Bývalá americká ministryně zahraničí (za prezidenta Billa Clintona) Madeleine Albrightová se ve své knize vydala po stopách svého raného dětství v Praze. Její otec Josef Korbel (původně Körbel, 1909 -77) byl československým židovským diplomatem londýnské exilové „vlády“ Edvarda Beneše, která po druhé světové válce převzala moc v Praze. Korbel byl také mentorem ministryně zahraničí vlády George W. Bushe, Condoleezzy Rice. Za války Korbel pracoval pro české vysílání BBC v Londýně, kde pobízel protiněmecký odboj v Protektorátu Čechy a Morava. Po komunistickém puči v Praze našla jeho rodina útočiště v USA. Albrightová ve své knize tvrdí, že se o židovském původu svých předků dozvěděla až velmi pozdě, totiž v 58 letech. Byla katolicky vychovávána a podle svých slov si byla jistá, že má „slovanskou duši“. Korbel hrál významnou roli v sionisticko-izraelském kanálu dodávek zbraní z Československa, které bylo důležitým dodavatelem a základnou pro rodící se izraelské letectvo. Sionistický vzdušný most z Československa, známý jako operace Balak, byl kanálem dodávek zbraní a je považován za jeden z největších úspěchů izraelského letectva. Československo poskytovalo sionistickým silám v Palestině zbraně, munici a první bojová letadla.
Korbelova dcera v knize na jedné straně idealizuje poměry v první československé republice - meziválečné Československo podle ní bylo „vzorem demokracie 20. století v jinak neutěšené Evropě“. Na druhé straně se Albrightová na mnoha stránkách vrací k atentátu na Reinharda Heydricha, a to i ve střízlivém tónu: „Byl atentát na Heydricha tedy moudrý nebo hloupý, odvážný husarský kousek v boji za spravedlnost nebo impulsivní hudlařina vůdce, který chtěl za každou cenu učinit dojem? Beneš si dost možná sám nebyl jist, protože si nenárokoval zásluhu na atentátu. Německá pomsta stála tisíce Čechů život a nenechala nepřátelům sotva jinou volbu, než se ukrýt a doufat, že přežijí.“ A dále je v knize citován britský diplomat Bruce Lockhart, jinak neochvějný spojenec Československa v Foreign Office, jenž o významu atentátu soudí: „Incident znásobil tlak, ve kterém se odpor octl, zatímco věci Spojenců nepomohl ani v nejmenším.“
Marie Jana Korbelová alias Madeleine Albrightová však jednu kapitolu historie své rodiny v knize zcela zamlčuje. Rodina Korbelových se po návratu do Prahy v roce 1945 nastěhovala do luxusního bytu po vyhnaném německém průmyslníku Karlu Nebrichovi, který mimochodem nebyl nacionálním socialistou. Byt obdržel židovský diplomat na ministerstvu zahraničí Josef Korbel jako odměnu za své služby pro stát, ačkoliv původní majitel žil v Praze neangažovaně jako občan Říše a ničím se „neprovinil“. Byt byl bohatě vybaven nábytkem a cennými obrazy starých mistrů a rodina Korbelových si tento majetek v hodnotě několika milionů dolarů sebou odvezla při odchodu do USA. Sem také patří 20 obrazů, jako třeba dílo od benátského mistra Tintoretta a jeden obraz od Andrea del Sarto, jenž byl nejvýznamnějším umělcem 16. století. Pozdější úsilí rodiny Nebrichových o navrácení odcizeného majetku narazilo o rodiny Korbelových a jmenovitě i u Mrs. Albrightové na nepochopení a zůstalo bez výsledků. (-lb-, SdP)