Jiří Fiala: "Lidskoprávaři žijí se zvrácenou českou justicí v symbióze"

Nové vydání Debatního klubu o stavu justice v České republice

V novém Debatním klubu vystupují Jiří Fiala a Zuzana Candi-
gliota. Foto: Debatní klub.

Stav justice v ČR je komentován průřezově celou společností. Většinově má justice nálepku zkorumpované, mocensky arogantní organizace zaměstnávající převážně oportunisty, mající za cíl lehce vydělat velké peníze. Při dotazu na kvalitu soudců vám většina právníků řekne, že těch dobrých je hodně málo a raději je nebudou ani jmenovat, aby jim náhodou neublížili. O vzorech se hovoří většinou v souvislosti s lidmi, kteří již nežijí, jako je bývalý ombudsman Otakar Motejl nebo aktivně nepracují.

Abychom se dozvěděli o stavu české justice něco více než jen pavlačové řeči a pokud možno přímo od pramene, pozvali tvůrci Debatního klubu do pořadu dvě osobnosti stojící před českými soudy již několik let, v souvislosti s různými kauzami týkajících se lidských práv, policejního násilí, ale i samotných soudců.

V debatě vystupuje jednak Zuzana Candigliota, právnička z Ligy lidských práv. Tato rodačka z Moravy se zabývá právy pacientů se zaměřením na porodnictví a očkování a dále právy obětí policejního násilí a odpovědností státu za nezákonné zásahy. Samotná Liga lidských práv je nezisková organizace, která hájí práva a svobody všech lidí. Pomáhá lidem, aby znali svá práva a aktivně je prosazovali. Prosazuje systémové změny, které zlepšují kvalitu života v České republice.

Dále pak Jiří Fiala, dlouholetý předseda sdružení K 213 se často díky svým aktivitám stává vězněm a i krátce po publikování této debaty nastupuje výkon trestu. Je účastníkem množství sporů proti státu zejména ohledně odškodného za předchozí častá věznění. Běžně zastupuje účastníky řízení u soudu zejména v opatrovnických kauzách. Sdružení K 213 (Klub 213) je občanským sdružením s jediným oficiálně definovaným cílem - vypuštěním paragrafu 213 (v novém trestním zákoníku pod č. 196) z trestního kodexu ČR.

O skutečné roli "ochránců lidských práv" má Jiří Fiala jasnou představu. Soudí o své partnerece v této debatě, že si "trochu plete ochranu skutečných lidských práv s balzámováním mrtvol, na kterých jsou ještě stopy ran po kulkách i sekerách, a to tak, aby to nebylo na první pohled vidět a nevypadalo tedy tak hrozně." A také: "Takže tihle oficiální lidskoprávaři vlastně žijí se současnou - zcela zvrácenou - justicí v jakési symbióze, fungující asi takto: Oni nejdou po skutečných problémech, a justice jim za to umožňuje se zviditelňovat na evidentních prkotinách, jaké lidi z justice nikdy nemohou ohrozit (spor ekologů se správou národního parku o kácení stromů - ten je justici samozřejmě šum a fuk) - a současně justice může pak - ovšem jen pro hodně naivní lidi - demonstrovat, jak je to tady všechno ,pod kontrolou', vždyť se přece o každé sebemenší zakolísání hned zajímají tihleti lidskoprávaři. Že se ale zásadně nezajímají o nic zásadního, to už samozřejmě decentně pomlčíme." (Zdroj: Debatní klub, K213, -lb-)