Lukáš Beer
Dne 21. ledna 2002 zveřejnil rakouský týdeník Profil rozhovor s tehdejším českým předsedou vlády Milošem Zemanem. Nynější český státní prezident tehdy v tomto interview doslovně prohlásil: „A protože jsem nejvíce provokujícím politikem Evropy, rád bych řekl ještě něco: Rakousko nebylo první obětí Hitlerova Německa, nýbrž jeho prvním spojencem. Kromě toho nesmíme zapomenout na to, že sudetští Němci byli pátou kolonou Hitlera, sloužící ke zničení Československa jako jediného ostrova demokracie ve střední Evropě. Můžeme nyní opravdu požadovat usmíření pro zrádce?“
Jinými slovy – celou jednu etnickou resp. národnostní skupinu označil za „zrádce republiky“. Redaktor Profilu, Otmar Lahodynsky, mu na to tehdy odvětil: „To je nyní závažné přiřknutí kolektivní viny. Po druhé světové válce bylo v Československu zavražděno a pronásledováno mnoho nevinných sudetských Němců, kteří neměli s nacistickým Německem společného nic nebo pouze málo. Došlo k mnoha zvěrstvům páchaným českými občany na sudetských Němcích.“
Zeman: „Ano, to je pravda. Byl jsem také prvním českým politikem, který tyto zločiny odsoudil. Ale nezapomeňte, že tito sudetští Němci byli před vpádem Hitlera československými státními občany. Podle českého práva spáchali mnozí z nich vlastizradu, zločin, který byl podle tehdejšího práva trestán smrtí. A to i v době míru. Pokud tedy byli vyhnáni nebo transferováni, bylo to stále mírnější než trest smrti.“
Předchozími slovy Miloš Zeman zjevně „sudetské Němce“ kolektivně označil za pachatele vlastizrady, kteří si „podle českého práva“ zasloužili trest smrti. Jejich vyhnání označil za „mírnější trest“, čímž jinými slovy naznačil, že dle „českého práva“ by bylo na místě je kolektivně odsoudit všechny k trestu smrti. Tohoto trestu byli sudetští Němci tedy velkoryse ušetřeni, a tudíž o správnosti a oprávněnosti vyhnání (či „transferování“) nemůže být dle Zemanova soudu pochyb. Tím ale zároveň ospravedlnil či bagatelizoval poválečné usmrcení a vraždění sudetských Němců.
K tomu možná jen malá zajímavost na okraj: Publikace Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí z roku 2006 sice jmenovitě neuvádí počet obětí české národnosti během 2. světové války, ale z předloženého materiálu lze postupným odečítáním a oddělováním dospět k závěru, že počet českých obětí nemohl překročit číslo 36.500 lidí. Naproti tomu české výzkumy obětí „odsunu Němců“ vycházejí z počtu nejméně 15.000-16.000 sudetských Němců (vyjma sebevražd). Jinými slovy z toho plyne: vezmeme-li v potaz české zdroje, uvádějící co nejnižší možný počet sudetoněmeckých obětí, tak se tento počet řádově rovná počtu českých obětí v době Protektorátu. Ve skutečnosti je ovšem nanejvýš pravděpodobné, že sudetoněmecké oběti dokonce počet českých obětí z Protektorátu několikanásobně převyšovaly. (Blížší konkrétní údaje k tomu obsahuje tento článek.)
Statuty Norimberských tribunálů proti válečným zločincům definovaly deportaci civilního obyvatelstva jako zločin proti lidskosti. Tyto zločiny jsou nepromlčitelné, jimi vytvořená fakta nesmí být uznávána a pachatelé musí být potrestáni, dokud žijí.
Dle názoru mnoha odborníků na mezinárodní právo je také vyhnání sudetských Němců nepromlčitelným mezinárodním zločinem. Bývalý prezident komise OSN pro lidská práva, prof. dr. Felix Ermacora, dospěl k závěru, že v případě vyhnání sudetských Němců byla naplněna skutková podstata genocidy. Další odborníci, jako např. profesoři Dieter Blumenwitz a Alfred de Zayas, se k tomuto ohodnocení připojili. Ermacora k tomu uvádí doslovně: „Vyhnání sudetských Němců z jejich rodné vlasti mezi lety 1945-1947 a jejich vystěhování, určované vnějšími silami po druhé světové válce, odporovalo nejen Atlantické chartě a následně v Chartě Spojených národů předpovídanému právu na sebeurčení, nýbrž: vyhnání Sudetoněmců je genocida a zločin proti lidskosti, jež nelze promlčet.“
Rozhodující pro vlastnost „genocidy“ není samotné zabíjení či usmrcení určitého procenta skupiny, nýbrž úmysl tuto skupinu, buď úplně nebo zčásti, zlikvidovat. Tento úmysl se přirozeně těžce dokazuje. Ale je historicky podložené, že Edvard Beneš a jeho spolupracovníci na veřejnosti vyzývali k vraždění Němců na základě jejich etnické příslušnosti. (Prosím porovnejte důkladně tyto texty k vraždění vyzývajících československých exilových představitelů a projevy Adolfa Hitlera, obsažené v knize nakladatelství guidemedia etc ! A připomeňte si, že "prezident Edvard Beneš se zasloužil o stát" a jeho jméno nesou desítky ulic a náměstí v České republice.)
Paragraf 405 Trestního zákoníku „Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia“ praví:
„Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“ Ačkoliv toto uzákonění (skandálně) sugeruje dojem, že jiné než „nacistické“ či „komunistické“ zločiny proti lidskosti (svržení pum na Hirošimu, nebo celá řada jiných zločinů proti lidskosti) neexistují, resp. že nejsou trestné a zavrženíhodné (!), stále se nachází v tomto paragrafu zmínka o „jiném genocidiu“.
V této chvíli se nacházím v pozici podezřelého ze spáchání přečinu dle § 405 Trestního zákoníku. Bylo to mlhavě odůvodněno tím, „že společným jednáním s (vydavatelem) Pavlem Kamasem (…) se podíleli na vzniku, vydání a prodeji knižní publikace Adolf Hitler. Projevy.“ Měl jsem se konkrétně provinit „uměle vytvořenými a záměrně tendenčními mezititulky a uvozujícími komentáři, které vyznívají jako souhlas s názory Adolfa Hitlera ve vztahu k nacistickému genocidiu a k dalším zločinům nacistů proti lidskosti“.
Je samo o sobě skandální, že mi prozatím nebylo umožněno využít mé zákonné právo nahlédnout do příslušných spisů, a tudíž především do znění „znaleckého posudku“, na kterém staví celé stíhání. V nejbližší době zde bude zveřejněn podrobný rozbor všech mých komentářů a titulků, předmluvy a doslovu, zveřejněných v knize Adolf Hitler. Projevy. V této chvíli zde prozatím uvádím toto konstatování: v knize se nenachází ani jedna jediná mnou vytvořená pasáž, kterou bych jako autor popíral, zpochybňoval, schvaloval či ospravedlňoval genocidium. Tím spíš, že obsahem v knize zveřejněných Hitlerových projevů nebyla navíc témata, která by se přímo genocidia či zločinů proti lidskosti v sebemenším měřítku týkala, a o to více je toto obvinění absurdní.
Na rozdíl od počínání českého státního prezidenta Miloše Zemana, který svá cynická tvrzení opakoval letos 22. dubna při příležitosti své návštěvy ve Vídni, kde poskytl rozhovor tiskové agentuře APA, jsem nikdy genocidium neschvaloval a nebagatelizoval. Na otázku, zda ještě zastává stejný názor jako před deseti lety, že totiž poválečné vyhnání sudetských Němců (logicky se vším všudy, co k němu náleželo – vyvlastnění majetku, násilí a vraždy) je stále méně přísný trest než zasloužený trest smrti, odpověděl Zeman letos na jaře: „Samozřejmě. Pokud byl někdo občanem země a kolaboroval se zemí, která zemi okupovala, pak je vyhnání mírnější než například trest smrti.“ Tento Zemanův komentář je dodnes recyklován v diskusních fórech českých internetových médií, kde se obhájci vyhnání jeho slovy ohánějí jako argumentem. Zeman zde opakovaně genocidu schvaluje a bagatelizuje a jeho počínání je o to závažnější, že zastává významnou politickou funkci a je mu resp. těmto výrokům ve srovnání s knihou Adolf Hitler. Projevy poskytována nepoměrně vyšší publicita.
Na příslušném pracovišti kriminální policie bylo se mnou zacházeno jako se společensky zavrženíhodným kriminálníkem, musel jsem odevzdat otisky prstů a nechat se fotografovat ze všech stran, zatímco český prezident jen opakuje své nenávistné a provokativní tirády. Každý, kdo měl knihu Adolf Hitler. Projevy v ruce a četl ji, si může učinit vlastní objektivní obrázek o tom, zda je v ní schvalována či bagatelizována genocida. A na jakých tvrzeních staví onen utajovaný znalecký posudek, se koneckonců jednoho dne také dozvíme.
Jinak, nemusíte se o svého prezidenta bát. Ústava České republiky říká, že ten může být obviněn pouze z velezrady.
