Rooseveltova „černá starost“ v létě roku 1943

Český protektorátní tisk informoval před 70 lety o krvavých rasových nepokojích v USA

"S obličejem, znetvořeným strachem, očekává negr
(vlevo) ránu obuškem od policisty. Jeho jediným
zločinem je, že má černou kůži." (Polední list, 1943)

Harlem, jedna z městských čtvrtí New Yorku, je jedním z nejdůležitějších center afroamerické kultury ve Spojených státech. Období 2. světové války přineslo opět napjaté dny nejen pro tuto část velkoměsta. Mnoho Afroameričanů se zdráhalo bojovat v americké armádě, protože americká společnost je považovala za méněcenné lidi. Už v roce 1934 vypukly v Harlemu nepokoje a násilné střety s policií a před 70 lety zde explodovalo další „povstání“ černochů. V létě 1943 si těchto událostí ve Spojených státech všímal i český tisk. Polední list o událostech napsal:

„Již mnoho let nezažil Harlem – černošská čtvrť v New Yorku – tak prudké srážky bělochů s černými obyvateli, jako minulou neděli. Bylo zabito a zraněno přes pět set lidí, desítky obchodů byly vypleněny, takže celková škoda činí několik milionů dolarů. Podobné krvavé nepokoje jsou i v ulicích Los Angeles, Floridy, Beaumontu a jinde. Roku 1930 bylo sčítáním lidu zjištěno, že ze 122 milionů obyvatel je celkem 11,8 milionů negrů. Žijí v USA od roku 1619, kdy byl do tohoto světadílu zavlečen první černý otrok. Severoameričtí negři jsou míšenci Indiánů, Číňanů, černochů a samozřejmě i bělochů. Tak vznikla rasová skupina, která v USA získala domovská práva a novou vlast. Harlem je jejich střediskem. Poměry negrů jsou většinou tísnivé. Ale přece mnozí z nich se dopracovali dobrého postavení, takže je mezi nimi mnoho úředníků, učitelů a duchovních.

"Čtyři bílí vytahují z tramvaje vzpírajícího se negra."
(Polední list, 1943)

Podle zákona vyneseného roku 1867 jsou negři s ostatními obyvateli rovnoprávní. Avšak rozdíl mezi „černou“ a „bílou“ se udržel. Je to tak zvaná „Colour line“. V jižních státech nemohou negři zastávat žádné politicky důležité místo, ačkoliv právě zde tvoří černé obyvatelstvo většinu. Od první světové války se z jižních států přestěhovalo do Severní Ameriky přes 700.000 negrů, kteří dříve byli zemědělci a nyní pracují v továrnách.

Dnes žije v USA asi 2 miliony negrů. Jako zbrojní dělníci mají pro USA nedocenitelný význam. A proto právě tato „černá starost“ je jednou z těch, které Roosevelt nyní musí překonat! Že se mu to nedaří, je patrné z nových nepokojů, které se rozpoutaly v celé zemi.“

K článku z Poledního listu ze srpna 1943 nutno dodat, že dobové označení „negr“ nemělo žádné pejorativní zabarvení. Koneckonců se označení „Neger“ běžně používalo ještě donedávna i v německém tisku. V roce 1967 informoval známý německý magazín Der Spiegel o dalších rasových nepokojích v USA: „Ve čtvrtém horkém létě šlehají plameny černé revolty všude tam, kde bydlí barevní. Poprvé od roku 1943 musel americký prezident nasadit regulérní vojáky proti barevným občanům.“ A dále: „Spojenými státy otřásl doposud nejhorší rasový týden jejich doposud nejvíce horkého rasového léta. Nejmocnější národ světa zažil nejničivější kolizi svých odlišně barevných občanů … rasovou válku mezi 23 miliony Negrů Ameriky a 174 miliony bílých.“ V článku z roku 1967 se dokonce porovnávají slumy severoamerických velkoměst s „koncentračními tábory“ - nazval je tak původně „negerský básník“ (©Der Spiegel 1967) James Baldwin. „Ve slumových ghettech průmyslových center, ve kterých život milionů na sebe namačkaných černochů ovládá chudoba a alkohol, lež a neřest, pornografie a prostituce, krádeže a drogy, tam se před třemi roky z triviálních příčin započala řetězová reakce povstání.“ (-lb-)