Demokratická organizace mládeže versus Hitler-Jugend aneb Nastavte propagandě zrcadlo V.

Pátý díl seriálu "Nastavte propagandě zrcadlo"
1. díl - 2. díl - 3. díl - 4. díl 
Jan Kratina 

Jackie Kennedyová na dívčím skautském
táboře během 2. sv. války. Foto zdroj.

Znásilňování duše dítěte, vynucování poslušnosti a disciplíny, vtloukání věrnosti k národu a ke státu do hlav nevinných dětí. Rasismus a antisemitismus. To jsou styčné body obžaloby nacismu při organizaci a výchově své mládeže. Poválečná demokratická propaganda na Hitler-Jugend nenechává nit suchou. Hysterie se kloubí s hraním na city. Tendenční vysvětlování má vytvořit "žádoucí společenské vědomí". Jenže, organizovala a vychovávala demokracie svou mládež jiným způsobem? Co když Adolf Hitler pouze převzal její model?

Boys' Brigade 

V roce 1883 vznikla ve Velké Británii organizace Boys' Brigade (Chlapecká brigáda), směřující výchovu mladých hochů ke "křesťanské mužnosti". Náplní této polovojenské organizace bylo vést britské chlapce k disciplíně, k přijímání a vykonávání rozkazů, k tělesné zdatnosti, k využívání volného času nezahálčivým způsobem, ke křesťanství a věrnosti k vlasti. Zakladatel organizace William A. Smith, sám bývalý armádní důstojník, se pak rozhodl pořádat pro chlapce letní tábory, jako simulaci vojenských výcvikových táborů. Kde se lámou okovy sobectví a individualismu, kde nastupuje kolektiv a solidarita. Koncept Boys' Brigade se stal velmi oblíbeným a během následujících patnácti let vzniklo v Británii mnoho jeho klonů. I když by tomu samotný popis aktivit neodpovídal, opravdu se Boys' Brigade neinspirovala u Hitlerovy mládeže. Ta vznikla až o téměř čtyřicet let později. Naopak. Časová souslednost, shodnost aktivit a Hitlerův obdiv Anglie nevylučuje jeho inspiraci touto organizací pro své vlastní potřeby výchovy mládeže.

Průzkumníci - skauti 

Elita všech současných armád. Jednotky vyslané za přední linie k průzkumu nebezpečného území a k vyhledávání nepřítele. V USA se při objevování a osidlování neprobádaného Západu používali indiánští zvědi a lovci, od nichž se později učili zálesáctví a přežití v divočině i bělošští vojáci, zvaní Scouts -průzkumníci. Jeden z těchto amerických skautů, Frederick Russell Burnham, se koncem 19. století angažoval v Britské armádě v Africe. Při výcviku britských vojáků v ovládání skautingu se seznámil s důstojníkem Robertem Baden-Powellem.

Svastika - znak Bratrství. Odznak udělovaný si navzájem mezi britskými skauty za příkladnou pomoc v letech 1911-36. Z knihy Skauting pro chlapce od gen. R. Baden-Powella, zakladatele celosvětového junáctví-skautingu. Vydání z roku 1911. Foto zdroj.

Zmíněný děkovný odznak britských
skautů 1911-1936. Foto zdroj.

Generál R. Baden-Powell, který v řadách průzkumných jednotek skautů sloužil v Africe během Búrských válek, založil v roce 1907 novou chlapeckou mládežnickou organizaci Scout Movement, Skautské hnutí. Nová organizace se podobně jako Boys' Brigade zaměřila na polovojenský výcvik. Pořádala tábory, kde chlapce cvičila ve vojenském drilu, v topografii a průzkumu, ve využívání znalostí přírody a v umění přežití v divočině. Pořádaly se hry a cvičení k získání a utužení fyzické a psychické odolnosti. Celý program se pak nesl v silném duchu patriotismu. To ostatně vyjadřoval i název první skautské instruktážní knihy, vydané R. Baden-Powellem v roce 1908 - Skauting pro chlapce: Příručka pro výchovu k dobrému občanství.

V USA tou dobou vznikaly nezávisle na Velké Británii podobně zaměřené spolky, jako Woodcraft Indians (1902). Ovlivněna vývojem v Británii pak v roce 1910 vznikla v USA organizace Boy Scouts of America (BSA), Američtí chlapečtí skauti. Počet členů BSA byl 3,7 milionů v roce 2012. Tyto americké a britské skautské organizace se držely stejného, výše popsaného scénáře výchovy mládeže. Propagovala se solidarita, mužnost, čest, píle, odvaha, pravdomluvnost, fyzická i psychická odolnost, poctivost, kamarádství. Spolu s tím silný postoj ke státu, založený na úctě a věrnosti. K obraně svého státu byli ostatně skauti po celou dobu cvičeni.

Poznej lidský charakter aneb Jak se britští skauti učí o přednostech árijského muže. Ilustrace z knihy Skauting pro chlapce od gen. R. Baden-Powella, vydání z roku 1911. Stejně tématické obrázky slouží k dehonestaci nacistického Německa jako údajná "Rasistická výchova". Foto zdroj.

V demokratických zemích tedy mládežnické organizace symbolizovaly vše, co poválečná propaganda tvrdě a někdy až přehnaně hystericky kritizuje na konceptu výchovy mládeže Adolfa Hitlera. Má však k tomu důvod? Nemohl snad Adolf Hitler jednoduše převzít desítky let starý model výchovy mládeže, pěstovaný ve dvou největších demokratických říších?

Kontroverze Hitler-Jugend versus američtí skauti

Hřbet příručky pro
americké skauty z
r.1913. Foto zdroj.

Aby se zabránilo srovnávání nacistické mládeže s mládeží demokratickou, čelí dnes Hitlerova mládež silným obviněním. První: podle české Wikipedie měla být prý utvrzována v ostrém antisemitismu. Vzhledem k tomu, že k tomuto obvinění není k nalezení jediný hodnověrný důkaz a samotný wikipedista jej ke svému textu také nepřidal, lze o hodnověrnosti onoho obvinění zatím pochybovat. Dalšímu obvinění čelí Hitlerova mládež kvůli údajné výchově k nadřazenosti a rasismu. Přečinu se měla dopustit tím, že povolovala členství pouze německým občanům árijského původu. "Neuvěřitelné! Hrůza! V demokratické společnosti by se nikdy nic takového nemohlo stát!", křižují se s bušícím srdcem někteří faktů neznalí čtenáři. Vůbec se jim nedivím. Dříve bych sám v blahé nevědomosti reagoval asi úplně stejně. Přesto - opravdu by se rasistická perzekuce a nadřazování jedněch nad druhé v demokracii nemohlo stát?

Jako už po mnohokráté - mohlo a stalo se. Ponechme nyní stranou americké segregační praktiky popsané v prvním díle tohoto seriálu a zaměřme se pouze na americkou skautskou organizaci BSA. Ještě v roce 1974, téměř třicet let po Druhé světové válce, bylo v Severní Karolíně zakázáno černochům vstupovat do bělošských skautských oddílů BSA. Několik let po válce pak tento zákaz pořád ještě platil po celých Státech. Divné, ne?

Objektivní čtenáře může pouze zarazit drzost a vehementnost, s jakou američtí propagandisté klamou nejen své občany po dlouhé desítky let. Ani v otázce homosexuality nemohla demokratická mládežnická organizace kárat svou nacistickou sestřenici. Teprve v květnu 2013 bylo členství po 103 letech povoleno homosexuálním chlapcům, v rámci systematického tlaku celosvětového homosexuálního lobbyismu a, jak se můžeme dočíst na webu židovské agentury JTA, i díky intenzivnímu tlaku židovských skautských vůdců. Pro tvůrce poválečné propagandy by bylo dobré zamést si nejprve před vlastním prahem, než se opět rozhodnou své publikum hloupě mystifikovat.

Památeční mince pro štěstí od amerických skautů z roku 1913. Foto zdroj.

Kult národa a státu 

Francouzští skauti zdraví vlajku - r. 1924. Foto zdroj.

Závěrečné obvinění nacistického Německa při výchově mládeže tvrdí, že Adolf Hitler zavedl zrůdný, všeobjímající kult národa a státu. S ním pak měl systematicky otravovat nevinné dětské dušičky. Tvůrci a zastánci poválečné propagandy nás souhrnně přesvědčují, že v demokratických státech by se taková odpornost nikdy nemohla přihodit. Jenže: Kdo zalže jednou, lže už vždycky, říká staré přísloví. Takže, opravdu vymyslel Adolf Hitler nějaké unikum nebo se mohl nechat inspirovat zaběhlou demokratickou praxí?

V roce 1888 se ve Spojených státech jistý Francis Bellamy a jeho společníci rozhodli spojit patriotismus a byznys dohromady a vytvořili kampaň Vlajka do každé školy. Veřejným školám v USA prodávali státní vlajky, které měly symbolizovat věrnost americké říši. V roce 1892, v rámci čtyřstého výročí objevení Ameriky, se Francis Bellamy rozhodl povýšit tento školní patriotismus a vytvořil Slib věrnosti - přísahu, která se v USA dodnes odříkává každé ráno před začátkem vyučování. V ní se mimo jiné přísahá obrazně na jeden národ a jednu říši (one Nation, the Republic). Opět se nelze ubránit závěru, že demokratický svět se už mnoho let před nástupem Hitlera k moci pouštěl sám do praktik, které dnes poválečná propaganda tendenčně nazývá "nacistické znásilňování dětské duše". Smrtelnou ranou pro současnou propagandu je odhalení, že americký Slib věrnosti se z rozhodnutí Francise Bellamyho po celých padesát let (až do roku 1942) prováděl s pravou rukou nataženou tak, že je k nerozeznání od "nacistického pozdravu". Proč by se v Německu nemohl některý z politiků inspirovat americkým zvykem skloubit věrnost ke státu dohromady se zdviženou pravicí?

Jak mají zdravit malí skauti. Z příručky pro americká "Vlčata", vydání 1937. Foto zdroj.

Teprve od roku 1942, po vstupu USA do války s Německem, se kvůli politické korektnosti zavedl zvyk všeobecně známý dodnes: přísaha s rukou na srdci.

Závěr 

Bellamyho pozdrav vyžadovaný po dětech při každodenním
Slibu věrnosti vlajce, USA 1941. Foto zdroj.

Co jsme se dověděli? I v demokratických státech se používá k výchově mládeže vojenský dril. Nosí se uniformy, vše podléhá systematické organizaci, jednotlivé skupiny mají své vůdce, které je nutno bezpodmínečně poslouchat. Plní se úkoly, dostávají se vyznamenání. Dbá se na fyzickou a psychickou odolnost a na to, aby člen myslel nejprve na ostatní a pak až na sebe. Vlastní stát je vyzdvihován jako instituce, za kterou je třeba položit život. V USA jdou dokonce tak daleko, že děti musí denně odříkávat věrnost své vlajce a odmítnutí rovná se velké problémy. Přesto se aplikuje i na toto téma pověstný dvojí metr. Podobně jako v případě demokratických rasistických praktik, koncentračních táborů, brutálního okupování cizích území nebo hromadného vraždění civilistů. Co u demokratů podporujeme (nebo takticky přecházíme mlčením), to u Hitlera hlasitě kritizujeme. Poválečná propaganda je i v případě výchovy mládeže v nacistickém Německu extrémně záludná, silně pokrytecká, prokazatelně neobjektivní, záměrně dehonestační. Nelze se ubránit pocitu, že celá ta okatá hysterie demokratické propagandy sleduje jediný cíl: vytvořit žádoucí vědomí u obyčejných občanů a ospravedlnit tak předválečnou, válečnou a poválečnou ostře kontroverzní a krajně agresivní politiku demokratických mocností. A co nejvíce zlehčit její dopad na životy všech lidí na této planetě. Přesto stačí této propagandě jednoduše nastavit zrcadlo a její chatrná konstrukce se pod tíhou pravdy sune k zemi jako domeček z karet.

Bellamyho pozdrav při Slibu věrnosti vlajce. USA, 1942. Toho roku byl pozdrav po 50 letech užívání změněn na dnešní položení ruky na srdce. Foto zdroj.