Gernot Facius
I když to zní banálně, tak je nutno konstatovat, že tolik nejistoty bylo zřídka kdy na obou stranách Šumavy (pozn. překladatele: tento článek vyšel v měsíčníku Sudetenpost 12. prosince). Podzimní volby v Německu a v České republice mění politickou zeměpisnou mapu. V Berlíně je sice koaliční smlouva mezi CDU, SPD a CSU konečně kompletně hotová, ale to ještě nemusí nic znamenat. Rozhodující slovo totiž řekne členská základna sociálních demokratů. Pokud se ta uzavře před verbováním vedení strany kolem Sigmara Gabriela, což je i přes pozitivní signály stále možné, tak se z 186stránkového konvolutu stane makulatura. Vznikly by pak nové šance pro černo-zelenou koalici. Anebo dojde - o čemž se nikdo neodvažuje hovořit - k novým volbám, nebo přeci jenom ještě k rudo-rudo-zelené spolupráci. Vždyť už dnes koketují známí politici SPD s krajní levicí.
Kodrcavým způsobem se táhne i vytváření vlády v Praze. Nad možnou aliancí ze sociálních demokratů, nového hnutí ANO neprůhledného miliardáře Andreje Babiše a křesťanských demokratů (KDU-ČSL), kteří se vrátili do parlamentu, od začátku visí nebezpečí ztroskotání, protože jednotlivé pozice jsou navzájem příliš odlišné. Babiš koupil tři nejvýznamnější deníky země a nyní ještě šahá po elektronických médiích. Je Česká republika na cestě k berlusconizaci? Nemusíme malovat čerta na zeď, ale mediální koncentrace v rukách (potencionální) vládní strany, v tomto případě druhé nejsilnější srany, protiřečí všem nadějím na zdárnou spolupráci v kabinetu. Nad Vltavou je opět cítit nejistota. Celkově to není žádné dobré znamení pro německo-české, zvláště pro sudetoněmecko-české vztahy, které nadále navzdory všem opačným ujišťováním trpí křečovitostí.
Z Berlína se dostalo přinejmenším něčeho nového, ačkoliv (prozatím) ve vágní formě. Tři potencionální koaliční partneři naznačili vyhlídky na zavedení vzpomínkového dne vyhnání, platného na celém území státu, a přihlásili se k podporování kulturního dědictví východních a sudetských Němců. Slovy „Odvážné znamení solidarity“ to komentovala prezidentka Svazu vyhnanců (BdV) Erika Steinbachová. Společně s FDP jako koaličním partnerem se zavedení připomínkového dne realizovat nedalo. Ministr zahraničí Guido Westerwelle se obával nelibosti svých kolegů. A nyní, jakmile bude sestavena vláda, půjde o to, aby byly ony tři politické strany, respektive jejich předsedové, brány za slovo. Bavorsko (Horst Seehofer) a Hesensko (Volker Bouffier) již připomínkový den vyhlásily, má se poprvé slavit v neděli, 14. září 2014. To je gesto, na které němečtí vyhnanci z vlasti dlouho čekali. Nemělo by se tomu ubírat na významu. Ale nestálo úplně nahoře na programu dne Svazu vyhnanců také téma odškodnění nuceně nasazených? Po tom budeme v koaliční smlouvě pátrat marně.
Po volbách je před volbami.To je stará politická moudrost, kterou bychom si vzhledem k volbám do evropského parlamentu v květnu příštího roku měli připomenout. Pokud všechna znamení neklamou, tak se bude jednat o rozhodující volební boj. Nejde pouze o nové složení evropského parlamentu, jde také o vzevření budoucí Evropy. Řekněme to slovy berlínského historika Arnulfa Baringa, nositele Karlovy ceny Sudetoněmeckého krajanského sdružení: „S přáním, abychom se rozpustili v Evropské unii, bychom se už dávno museli rozloučit. Mimo naše hranice to nikdy žádný národ nechtěl a ani v to nevěřil.“ Zda na pěvce lásky „Spojených států evropských“ takováto napomínání udělají dojem, ponechme stranou - pro ně má evropský projekt ve své aktuální formě takřka náboženské znaky. Kritika stavu společenství a kritika deformací, které přivodila jednotná měna Euro, je nejen nežádoucí, ale je považována přímo za útok proti evropské myšlence. Posluhují si přitom prostředkem politického a sociálního vyloučení, oblíbeným v Německu. Ještě jednou slova profesora Baringa: „Demokracie v Německu je čím dál více podkopávána! Náš parlament se stal fraškou. Občan si může vytvořit úsudek jen tehdy, když na sebe naráží protichůdné názory. Ale u nás jsou debaty nežádoucí, bojuje se proti kontroverzním stanoviskám jako proti nějakým zločinům.“
Opoziční postoj proti Evropě stejnorodosti, genderového šílenství a „homo-manželství“ je vnímán jako provokace, odchylující se názory jsou denuncovány jako populistické a jsou podezřívány z pravicového extremismu a mají být udušeny. Komise v Bruselu již plánuje nová pravidla ohledně financování politických stran. Platby se mají vázat na přihlášení se k „hodnotám EU“. Proti tomu by se nedalo mnoho namítat, kdyby, ano kdyby panovala ve společenství jednota ohledně toho, co všechno k těmto hodnotám patří - a co ne.
Dá se snad přetrvávání nespravedlivých Benešových dekretů, se kterými Česká republika proklouzla bránou EU, uvést v soulad s evropskými hodnotami? Nebo stačí už jen opozice proti Euro, aby byly přiživovány nějaké pochybnosti o přihlášení se k Evropě? Byl citován požadavek jinak celkem věcně jednajícího poslance evropského parlamentu, člena CSU Manfreda Webera, podle nějž politické strany, které jsou „proti Evropě“, by neměly k tomu ještě dostávat „evropské peníze“. „Zajímavé: Evropské peníze“, poznamenal si hamburský týdeník „Preußische Allgemeine“. Nejsou to spíš peníze evropských daňových plátců, tedy také těch, kteří po miliónech volí ony politické strany apostrofované jako „populistické“? „A není to jádro demokracie vůbec? - peníze ve státním rozpočtu jsou peníze lidu.“
Poblouznění politika CSU Webera může být považováno za náznak toho, že se v nadcházejících volbách do evropského parlamentu bude bojovat tvrdě a nekompromisně. To, že se etablované politické strany obávají rostoucího vlivu „pravicově populistických“ formací, je vzhledem k dezolátnímu stavu EU jen velmi dobře pochopitelné. Naprosto právem doporučuje proto jedna studie německé Nadace Konrada Adenauera politikům unijních stran CDU / CSU brát obavy a starosti lidí vážněji a přesně analyzovat, proč se voliči zdají být náchylní vůči „populistickým“ heslům, například kvůli laxní přistěhovalecké politice. Vestfálský poslanec CDU v evropském parlamentu Elmar Brok přeci jenom již rozpoznal, že „tím podstatným tématem je imigrace“. Apeloval na spolkové země a komuny, aby konsekventně realizovaly již existující pravidla proti zneužívání svobody pohybu. „Stavebnice je už dávno k dispozici.“ Zbývá jen otázka, proč nebyla už dávno použita.
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 12. prosince 2013.
