Podle následujícího textu, původně zveřejněného v "Deutsche Zeitung in Kroatien" a posléze přeloženého pro protektorátní časopis Výběr z října 1944 je zřejmé, že Švédsko se pohybovalo na velmi vysoké hospodářské úrovni, a tím pádem byla vysoká i životní úroveň švédského obyvatelstva. Zatímco v českých zemích byl telefon v bytě ještě v osmdesátých letech vysokým luxusem, ve Švédsku ho měla údajně skoro každá domácnost už v letech čtyřicátých. Běžným vybavením tehdejších švédských bytů měla být dokonce i lednička, další moderní vymoženost, na kterou si naše babičky musely ještě dlouho počkat. Z článku lze taky vydedukovat, proč se švédské ženy staly v šedesátých letech symbolem promiskuity západního světa a produkčním rájem lechtivých filmů pro pány. Důvod pro nízkou porodnost Švédek a pro rapidně se snižující porodnost Evropanek určitě nebude jen jeden. Nicméně lze vysledovat shodné faktory a vyvodit z nich zajímavý závěr. (V. P.)
Postavení ženy ve Švédsku - stejně jako ve všech severských zemích - patří k věcem, které jsou cizinci nejdříve nápadné. V žádné zemi v Evropě není žena tak rovnoprávná s mužem jako ve Švédsku. To však neznamená, že Švédka emancipovanou mužatkou. Ačkoli je většina Švédek výdělečně činna, přece si zachovala Švédka svou ženskost jak vnitřně, tak zevně. Již mladá dívka stojí pevně na vlastních nohou. Typ žáby je ve Švédsku neznám a také dříve nebyl znám. Z holčičky se stane - aniž vidíme nápadný přechod - dáma. poněvadž už mladé děvče si v mnoha případech na sebe vydělává, nemusí se ptát rodičů, zda jí dají peníze na kino na nějaký společenský podnik. Také se jich většinou neptá. Rodiče dopřávají dětem volnosti, jaká by byla na příklad v jižní Evropě nemyslitelná a také ve střední Evropě nezvyklá.
Již před první světovou válkou byly v Německu, zvláště však ve Švýcarsku a ve Francii, pensionáty, které nerady přijímaly Švédky. Odůvodňovaly to tím, že mladé dívky ze severských zemí se dají těžko vychovávat a svými volnými názory ohrožují mravní úroveň pensionátu. Je pravda, že švédská žena a také již velmi mladé děvče si dovoluje mnohem více, než je zvykem v jiných zeměpisných šířkách.
Jsou ovšem také ve Švédsku - jako všude na světě - i v morálce četné kategorie. Celkem však ví Švédka dobře, jakou cenu má její svoboda. Skutečnost, že se nemusí držet maminčiných sukní, nýbrž v mnoha životních situacích se musí sama rozhodovat, nutí již mladou dívku k tomu, aby si tvořila vlastní názory, a přispívala k rozvoji osobnosti.
Snad ještě více než Švéd je Švédka mistryní v umění žít. Osud to s ní myslel dobře. Vysoké štíhlé postavy, i když nemají vždy modré oči a světlé vlasy, platí u všech mužů na světě za vzorně krásné zástupkyně ženského pohlaví. Na švédských ženách - zvláště také na těch, s kterými se cizinci seznámí v hotelích, v restauracích, v museích, divadlech atd. - je vidět, že nemají starostí a určitě si nepůsobí žádný zbytečný zármutek. Jsou, stejně jako jejich muži a otcové, obyvatelkami země, která přes sto let (tedy nejdéle v Evropě nebo snad na celém světě) nevedla žádnou válku, země, která hospodářsky i duchovně vzkvétá, což je vidět také právě u žen.
Tím se však dostáváme také k rubu celé věci. Švédsko má nejenom superlativy: nejdéle nevedlo žádnou válku, jediná země, jež nikdy nic nedobývala, také nikdy nebylo v porobě atd. K jeho superlativům patří také jeden zvláště nepříjemný: ze všech zemí na světě, o kterých jsou vůbec známy statistiky, je Švédsko zemí s nejnižší porodností.
Od té doby, co je tato skutečnost známa, byl tento zjev často zkoumán, bylo sestaveno mnoho výborů a napsáno mnoho knih a článků. Zda je hlavní vina na ženě, či na muži, nebylo ještě zjištěno, a pravděpodobně nikdy nebude zjištěno. Bezpochyby však není nízká porodnost, jež je podle názoru všech odborníků úmyslná, problém hospodářský, nýbrž povahový.
Každý cizinec, který přijde do Stockholmu nebo jiného velkého švédského města, se může lehce přesvědčit o tom, že sociální poměry Švédska se liší značně od sociálních poměrů většiny jiných zemí. Velká část všech bytů, a to nejenom bytů zámožných vrstev, nýbrž i dělnictva, jsou vysloveně přepychové. Velmi mnoho těchto obydlí - také na příklad v stockholmské čtvrti Söderu, kde bydlí většinou dělníci - má výtah, ústřední topení a elektrické ledničky, telefon je bezmála v každé rodině samozřejmostí.
Tyto byty, na středoevropské poměry jistě hypermoderní, jsou ovšem podle toho drahé. není divu, že činže na příklad ve Stockholmu jsou neobyčejně vysoké a pohltí neúměrně velkou část výdělku. Stockholmský úředník, dělník a řemeslník - nebo ještě více jeho žena - dává ve většině případů přednost jednopokojovému nebo dvoupokojovému bytu před staromódním čtyř- nebo pětipokojovým, který by stál totéž nebo ještě méně. Ale v jednopokojovém bytě nemůže přirozeně vyrůstat houf dětí. A to je asi jeden z hlavních důvodů, proč je tolik manželství ve Švédsku bezdětných nebo mají jedno, nejvýš tři děti.