Iniciovala pokus o zmaření přednášky česká policie? Rozhořčení účastníků přednášky z pokusů cenzury ze strany státních orgánů
 |
Zatímco přednáška Konrada Badenheuera na schůzi Witikobundu (foto)
proběhla bez omezení, předchozí přednáška Pavla Kamase ve stejné
místnosti byla zpřístupněna pouze "uzavřené společnosti". (Šéfredaktor
Našeho směru Lukáš Beer na fotografii v druhé řadě vlevo.) |
V sobotu 18. května vystoupil v odpoledních hodinách na schůzi
„Pracovního společenství sudetoněmeckých učitelů a vychovatelů“ při příležitosti konání 64. Sudetoněmeckého dne v Augsburgu brněnský vydavatel
Pavel Kamas se svým téměř hodinovým projevem. Jeho přednáška se setkala s mimořádným zájmem publika, které se dožadovalo dodatečného zveřejnění poutavého textu v tiskové formě a na internetu. Četné přítomné hosty však také rozladily předchozí pokusy "cenzury" o znemožnění přednášky. Celá akce se totiž nakonec musela konat za zavřenými a střeženými dveřmi pouze pro „uzavřenou společnost“ a hlídka před konferenční místností se starala o to, aby do sálu nikdo další nevkročil. Mnoho zájemců, kteří se dostavili později, tak nemělo možnost si Kamasovu přednášku ani vyslechnout. Tento neobvyklý zákrok vyvolal mezi hosty rozruch a nevoli. Několik účastníků se v rámci přednášky přihlásilo ke slovu, aby hlasitě vyjádřili svůj nesouhlas s pokusy cenzurovat projevy na Sudetoněmeckém dni. Redakci
NAŠEHO SMĚRU byly později poskytnuty prozatím nepotvrzené informace o konkrétním pozadí pokusu o znemožnění přednášky a také o tom, kdo byl jeho původním iniciátorem. Vše napovídá tomu, že samotné vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení bylo vystaveno určitému nátlaku, aby odvolalo Kamasovu přednášku, a že stopy iniciátorů pokusu vedou do České republiky. Teprve před nedávnou dobou byli Pavel Kamas a spolumajitel jeho vydavatelství,
Lukáš Novák,
předvoláni na výslech českou policií kvůli knižnímu publikování výběru Hitlerových projevů z let 1939-1942.
Dr.
Hans Mirtes, vedoucí činitel zmíněné střešní organizace sudetoněmeckých učitelů, po přednášce potvrdil, že za celou dosavadní historii konání Sudetoněmeckých dní se ještě nikdy nepřihodilo, aby se nějaká z přednášek konala za takových podmínek, tj. pouze pro uzavřenou společnost. Tento menší incident se každopádně postaral o další zvědavost a diskuse mezi jinými přítomnými návštěvníky Sudetoněmeckého dne, mezi kterými se zpráva o tomto neobvyklém zákroku brzy roznesla. Šéfredaktor
NAŠEHO SMĚRU Lukáš Beer se Kamasovy přednášky taktéž zúčastnil a vystoupil později krátce v rámci diskuse a odpovídání na dotazy publika.
Mezi posluchači vzbudily velký zájem některé Kamasovy informace ohledně spíše tabuizovaných dějin Protektorátu Čechy a Morava a pokusů na české straně tyto z taktických důvodů překrucovat. Těmto pokusům o zkreslenou interpretaci protektorátní historie přihrává skutečnost, že němečtí a rakouští historikové se pouze slepě spoléhají na výklad oficiálních českých historiků, pokud jde o dějiny Čech a Moravy v letech 1939-1945. Kamas ovšem velkou část svého projevu věnoval také slibným a optimistickým výhledům na zlepšení česko-německých vztahů v budoucnu, které jsou dle jeho názoru čistě v rukách mládeže a budoucích generací, kdežto u přesvědčených šovinistů na druhé straně nemá význam
„mrhat našimi silami“. Střední Evropa, a tedy i sudetští Němci a Češi, bude v následujících desetiletích vystavena mnoha zkouškám, a právě obě kulturně ale i „biologicky“ si blízké národní skupiny, mají nyní šanci najít více společného, co je v tomto budoucím vypořádávání se a při usilování o společné hodnoty může navzájem posílit. Společná hrdost na společné kulturní dědictví tvoří jeden ze základních pilířů vzájemného srůstu a plodného porozumění v budoucnu. Významnou roli hraje přitom také schopnost dorozumívání se v jazyce a je podle Kamase tragické a nepochopitelné zároveň, že výuka německého jazyka je u nás čím dál více odsouvána na vedlejší kolej, ačkoliv se paradoxně z historického hlediska jedná o náš druhý zemský jazyk a o nespornou část české identity. Aplaus účastníků vyvolala mimo jiné Kamasova kritika „nemocné“ Evropské unie a kritika pokusů o vykořenění jednotlivých národů z jejich národních identit v rámci propagace multikulturalismu.
(Celé znění projevu bude dodatečně uveřejněno na těchto stránkách.)
 |
| Konrad Badenheuer na přednášce. |
Bezprostředně po Kamasově přednášce proběhla ve stejném sále akce
Witikobundu, na které promluvil bývalý šéfredaktor listu
Preuβische Allgemeine Zeitung, publicista
Konrad Badenheuer o dosavadních zkušenostech a historii vzájemného vyrovnání v případě vyhánění etnik na celém světě od 19. století do dnešního dne, kde se podrobně také rozebíralo několik príkladů. Hovořilo se například zejména o otázce restitucí, které nyní takřka příkladně umožňuje Srbsko. Česká televize, jež
přinesla krátkou reportáž o Sudetoněmeckém dni, se zmínila i o tomto
„srazu takzvaného Witikobundu, sudetoněmecké organizace, kterou německá policie podezírá z neonacismu“, jež
„se letos vešel do jedné malé místnosti“. Lukáš Beer, který se přednášky Witikobundu taktéž zúčastnil, k tomu říká:
„Je zcela absurdní a nepochopitelné, že německá ochrana ústavy posílá na podobná setkání zpravidla své špicly a placené tajné cenzory, převlečené do civilu. Každý si mohl učinit obrázek o tom, že setkání proběhlo ve velice moderátním a seriózním duchu, kde zazněl pouze nesouhlas s kurzem vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení, jež se přehnaně spokojilo s nedávnými Nečasovými slovy v Mnichově. Je škoda, že tohoto setkání nemohly být svědky ani četné české uši a české oči, aby si učinily svůj vlastní objektivní názor o tom, kdo lidé z Witikobundu skutečně jsou.“ Na rozdíl od předchozí přednášky Pavla Kamase, která se konala ve stejné místnosti, proběhla akce Witikobundu bez komplikací a veřejnost na ni měla neomezeně přístup.
(-lb-)
