Žádné odškodnění, pouze rehabilitaci

Sudetský Němec vymáhá soudní cestou diplomatickou ochranu 
Související informace o Erhardu Lugovi

Erhard Lug (82). Foto: Sudetenpost

Sourozenci Erharda Luga (82) dnes už vůbec o té hrozné době mluvit nechtějí. On sám se ale upsal boji, který lze pravděpodobně vyhrát jen velmi obtížně. Chce obnovit svoji čest a čest své rodiny. Ve své nové vlasti, v bavorském Sinzingu an der Donau, je beztak čestným mužem. Ale ve své staré vlasti, zde byl v roce 1945 podle stále platných Benešových dekretů opatřen puncem zrádce, „státně nespolehlivé osoby“, jak byly v dekretu číslo 5 paušálně zařazovány „osoby německé nebo maďarské národnosti“. A ti, kteří zavraždili jeho otce, stojí pod ochranou tzv. zákona o beztrestnosti jednání, díky němuž od května 1946 dodatečně nepodléhaly trestu všechny zločiny spáchané na Němcích.

Dějiny však Erhard Lug nechce vracet zpět. To zdůrazňuje také jeho advokát Thomas Gertner v obžalovacím spisu proti spolkové vládě, který byl nedávno doručen berlínskému správnímu soudu: „Předem činíme s veškerou jednoznačností jasno v tom, že žalobce nechce prosazovat jednak ani to, aby Česká republika byla přiměna k tomu, že prohlásí Benešovy dekrety za neplatné, ani nechce prosazovat nějaké restituční nároky. Jde mu pouze o to, že vyhnání a naprosté zbavení práv jeho rodiny kvůli jejímu etnickému původu sudetských Němců je na veřejnosti nadále udržováno zdůvodněním, že jmenovaní byli „neloajálním národem“, který se musí zodpovídat za zhroucení první Československé republiky na základě velezrady a zrady země a za aktivní podporu Hitlera.“

Pan Lug sleduje žalobou pouze jeden cíl: Spolková vláda má být odsouzena k tomu, „aby zajistila žalobci diplomatickou ochranu s cílem působit na vládu České republiky v tom smyslu, aby tato prosadila v parlamentu rehabilitační zákon, na jehož základě by se žalobce pro sebe a pro své rodinné příslušníky mohl soudní cestou domáhat individuální rehabilitace.“

Rehabilitace neplatí jen pro sudetské Němce

Na takovouto žádost rehabilitace ale právo České republiky nepamatuje, a tato taktéž nemá v úmyslu takovýto zákon přijmout. Protože ale na druhé straně byly oběti komunistického pronásledování Českou republikou a Slovenskou republikou rehabilitovány na zákonném podkladě, existuje zde všeobecně vzato paušální diskriminace sudetských Němců a odděleně posuzováno pak i rodiny žalobce. Pro Thomase Gertnera je tato nerovná právní aplikace porušením článků 17 a 26 Mezinárodního paktu o občanských a civilních právech – tedy smlouvy mezinárodního práva, která byla Německem ratifikována v roce 1973 a roku 1993 také Českou republikou.

Skutečnost, že zjištění, že žalobci nejde o zrušení Benešových dekretů, je nutno brát vážně, dokládá Gertner požadavkem, taktéž uvedeným v žalobním spisu, který se dokonce odvolává na jeden Benešův dekret: „(Erhard Lug – pozn.) chce konkrétně dosáhnout, aby konfiskační dekret Československé republiky ze dne 25. října 1945 (Sb. č. 108 / 1945) byl českými instancemi použit ve shodě s normami právního státu. Tedy výslovně nechce prosadit, aby se tento dekret prohlásil za neplatný, nýbrž usiluje o to, aby mu dodatečně bylo umožněno přezkoumání v souladu s normami právního státu, na které tento dekret explicitně pamatoval.“

Je nutno konstatovat, uvádí Gertner, že československá vláda ve zmíněném dekretu předpokládala naprosto diferencované nakládání se sudetskými Němci stejně jako s Maďary. Nečinění rozdílu mezi osobami, které nespáchaly žádné zločiny, nýbrž které pouze za těžkých podmínek vedly přizpůsobený život, a osobami, které také při použití přísných právně státních měřítek směly být obviněny z těžkých trestných činů, znamená závažnou diskriminaci v neprospěch prvně jmenované skupiny osob.

Formálně stála sudetským Němcům dle § 1 odst. 4 dekretu k dispozici dvojitá právní cesta, totiž ke krajským národním výborům a k zemským národním výborům jako vyšší instanci. Toto juristické přezkoumání však žalobce a jeho rodinní příslušníci kvůli jejich násilnému vyhnání z vlasti nemohli využít. Nemůže být také provedeno dodatečně, protože Česká republika zachází s konfiskačním dekretem pouze jako se strnulým právem, a proto není možné přezkoumání, které by mohlo či muselo vést k rehabilitaci.

Ministerstvo zahraničí signalizovalo sympatii…

Již v roce 2011 se Erhard Lug proto obrátil na ministerstvo zahraničních věcí v Berlíně se žádostí o diplomatickou ochranu. Referát pro státní a správní právo signalizoval dokonce určitou sympatii pro jeho záležitost a označuje jí jako „morálně legitimní“.

Proč ale ministerstvo přesto Lugovi odmítá poskytnout diplomatickou ochranu, a především, s jakým neslýchaným odůvodněním tak činí, se dozvíte v příštím vydání „Sudetenpost“.

Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 4. července 2013.