Stránky

sobota 21. září 2013

Téma předvolebního boje

Manfred Maurer
Z krojovaného průvodu na sudetoněmeckém
setkání v Klosterneuburgu před týdnem.
(Foto: Alfred Nechvatal)
Chce tomu tak řízení politického osudu, že budou během několika týdnů nově voleny parlamenty v Německu, Rakousku a Česku. Paralelnost volebních bojů skrývá šanci, na kterou však většina aktérů pohlíží spíše jako na nebezpečí. Hlavně z toho neučinit volební téma, zní deviza ve Vídni a v Berlíně. V Německu je tento strach mezitím i úředně potvrzený. Od té doby, co "Sudetenpost" zveřejnila dokumenty z berlínského ministerstva zahraničí, vyhnanci v Německu vědí, proč se jejich samotná spolková vláda nezasazuje za jejich zájmy ani tehdy, když je považuje za legitimní. Má strach! Vláda se obává diplomatického rozvíření vod, které by mohlo způsobit nasazení pro právo a spravedlnost v německo-českém poměru. Lze vycházet z toho, že současné opoziční politické strany to vidí určitě podobně.

Také v Rakousku neexistuje žádný přehnaný zájem o to, aby téma vyhnání a jeho nadále ještě stále nevyřízené zpracování bylo přeneseno do předvolebního boje. Ačkoliv zástupci vlády neustále zdůrazňují, že při každé příležitosti budou věc tematizovat, neriskuje také Vídeň žádné diplomatické rozvíření vod. Nelze vyloučit, že s touhle kartou hraje FPÖ.

Toto bude o to více pravděpodobné v případě, že by se sudetští Němci stali předmětem předvolebního boje v Česku. To se může stát velmi rychle, jak bylo vidno při posledním předvolebním boji voleb na úřad prezidenta. A čeští politikové nemají vůbec žádný strach z rozvíření diplomatických vod – a také ho mít nemusí, protože v Berlíně a ve Vídni se raději ušlechtile drží stranou.

Bez českého impulsu nebude téma vyhnání zřejmě hrát při zdejších předvolebních bojích žádnou větší roli. To se dá vysvětlit také tím, že vyhnanci jsou sotva ještě vnímáni jako politický faktor. Většina vyhnaneckých organizací se přeci prezentuje především jako kulturní a folklórní spolky, ve kterých se politické pozadí stále více dostává do pozadí, protože s tím by byly beztak házeny do "pravicového koutku" a protože jim beztak nikdo nenaslouchá. Také pro mnoho vyhnanců už není při volbách rozhodující zacházení s poválečnými zločiny. Kdo koneckonců volí nějakou politickou stranu na základě jejího postoje k nějaké věcné otázce? Rozhodnutí při volbách je výsledkem směsi z mnoha vlivů. Je jasné, že také vyhnanci se dívají na to, co jednotlivé strany říkají na aktuální výzvy (důchody, zadluženost atd.). Možná se pak volí nějaká politická strana, které se k vyhnání vůbec nevyjadřuje, ale od které si člověk zato očekává řešení jiných nutnějších problémů. A obráceně nemůže strana, která se tváří jako advokát vyhnanců, počítat s tím, že může nasbírat volební hlasy jenom proto.

Sudetoněmecká otázka by se mohla stát otázkou předvolebního boje pouze tehdy, když dojde k odpovídajícímu emocionálnímu náboji. To z uvedených důvodů nelze očekávat ani v Německu, ani v Rakousku. Ale protože jsou v této záležitosti v Česku menší zábrany, mohlo by být docela možné, že tam dojde k takové debatě, která se pak přelije do německého popř. rakouského volebního boje. Pak mohou emoce vyvstat také zde a politické strany budou muset chtě nechtě na to reagovat. Je sice škoda, že zřejmě už není možná intenzivní debata ve věcné atmosféře, ale pokud to nejde bez iniciálního emočního rozžehnutí, tak je to správně taky takto.

V tomto ohledu mohou vyhnanci, kteří by rádi debatu jejich záležitostí v předvolebních bojích, doufat pouze v českou stranu.  Lze si sice položit otázku, zda je Karel Schwarzenberg ochoten znovu riskovat a sednout si díky otevřeným slovům takřka do kopřiv, ale čeští novináři, na rozdíl od většiny těch německých a rakouských, na to jistě budou klást otázky. Existuje tedy velká šance, že někdo prohlásí něco, co rozvíří vlny. Zda to v uších sudetských Němců bude znít dobře nebo špatně, je nejprve druhořadé. Hlavně že se téma dostane na pořadí dne. A zůstane tam také po volbách.

Ale to už je zase jiný příběh.

Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 5. září 2013.