Kamasův apel na uvědomění společné identity Čechů a sudetských Němců v měnící se Evropě

Vydavatel hovořil v Klosterneuburgu za účasti mnoha politických reprezentantů o motivaci k vydání knižního titulu, pro který je v Česku nyní trestně stíhán. Za opravdový důvod „policejní šikany“ označil panický strach státu z historické pravdy.

Lukáš Beer a Pavel Kamas v rozhovoru s poslankyní ra-
kouského parlamentu Anneliese Kitzmüllerovou.
Foto: Alfred Nechvatal

Ostrá kritika na adresu „policejní šikany a bezohledné represe“ v souvislosti s posledními pokusy o znemožnění činnosti jeho vydavatelství v České republice zazněla v neděli v partnerském městě sudetských Němců žijících v Rakousku, v dolnorakouském Klosterneuburgu nedaleko Vídně, z úst Pavla Kamase. Ten byl pozván na letošní vrcholné setkání bývalých občanů německé národnosti z našich zemí a jejich politických zástupců, aby zde před nimi vystoupil jako hlavní řečník. Do Klosterneuburgu se dostavili nejen zástupci čtyř nejvýznamnějších parlamentních politických stran, včetně vládnoucích sociálních demokratů a lidovců, ale také poslanec Evropského parlamentu Ewald Stadler a několik poslanců ze zemských sněmů Vídně a Dolního Rakouska. V plně zaplněném slavnostním sále místního kulturního střediska, položeného na centrálním náměstí města, tematizoval Kamas, jehož projev sklidil spontánní aplaus ve stoje, také nové perspektivy česko-německých vztahů, hovořil o etnopolitickém dopadu globalizace na evropském kontinentu a zmínil se také obsáhle o charakteru potíží, se kterými se v Česku potýká právní znalec Tomáš Pecina.

Promítání dokumentace "Němci ven!"

V sobotu předcházelo tomuto vyvrcholení slavností v Klosterneuburgu, pořádané každoročně Sudetoněmeckým krajanským sdružením v Rakousku (SLÖ), promítáním dokumentárního filmu "Němci ven! Deutsche raus!" filmových tvůrců Andrease Kuby a Simona Wielanda ve Vídni, kterého se Pavel Kamas na pozvání předsedy SLÖ, Gerharda Zeihsela, taktéž zúčastnil jako čestný host, stejně jako lidovecký poslanec vídeňského zemského sněmu Bernhard Dworschak (ÖVP) a bývalý sociálnědemokratický poslanec Volkmar Harwanegg (SPÖ). Předseda SLÖ Zeihsel ve svém projevu v „Domě domoviny“, kde se promítání konalo, připomenul, že film mohl v neposlední řadě vzniknout také díky finanční podpoře rakouské veřejnoprávní televize ORF. Ve snímku vystupují doboví svědci „brněnského pochodu smrti“.

Pod letošním mottem „Hledat most toho, co spojuje“ („Brücke der Gemeinsamkeit suchen“) byly v neděli 15. září v poledne na hlavním náměstí Klosterneuburgu zahájeny slavnosti koncertem místní městské dechové kapely a ve dvě hodiny se dal do pohybu krojovaný průvod sudetských Němců s dechovou kapelou, vlajkami a standartami, který byl po kladení věnců u památníku o hodinu později zakončen vpochodováním do slavnostně vyzdobeného sálu kulturního střediska „Babenbergerhalle“.



Mezi čestnými hosty zasedli Ewald Stadler, poslanec
Evropského parlamentu, a Barabara Rosenkranzová, kan-
didátka na úřad prezidenta Rakouska v roce 2010.
Foto: Alfred Nechvatal

Mezi čestnými hosty v sále přivítal spolkový předseda SLÖ Gerhard Zeihsel poslankyni rakouského parlamentu Anneliese Kitzmüllerovou (mluvčí vyhnanců ve straně FPÖ a jednu z vrcholných kandidátek strany při nadcházejících volbách), dále poslance Evropského parlamentu Ewalda Stadlera (BZÖ, Svaz Budoucnost Rakousko), v zastoupení vídeňského starosty za sociální demokracii Volkmara Harwanegga (SPÖ) a vicestarostu Klosterneuburgu Richarda Raze (ÖVP), kteří následně pronesli jednotlivě svá pozdravná slova 300 přítomným posluchačům. Předtím ale Zeihsel také uvítal mezi přítomnými celou řadu osobností a čestných hostů, mezi nimi Barbaru Rosenkranzovou, kandidátku na úřad rakouského státního prezidenta za FPÖ při posledních volbách v roce 2010 a donedávna také předsedkyni zemského poslaneckého klubu FPÖ v Dolním Rakousku, poslance vídeňského zemského sněmu Barbaru Kappelovou (FPÖ) a Wolfganga Irschika (FPÖ), zástupce střešní organizace vyhnanců v Rakousku a přítomné studentské formace a mnoho dalších činitelů. Zvláště pak uvítal mezi hosty hlavního řečníka Pavla Kamase z Brna a krátce představil jeho dosavadní profesní činnost. Při té příležitosti také přivítal mezi účastníky i Lukáše Beera za historicko-zpravodajský portál Náš směr, přičemž krátce pohovořil i o obsahu činnosti tohoto internetového projektu.

Sudetští Němci a blížící se volby v Česku a Rakousku

Předseda SLÖ Gerhard Zeihsel při projevu.
Foto: Alfred Nechvatal

Gerhard Zeihsel hned na začátku svého projevu reagoval na vzácnou skutečnost, že ve všech našich zemích bude tato část roku ve znamení voleb: „Chce tomu tak řízení politického osudu, že budou během několika týdnů nově voleny parlamenty v Německu, Rakousku a Česku. Paralelnost volebních bojů skrývá šanci, na kterou však většina aktérů pohlíží spíše jako na nebezpečí. Hlavně z toho neučinit volební téma, zní deviza ve Vídni a v Berlíně.“ Připomenul poslední případ sudetského Němce, kterému německé ministerstvo zahraničí odmítlo svou podporu ze strachu, aby se tím nepoškodily diplomatické styky s Českou republikou, ač mu zároveň sdělilo, že jeho požadavky jsou z morálního hlediska naprosto legitimní. Zeihsel řekl, že i v Rakousku se politická reprezentace bojí „nasazení za právo a spravedlnost v německo-českých vztazích“ nejen právě ve volebním období, ale i všeobecně proto, aby se vyloučila „diplomatická krize“. V Česku je tomu ovšem jinak, mínil Zeihsel: „Čeští politikové nemají vůbec žádný strach z rozvíření diplomatických vod – a také ho mít nemusí, protože v Berlíně a ve Vídni se raději ušlechtile drží stranou.“ Předpovídá, že sudetští Němci nebudou v německém a rakouském předvolebním boji hrát zřejmě „žádnou velkou roli“, protože se prezentují hlavně jako kulturní a folklorní svazy, „ve kterých se politické pozadí stále více dostává do pozadí, protože s tím by bylo beztak spojován pravicový koutek“.



Zeihsel však není zcela pesimistický: „Sudetoněmecká otázka by se mohla stát otázkou předvolebního boje pouze tehdy, když dojde k odpovídajícímu emocionálnímu náboji. To z uvedených důvodů nelze očekávat ani v Německu, ani v Rakousku. Ale protože jsou v této záležitosti v Česku menší zábrany, mohlo by být docela možné, že tam dojde k takové debatě, která se pak přelije do německého popř. rakouského volebního boje. Pak mohou emoce vyvstat také zde a politické strany budou muset chtě nechtě na to reagovat. Je sice škoda, že zřejmě už není možná intenzivní debata ve věcné atmosféře, ale pokud to nejde bez iniciálního emočního rozžehnutí, tak je to dobré taky takto. V tomto ohledu mohou vyhnanci, kteří by rádi debatu jejich záležitostí v předvolebních bojích, doufat pouze v českou stranu.“

Ewald Stadler (BZÖ) během projevu.
Foto: Alfred Nechvatal

Stadler: Vlastní temná minulost dostihne každý stát

Poslankyně Kitzmüllerová ve svém přivítacím projevu řekla, že se její frakci podařilo v Horním Rakousku zavést připomínkový den vyhnanců a že by jej chtěla prosadit na celém území země. Sociální demokrat Harwanegg ve své řeči nesdílel „takový pesimismus“ v otázce česko-sudetoněmeckých vztahů a o to více pesimisticky a velmi emočně vyzněl projev evropského poslance Stadlera, ostře kritizujícího rakouskou vládu. Ta svého času při jednáních o vstupu České republiky do Evropské unie „chladnokrevně nedodržela svůj slib“ ohledně toho, že pokud Česko dále bude trvat na platnosti jistých Benešových dekretů, vysloví se proti vstupu země do EU. Politik řekl, že žádná země se nakonec nemůže vyhnout tomu, aby se se svou temnou minulostí vypořádala. Nebylo tomu tak ani v případě Turecka, kde genocida spáchaná na Arménech historicky sahá mnohem dále, než události v Čechách a na Moravě po roce 1945. Ewald Stadler označil za pozitivní jev, že se „Dne domoviny“ v Klosterneuburgu účastní i zástupci z České republiky (Kamas a Beer – pozn.) a vyjádřil přání, aby v budoucnu bylo takovýchto hostů v publiku čím dál více.

Projev Pavla Kamase

Vydavatel Pavel Kamas hned na začátku svého projevu poděkoval předsedovi SLÖ Gerhardu Zeihselovi za to, že i „přes určité úsilí o znemožnění ohledně mého dnešního vystoupení“ může promluvit a také za to, že se Zeihsel „nepodřídil pomlouvačnému a proti mé osobě namířenému tlaku seshora“. Přirovnal vedoucí osobnost rakouských sudetských Němců k „osobnostem se silnou vůlí popř. nevydíratelným idealistům, kteří jsou si vědomi svého vyššího úkolu, a proto právě nejsou ochotni jednat proti svému přesvědčení a svědomí“. Idealismus a svobodné smýšlení tematizoval ve svém projevu několikrát. „Jen opravdu duchovně svobodní lidé jsou ve stavu argumentovat co možná nejvíce bez dogmat a tím také probouzet z polospánku a uvádět do správných kolejí ty, kteří se zřejmě ještě stále nacházejí v duchovním korsetu mediální manipulace“, prohlásil, než opětovně přešel k vysvětlení principu, na kterém v rámci česko-německého historického diskursu funguje „usmrcovací argument starého osvědčeného antinacistického obušku“. Vyhnání sudetských Němců z českomoravského prostoru po roce 1945 a s tím související etnická čistka jsou zejména českou historiografií bagatelizovány tvrzením, že český národ čekala v případě Hitlerova „konečného vítězství“ prakticky perspektiva, podobající se tzv. holocaustu. Německá strana se proto snaží často argumentovat „protinacistickým“ smýšlením mnoha tehdejších Němců, kdežto čeští historiografové pak přicházejí se záběry hajlujících německých občanů tehdejší ČSR při vítání Wehrmachtu.

Kamas v projevu několikrát zavadil i o problematiku restitucí a podivil se nad morálkou dvojího metru, panující při vnímání židovských a německých obětí, jak to vyšlo například nedávno najevo v debatě mezi Tomášem Pecinou a bývalým viceprezidentem tzv. České národní rady, Václavem Žákem. Přitom ostře kritizoval poměry s hospodařením se státními penězi v České republice a vyjádřil názor, že určitý postoj k otázce restitucí nevyplývá z domnělého nedostatku peněz.

Kamas vysvětluje smysl vydání Hitlerových projevů

Nastínil posluchačům prakticky málo známé skutečnosti ohledně zásadních myšlenek plánů o etnickém uspořádání v českomoravském prostoru za nacionálního socialismu, které běžná česká historiografie záměrně prezentuje v pokřiveném smyslu, aby tím de facto ospravedlňovala vyhnání Němců. Z potřeby nezávislého zkoumání moderních českých dějin, zejména ve světle česko-německých vztahů, se zrodila i jeho aktuální vydavatelská aktivita. Byl si prý od začátku vědom toho, že jeho nakladatelský program se nesetká vždy zrovna s přátelským přijetím „nejen českého estashblishmentu“ a dospěl k závěru, „že nutnou pozornost veřejnosti, která má být oslovena, lze získat pouze prostřednictvím produktů budících rozruch a poněkud provokativním stylem chování při jejich marketingu“. Dále vysvětlil: „Abych předešel všem nedorozuměním, chtěl bych na tomto místě se vší jasností prohlásit, že jsme náš hlavní knižní titul roku 2012 s vybranými, autentickými, a to budiž zdůrazněno – nekrácenými projevy bezpochyby kontroverzního politika, který nechal zřídit zlověstný Protektorát Čechy a Morava, nevydali proto, že bychom tuto osobu za každou cenu ohledně všeho, co má zastupovat, chtěli hodnotit, nýbrž abychom českému čtenáři, který o to jeví zájem, stejně všeobecně i veřejnosti, nabídli jedinečnou, v dosavadních českých dějinách písemnictví nebývalou příležitost k tomu, aby si porovnala veřejně učiněné zásady tohoto státníka se všeobecně známými fakty, či fakty která se vyskytla teprve před nedávnem, a tyto následovně diferencovaně posoudila. Od Vánoc 2012 se tedy Češi eventuálně mohou také intenzivně vypořádávat s tím, jak se jejich tehdejší nejvyšší státní představitel o nich vyjadřoval před svými vlastními soukmenovci..“

Spolu s Pavlem Kamasem bude obviněn i Lukáš Beer
(vpravo). Během Kamasova projevu. Foto: A. Nechvatal

Logicky pak Kamas přešel hned k pokusům o trestní stíhání jeho vydavatelské činnosti kvůli údajnému schvalování a bagatelizování genocidy. „Z hlediska pohledu českého státu před Vámi stojí zločinec, který se 22 let po pádu komunistické diktatury odvážil publikovat historický dokument, jehož obsahem jsou v určitou dobu a na určitém místě vyslovené výroky jedné pro české dějiny vcelku relevantní historické osobnosti“, řekl vydavatel. „Seznámení stejného druhu s chápáním publicistické svobody své země směl učinit také můj kolega Lukáš Beer, jehož záludné jednání podle vyřčeného obvinění spočívá v tom, že vytvořil předmluvu, úvodní – mimochodem naprosto nehodnotící a distancující – komentáře k projevům stejně jako doslov k dílu.“

Jako další příklad kritizoval postup českého ministerstva vnitra v záležitosti právního znalce a publicisty Tomáše Peciny při jeho dlouholetých snahách o registraci spolku, který si do stanov vepsal pasáž, podle níž je jeho cílem „na území současné České republiky znovu obnovit mírové spolužití Čechů a Němců“. Tato organizace nese název Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Kamas ovšem zdůraznil, že úmyslem Tomáše Peciny nebylo „suplovat oficiálně v Česku působící a Mnichovem požehnané sudetoněmecké organizace a spolky“, ale zevnitř, „tedy přímo ze srdce vyháněčského státu dosáhnout právně hmatatelné spravedlnosti pro sudetské Němce, ale také pro Čechy, kteří se nemohou identifikovat s vyhnáním“.

Sociální demokrat Volkmar Harwanegg (vlevo) vyřídil
pozdravy od vídeňského starosty Michaela Häupla (SPÖ).

V této souvislosti jasně kritizoval postoj některých sudetoněmeckých činitelů: „Máme dnes stav, kdy se někteří sudetoněmečtí zájmoví zástupci plni radosti kochají z nad tím, když jim nějaký český státník věnuje pár milých nezávazných slovíček, která zrovna nejsou jako vždycky difamující, hanobící nebo jednoduše pouze drzá.“ Přesto však opravdový pohyb dopředu dle Kamase nelze zaznamenat, „až na pokrytecké bla bla jednoho beztak už dávno ze sedla vyhozeného zkorumpovaného premiéra v bavorském zemském sněmu“. A je nyní právě na české straně, aby se chopila iniciativy. Zde Kamas ocitoval slova publicisty Peciny: „Tam, kde sudetští Němci dosáhli svých hranic, jsme se chopili problému my. Německá strana již toho dosáhla mnoho, vyšla vstříc, jak bylo jen možné, nyní je to záležitost Čechů, nikoliv sudetských Němců“, protože zločiny vyhnání byly páchány ve jménu českého národa. „Finále řešení se musí konat v České republice, nikoliv v Německu nebo Rakousku“, citoval mluvčí postoj Tomáše Peciny. Kamas se pozastavil nad podivným důvodem, proč Pecinova organizace po čtyřech letech soudního popotahování stále ještě nesměla být zaregistrována: české úřady totiž argumentují, že samotné použití názvu Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku „by znamenalo návrat k nacismu a zakladatelé spolku jsou extremisté“. „To, že Komunistická strana Čech a Moravy není pouze registrována, ale navíc hraje ústřední úlohu v tomto zpráchnivělém státě a podílí se na odsouhlasování demokratických zákonů v parlamentu, poznamenejme v této souvislosti pouze na okraj“, pokračoval brněnský vydavatel, přičemž tyto pasáže jeho projevu vzbudily zvlášť nevoli přítomného publika, stejně jako odůvodnění, pro která je poškozováno jeho vydavatelství.

"Důvod pronásledování: Mají strach z nezávislého zkoumání dějin!"

Kamasův projev byl přijat ovacemi ve stoje.

Skutečné důvody vidí Kamas jinde: „Mají strach! Strach z nezávislého, nedogmatického zkoumání dějin. Křečovitě se pokoušejí v první řadě udusit jakékoliv úsilí o otevřenou diskusi o proběhlých historických událostech. Přitom spočívá ono nuzné instrumentárium, pokoušející se zničit v zárodku jakýkoliv pokrok v sudetoněmecké otázce, jednoduše v Němci údajně plánované nebo částečně dokonce uskutečněné genocidě na českém národě jako takovém. A to je lež! Lež, jejíž odhalení se českému státu kvůli následujícímu nevyhnutelnému účinku na české veřejné mínění jeví zjevně natolik fatálním, že se neštítí strčit do vězení historika a nakladatele knih a difamovat právního experta, aktivistu a publicistu jako extremistu. Tím systém signalizuje, že jsme zasáhli ten správný nerv a že jsme ohledně našich nakladatelských tematických cílů na správné cestě. Jak jinak lze chápat nedávné manévry ochránců zákona, kteří právě minulé úterý zablokovali bankovní konto našeho vydavatelství s tučnou sumou 300.000 Euro a tím zcela zardousili operativní chod podniku – a to bez jakéhokoliv soudního procesu, v rámci kterého by bylo možné předložit věcné protiargumenty!“ Kamas nepovažuje za pouhou náhodu, že „tato požehnání domnělého demokratického českého právního státu“ pocítilo jeho vydavatelství „pouze pár dní potom, co jsme již oznámili další nový titul našeho vydavatelství“, totiž knihu Lukáše Beera, která se zabývá postavením českého národa v období Protektorátu Čechy a Morava. Kniha, která bude dle Kamase v prodeji od 1. prosince 2013, pak má svým čtenářům ujasnit, že „český národní mýtus, který uvězňuje kolektivní národní povědomí takřka v instinktivním iracionálním nepřátelství vůči Němectví“. Řečník prohlásil, že „pádem mýtických bůžků se připraví základ tomu, aby konečně všichni, kterým leží na srdci hmatatelné odstranění bezpráví, mohli dýchat nový čerstvý vzduch“. Zmínil se také o kriminalizaci publicistů a historiků i v zemích jako je Německo, Rakousko či Švýcarsko, zastupujících odlišné názory týkající se „jedné historické události z poloviny 20. století, ke které existuje pouze jeden úsudek“. Řekl před posluchači v sálu, že touto „policejní šikanou a bezohlednými represáliemi“ nestojí lidé, „kteří by snad byli hloupí, jak by si mnoho dobráckých lidí pravděpodobně myslelo“, nýbrž jde o „banální kriminálníky“. Kamas doslova: „Už se těším na tento proces, protože těmto pánům dokážu, že kriminálníci jsou oni!“

K otázce česko-německých vztahů Kamas vyzvedl „druhové příbuzenství obou národních skupin“ a také skutečnost, že „na celém světě neexistuje jedna jediná národní skupina, která by sudetským Němcům stála po duchovní, kulturní stejně jako biologicky-substanciální stránce blíže než právě česky hovořící Češi, Moravané a Slezané.“

Zabýval se pak také podrobně problematikou globalizace, přičemž razí heslo „regionálně, nikoliv globálně“. „Proto nevěřím“, pokračoval Kamas, „že pro všeobecné blaho evropských národů lze hledat recept ve velmi vychvalovaném vytváření vzájemné nerozeznalosti všech rozličných kultur“. Evropan se musí mít na pozoru, aby se „slepě nenechal uvrhnout jednou provždy do pasti dekadence a smíšení různých identit, tak charakteristických pro Evropu“. Nepřímo kritizoval i současný „hodnotový žebříček EU“, když v závěru svého projevu prohlásil: „Skutečně po těch desetiletích často únavného, těžkého boje o udržení sudetoněmecké identity náhle chceme, abychom se podvolili tomuto řádícímu dobovému duchu zestejňování jenom proto, že několik zdivočelých plutokratů a jejich přisluhovačů někde v Bruselu, New Yorku nebo kdekoliv ještě chtějí vytvořit poddajný, kulturně vytržený bezejmenný typ člověka, který se donekonečna otáčí v kolotoči produkce a konzumního šílenství, aby ještě navíc doháněl chybějící kapitálové úroky a jako poddajný konzument přežíval pro takzvané „bohaté nezaměstnané“? Ne! Takovýto scénář nesmí být budoucností rodiny národů Abendlandu!“



Poslanec Ewald Stadler gratuluje Pavlu Kamasovi po jeho projevu.

Wolfgang Irschik, poslanec FPÖ ve vídeňském zemském
sněmu gratuluje řečníkovi. Irschik poskytuje také tělesnou
ochranu předsedovi FPÖ H. C. Strachemu.

Lukáš Beer a Gerhard Zeihsel v rozhovoru s pamětníkem
z Jižní Moravy.

Helga Streckerová se mj. stará o výzdobu a vyšívání erbů.

Projev byl po ukončení odměněn spontánně ovacemi ve stoje a mnoho přítomných přišlo Kamasovi osobně k jeho znění pogratulovat. Následovaly krátké debaty a osobní rozhovory mezi účastníky. (-lb-)