Lukáš Beer
 |
| Renomované židovské organizaci se nelíbí vydávání románových príběhů německých vojáků za války. Foto: archiv Lukáše Beera |
„Der Landser“ vychází v nákladu asi 20 až 40 tisíc výtisků v sešitovém formátu a jeho obsahem jsou válečné příběhy, které vyprávějí vojáci Wehrmachtu. V Německu tyto sešity lze vidět téměř v každém nádražním knihkupectví, ovšem časy své největší slávy a oblíbenosti má tento časopis již za sebou – v 50. letech měl asi půl miliónu čtenářů týdně. Vypráví fiktivní příběhy obyčejných vojáků za války (pro tyto obyčejné vojáky se vžil název „Landser“ – odtud název titulu), často kýčovité příběhy příslušníků Luftwaffe nebo říšského námořnictva.
Centrum Simona Wiesenthala pověřilo německého historika a novináře Stefana Klempa, aby zhotovil posudek o tom, zda „Landser“ glorifikuje také jednotky SS. Výsledek této expertizy má být takový, že SWC nyní vyzvalo německé ministerstvo vnitra, aby vydávání „Landsera“ zakázalo. Ministerstvo prozatím odvětilo, že se bude záležitostí vážně zabývat.
 |
| Foto: Der Landser / Bauer Verlag |
Jak si všímá německý tisk, příběhy vojáků vycházejících ve zmíněné sešitové řadě jsou pouze velmi zřídka věnovány jednotkám SS a jim podřízeným organizacím. New York Times píší, že fiktivní příběhy vojáků jsou podávány tak, že v nich jsou příslušníci elitních Hitlerových divizí líčeni jako normální vojáci. A to podle mínění tohoto listu právě nebyli. Historik Klemp, který vypracoval posudek, došel k závěru, že „Landser“ redukuje příběhy o jednotkách SS z války na „německé hrdiny a přitom ignoruje zločiny, do kterých byly zapleteny jejich jednotky, jako kdyby to nebylo důležité“. Citovaná židovská organizace kritizuje, že v jednom z posledních čísel „Landsera“ byli příslušníci SS vylíčeni jako skupinka dobromyslných vojáků, kteří dělají pouze svou práci a jsou vděčně přijati obyvateli řecké vesnice, kteří je pozvou na víno, jak uvádí německý Der Spiegel. „Dobyli jsme je, a přesto jsou ještě přátelským národem“, je citován jeden z příslušníků SS ve fiktivním příběhu. Centrum Simona Wiesenthala to chápe jako „znesvěcení holocaustu“ a glorifikaci nacionálního socialismu.
Nakladatelství Bauer-Verlag ale rozhodně odmítá tvrzení, že by prodávalo tituly, které odporují německé ústavě. Všechny publikace nakladatelství jsou „v souladu s německými zákony, a to platí i pro Landsera“ a poukazuje se také na to, že Spolkové zkušební místo pro publikace ohrožující mládež doposud ještě nikdy neumístilo na index ani jeden jediný výtisk, přičemž sešity vycházejí už od roku 1957.
 |
| "Válečná knihovna německé mládeže" (1939-1945) |
Kritikové těmto publikacím vytýkají, že německý voják je v nich pokaždé líčen kladně a nejsou blíže osvětlovány politické a historické skutečnosti, které vedly ke vzniku války, vojáci ve vyprávění pouze plní své povinnosti a vše je podáno ve stylu dobrodružné povídky. Mnoho autorů bývalé „Válečné knihovny německé mládeže“ psalo potom po válce své příběhy pro „Landsera“. S některými překlady se důkladně seznámili ještě za války i čeští chlapci, mezi kterými byly tyto válečné příběhy velmi oblíbeny.
 |
| Česká verze: "Knihovna pro mládež" (1943-1945) |
V lednu 1943 začalo pražské nakladatelství Orbis ve spolupráci s Kuratoriem pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě s vydáváním česky psaných sešitových románů, jejichž hrdiny byli němečtí vojáci, svádějící hrdinské boje na frontách první i druhé světové války. Jednalo se o překlady vybraných německých sešitů vycházejících právě ve „Válečné knihovně německé mládeže“ (Kriegsbücherei der deutschen Jugend) a „Erlebnis-Bücherei“ v nakladatelství berlínské společnosti Steiniger. Tyto sešity narazily u české mládeže na takový zájem, že nakonec bylo nutné zvýšit původní náklad 10.000 exemplářů vždy jednoho titulu na 120.000 kusů a navíc musely být dotištěny předcházející díly. Za první půlrok produkce „Knihovny pro mládež“ (tedy do 30. června 1943) vyšlo celkem jeden a půl miliónu (1,440.000) výtisků.
Prvního kola soutěže „Knihovny pro mládež“, které bylo uzavřeno v půli července 1943, se zúčastnilo 5630 převážně chlapců ze všech míst Protektorátu. V odeslaných odpovědích byla nejvíce zastoupena věková kategorie 12 až 14tiletých. Druhého kola v prosinci stejného roku se zúčastnilo už přes deset tisíc mladých Čechů a v červnu 1944 se přišlo na slosování vítězů v Praze Letné podívat 3000 českých chlapců a děvčat a areál cirkusu musel být pro velký nával zájemců uzavřen protektorátní policií. Účastníci měli možnost hlasovat o nejoblíbenější válečný příběh. Hlasovalo celkem 10.826 čtenářů a největší počet hlasů dostal sešit „Pancéřový stihač od Abbeville“, pro nějž hlasovala plná polovina čtenářů. Druhým nejlépe umístěným sešitem byl letecký příběh z 2. světové války „Železná křídla“ a třetí příběh z námořního prostředí „Boj s minou“. Účastníci soutěže také poprvé hlasovali o hrdinech jednotlivých sešitů. Největší počet hlasů, opět plnou polovinu, obdržel německý hrdina Hessler ze sešitu „Pancéřový stíhač od Abbeville“. Další největší počet hlasů dostal septimán Kurt, který se v příběhu vrhl z lodi do moře, aby odstrčil připravenou minu a zachránil tak loď i posádku.
 |
| Slosování 1. soutěže "Knihovny pro mládež" v pražském Orbisu se zú- častnilo 950 dětí, které postoupily z prvního kola, kam se přihlásilo 5640 zá- jemců. (Praha, 12. července 1943, Foto: archiv Lukáše Beera.) |