 |
| "Lanškrounský krvavý soud" proběhl ve dnech 17. až 21. května 1945 proti převážně německému obyvatelstvu. Partyzáni "odsouzené" nejprve veřejně mučili, další lidi ubili k smrti, další lidé byli "popraveni" zastřelením u radnič- ní zdi nebo oběšením na laternách. Jmenovitě se lze dopátrat počtu usmr- cených osob, který podle rozdílných zdrojů činil minimálně 24 až 51 lidí. Dne 21. května byli na řadě i obyvatelé obce Luková, ve které žil i Erhard Lug s rodinou. Na snímku je jedna z obětí, kterou nejprve hodili do vodní nádrže a po vytáhnutí na místě zastřelili. V těchto dnech bylo do internační- ho tábora v Lanškrounu nashromážděno 1200 německých mužů, kteří pak byli přemístěni do koncentračního tábora Osvětim a odtud odvlečeni na Sibiř. Během řádění partyzánů si více než 100 obyvatel vzalo život samo. (Foto: Kreis-Landskron.de) |
Za „svinstvo“ považuje Lug obzvláště ono odůvodnění, se kterým byl odbytý. Ministerstvo zahraničí označilo jeho záležitost sice za „bezpochybně morálně legitimní“, ale přesto byla odpověď zamítavá. Odůvodnění: podpora těchto snah o rehabilitaci, ohodnocených ministerstvem jako oprávněných, by prý znamenala nebezpečí „značeného rozvíření diplomatických vod“. Tak to stojí v dopise od německého ministerstva zahraničí adresovaném Lugově právníkovi Thomasu Gertnerovi.
V dopise, který má „Sudetenpost“ k dispozici, se doslovně uvádí, že „vedle záležitostí Vašeho mandanta stejně jako podobně zasáhnutých osob, které jsou, vycházeje ze stavu věcí, nepopíratelné a bezpochyby morálně legitimní, je třeba mít ovšem na zřeteli intaktnost vztahů mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou ve všech jejich facetách.“
Žádný politik by motivy pro ignoraci sudetoněmeckých záležitostí nevyslovil tak otevřeně. Psaní berlínského ministerstva zahraničí, které má „Sudetenpost“ dispozici, odkrývá ale nepřikrášlené motivy této nečinnosti. A odhaluje chladnokrevnost, s jakou jsou na oltáři diplomacie obětovány dokonce i záležitosti, jež se pokládají za morálně oprávněné. Přečtěte si následovně úryvky z tohoto dopisu Referátu pro státní a správní právo při německém ministerstvu zahraničí, adresovaném právníku Thomasu Gertnerovi, kterým byla zamítnuta žádost jeho mandanta Erharda Luga (82) o „diplomatickou ochranu“ při jeho snahách u rehabilitaci v Česku (mezititulky doplněny redakcí):
„Vážený pane dr. Gertnere,
nejprve bych Vás chtěl ujistit, že jsem záležitost Vašeho mandanta v žádnou chvíli nezneuznával… Otevřenost ovšem přikazuje, aby tu bylo předem učiněno jasno, že jiné rozhodnutí v tomto okamžiku také nepřipadá v úvahu. Proto bych také Vašeho mandanta chtěl, odpovídajíc Vaší původní prosbě, ještě jednou formálně vyrozumět v tom smyslu, že Spolková republika Německo neumožní Erhardu Lugovi žádnou diplomatickou ochranu ve smyslu působení na Českou republiku s cílem dosáhnout výnos o národním rehabilitačním zákoně, na jehož základě by Erhard Lug pro sebe a své rodinné příslušníky mohl požadovat individuální rehabilitaci.
K odůvodnění:
Nejprve tedy k oběma Vaším dopisům, kde uvádíte, že Spolková republika Německo v otázce zajištění diplomatické ochrany nutně musí mít k dispozici velmi rozsáhle stanovený volný prostor k posuzování. Také zároveň zřejmě akceptujete, že odpovídaje stálé rozhodovací praxi ministerstva zahraničí ohledně podpory individuálních restitučních žádostí velmi často nebude při posuzováním pochybením, když stanovisko k nim bude se zřetelem na zvláštní bilaterální vztahy k Polské republice resp. k České republice zamítavé.
Všeobecné morální oprávnění záležitosti
Ačkoliv bych velmi chtěl přitakat všeobecnému morálnímu oprávnění záležitosti Vašeho mandanta, nemohu přeci jen zároveň rozpoznat žádný natolik fundamentální nebo právě také kategorický rozdíl mezi oběma nastíněnými druhy žádostí, že by nyní v tomto případě už neměl existovat žádný volný prostor po posouzení. Také na vyvlastňování, které tvoří předmět zmíněných kontroverzních restitučních žádostí, bylo každopádně Spolkovou republikou Německo nahlíženo neustále jako na něco, co je v rozporu s mezinárodním právem. I když obě záležitosti mají tedy zajisté značně rozdílnou diplomatickou brizanci, nejevil by se Vámi žádaný přístup vůči České republice nikterak předem neproblematickým.
Vámi podle věci použitý argument „redukování posouzení na nulu“ proto již předem nemůže dle zdejšího posouzení být použit v oblasti poskytnutí diplomatické ochrany. Toto má věcné opodstatnění pouze v takových případech mezinárodního správního práva, kdyby navzdory nějakému úřadu, přiznanému dle uvážení, nějaký soud mohl výjimečně postavit své rozhodnutí na místo úředního rozhodnutí. Komplexita a v neposlední řadě rozsáhlé politické prolínání celé diplomatické výměny již předem naznačují, že je nemožné a v neposlední řadě taktéž neslučitelné s rozdělením moci, aby zde soud takovým způsobem taxativně svým rozsudkem činil závazným svůj způsob pohledu na diplomatickou realitu. Spolková republika Německo nemůže být v ojedinělém případě v konečném důsledku nikdy závazně donucena k tomu, aby v zájmu jednotlivce nebo nějaké ohraničené skupiny riskovala takřka vědomě značné rozvíření diplomatických vod.
S tímto vzniklým širokým posuzováním je nutno vedle, co se týká stavu věcí, nepopíratelných a bezpochyby morálně legitimních záležitostí Vašeho mandanta stejně jako podobně zasáhnutých osob, třeba mít ovšem na zřeteli intaktnost vztahů mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou ve všech jejich facetách.
Německo-česká deklarace implikuje rezignaci
Za těchto okolností je nyní v první řadě třeba zohlednit skutečnost, že se v případě Německo-české deklarace z roku 1997 jedná o diplomatické faktum, které nelze jen tak revidovat… Tuto deklaraci, jež je z hlediska mezinárodního práva dokonce závazná, lze navíc vesměs ze strany Spolkové republiky Německo chápat tak, že se nebude z hlediska zpracování právě těchto otázek na Českou republiku obracet.
V této souvislosti je třeba mít mimochodem v neposlední řadě také na paměti, že tato deklarace bez pochyb představuje jeden z mnoha stavebních kostek na cestě Česka do Evropské unie a že české rozhodnutí bezvýhradně se podrobit evropskému právu zajisté bylo ovlivněno v nemalé míře motivací, že tehdejší diference se Spolkovou republikou Německo budou být moci považovány za uzavřené.
Česko by se mohlo cítit kompromitováno
Ovšem i v samotné konkrétní věci by byl takovýto přístup vůči České republice vším možným, jenom ne neproblematickým. Tím, že k tomu uvádíte, že dle Vašeho názoru není třeba se obávat, že by se Česká republika mohla takovýmito požadavky cítit na mezinárodním poli kompromitována, zužujete dopředu ovšem nevýstižným způsobem pole aspektů relevantních pro rozhodnutí o posuzování. Citelné omezení bilaterálních vztahů nehrozí totiž v žádném případě až tehdy, kdy by se Česká republika takovýmto německým požadavkem jaksi cítila před veškerou světovou veřejností blamována, anebo ještě dále, pokud by tento pocit byl také objektivně oprávněný, nýbrž už v té chvíli, kdyby již díky obrácení se přes neveřejné diplomatické kanály na české straně mohly narůstat obavy, že tu jsou náhle pokusy znovu vracet do hry pozice, které byly v roce 1997 odloženy ad acta.
… Z české strany by se dnes muselo mnohem více než tehdy počítat s docela značnými obrannými reakcemi na takovéto požadavky, které zcela pochopitelně čerpají z historického sebevyobrazení českého národa jako pouhé hračky mocenské politiky hlavních válečných stran. Obsah odpovídajících diplomatických úmluv odráží proto zpravidla velmi jasně maximální diplomatické možnosti.
… Závěrem bych chtěl poznamenat, že mi záleží na tom vyzdvihnout, že záležitost Vašeho mandanta, která je v určitém smyslu neobyčejná a morálně legitimní, zde v úřadu byla moc dobře a s velkou vážností přijata. Přesto zůstávám u mého původního ohodnocení, podle nějž nevýhody velmi pravděpodobně hrozící a ve svém rozsahu pouze těžce odhadnutelné škody v diplomatických vztazích mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou výrazně převažují nad zájmem početně sice nemalé, ale přesto úzce ohraničené skupiny osob o individuální a právě také soudní rehabilitaci.
S přátelskými pozdravy
z příkazu: Adams“
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 8. srpna 2013.