "Když nemají rozum ti druzí, musíš mít rozum alespoň ty. Přece nebudeš skákat ze srázu jen proto, že skočili i ostatní?!" Prababička byla typická venkovanka. Prostá, přesto díky zděděným i životem získaným zkušenostem velice moudrá žena. Byla přesně ten typ člověka, který je v současném světě pravidelným terčem přezírání a posměchu. Hloupost a stádovitost. To jsou pilíře, na kterých vládnoucí politici a levicová mediálně-kulturní fronta buduje svou společnou moc.
Zmíněná koalice si mojí úctu nikdy nezískala. Moudrostí nedosahuje mojí prababičce a dalším obyčejným, prostým lidem v mém okolí ani po kotníky. Nicméně arogancí, vyčůraností, prolhaností a chybějící empatií k člověku poráží mé vzory na celé čáře. Koalice oligarchů a levicové fronty sama sebe falešně označujě za páteř svobody a demokracie. Přitom bez existence celospolečenské diskuze navrhuje a přijímá rozhodnutí, která mají zásadní vliv na budoucnost evropských národů. Dokonce se zdá, že přijímání takových zásadních rozhodnutí pravidelně provází očividná radost z vlastního pocitu absolutní moci a možnosti potlačit jakýmkoliv způsobem i ten nejmenší náznak nesouhlasu a kritiky. Kdo z nás si například pamatuje na celospolečenskou diskuzi o mohutné imigraci do Západního světa, o financování tzv. neziskových organizací z veřejných peněz, o obrovských finančních injekcích do zadlužených bank, o skutečném významu slov rasismus a diskriminace nebo o silné podpoře homosexuality a homosexuálních sňatků?
Zrovna poslední téma je s ohledem na Francii aktuální. Autoritářská koalice politiků a levicové fronty postavila obyčejné občany před hotovou věc: Homosexualita je úžasná a zaslouží si rozsáhlou veřejnou oslavu. Vyrovná se ve všech směrech normálnímu vztahu mezi mužem a ženou, musí získat rovnoprávnost. Nesouhlas či dokonce kritika daného dogmatu jsou zcela nepřípustné a budou tvrdě potlačeny všemi prostředky. S pozdravem, Vaši svobodomyslní demokraté.
Veřejná diskuze s výsledným konsensem, základní kámen opravdové demokratické společnosti, se nikdy nekonala. Každý pokus o ní je ze strany levicové mediálně-kulturní fronty okamžitě napadán, za podpory bezpečnostních složek vládnoucí oligarchie. Přitom nemusíte být homofob ani nácek jen proto, že se vám nelíbí veřejná exhibice homosexuality. Moje prababička by řekla: "Ať si každý dělá doma za vraty co chce. Ale jak by to vypadalo, kdyby lidé káleli v pravé poledne přímo uprostřed ulice?!" Moudrý člověk totiž ví, že i kálení je přirozená věc. Ale nemusí se povinně oslavovat na veřejnosti. I když by si to různí exhibicionisté a milovníci neobvyklé sexuální lásky jistě přáli a za přítomnosti kamer to s úsměvem prováděli. Jenže je třeba brát v potaz, že velkou část lidí by pohled na veřejně (a po sobě) kálející osoby odpuzoval naprosto shodně, jako pohled na průvody pitoreskně vyšňořených, po sobě lezoucích a miliskujících se exhibicionistů stejného pohlaví. Mluví se o respektu a toleranci. Ale kdo respektuje většinu a toleruje její touhu užít si venkovní procházku bez pocitu silné žaludeční nevolnosti?
To samé se týká veřejné oslavy a propagace intimní lásky dospělých s dětmi, intimní lásky mezi lidmi a zvířaty, intimní lásky mezi sourozenci či rodiči a jejich dětmi. Mám pokračovat? Druhů "lásky" je plno. Těm, co ji provozují, připadá hezká a normální. To je však jen jejich názor. Dokud neproběhla řádná, nezaujetým soudcem moderovaná celospolečenská diskuze, ve které by byly uvedeny veškeré možné argumenty a přijat nějaký odlišný výsledek, budou tyto "lásky" pouze nenormálními úchylkami. Včetně homosexuality Její současná agresivní, bezohledně vnucovaná oslava je jen smutnou ukázkou současné arogance vládnoucí koalice politiků a levicové mediálně-kulturní fronty, opilé svou mocí nad obyčejnými lidmi. Evidentně z trucu a škodolibosti tato koalice prosadí ze svých mocenských pozic vše, co by obyčejným občanům mohlo opět o něco více znepříjemnit život a bohužel, ohrozit i jejich budoucnost.
Pokud dnes někteří mladí lidé z touhy šokovat, či jen z hlouposti a stádovitosti skákají slepě ze srázu za svými vedoucími soudruhy, nenapodobujte je. Když nemají rozum oni, musíte ho mít alespoň vy. Ať už vás pak nazývají posměšně nebo vztekle jakkoliv. Absence argumentů a užívání síly k potlačení kritiky potvrzuje fakt, že svá rozhodnutí by koalice vládnoucích politiků a levicové mediálně-kulturní fronty nedokázala nikdy obhájit. Mimochodem, jak dlouho by přežila společnost složená výhradně z homosexuálů či leseb? Kdo z erudovaných propagátorů homosexuality mi namísto trapných nadávek do homofobů a nácků zodpoví tuto prostou otázku z lidu?
