Gustav M. Kališ
Víte, že „naše“ nejznámější a všemi nejopěvovanější pivo v Plzni (alespoň českými nekriticky-nacionálními pivaři), neuvařili Češi, ale Němci? Podle starého německého receptu? Tedy pardon, abych byl přesnější - podle starého bavorského receptu? Pane bože! To je ale troufalost, viďte? To by přece dnes mohl prohlásit každý. Vždyť všude (na lahvích, v reklamách, z vysílání „našeho“ rozhlasu i televize) je všem dostatečně známo, že tohle doslova „kultovní“, respektive „národní“ pivo, bylo – a musí být – českého původu! Plzeňské pivo je přece náš národní poklad a basta fidli! Vážně? Tak jak je to tedy?
Raději ukončeme „kladení všetečných otázek“ a pojďme se rychle mrknout téměř zapomenutému autoru slavného „plzeňského Prazdroje“ na zoubek.
Josef Groll (21. srpna 1813, Vilshofen an der Donau, Bavorsko – 22. října 1887 tamtéž) se pivovarnictví učil u svého otce Josefa Grolla, v rodinném pivovaru ve Wolferstetteru. Potom nastoupil do učení u tehdy proslulého Georga Sedlmayera v Mnichově a studia dokončil ve Vídni u světově uznávaného Antona Drehera. Oba učitelé to ale údajně neměli s mladým Grollem jednoduché: vnímavý a šikovný učeň byl velmi hrubý, umíněný, tvrdohlavý a bez větší sebekontroly.
Nejspíš Martin Stelzer, stavitel měšťanského pivovaru, doporučil plzeňským měšťanům německého pivovarnického mistra Josefa Grolla jako odborníka na pivo bavorského typu, které se mělo v nově stavěném pivovaru vařit. Při prvním jednání se ovšem plzeňští s Grollem nedohodli – Groll měl příliš velké finanční nároky. Ale blížící se termín dokončení přiměl lakomé měšťany Grollovi se skřípajícími zuby vyhovět.
Groll v novém pivovaru uvařil premiérovou várku 5. října 1842. Tvrdí se, že záměrně udělal chybu v technologickém postupu, aniž by dopředu znal výsledek – podkvasené bavorské pivo, ale vyrobené z odlišných surovin (proslulého žateckého chmele, měkké plzeňské vody i světlejšího sladu připravovaného anglickou technologií). První várka byla naražena 11. listopadu; a ač nedopadla úplně dle očekávání, sklidila v hostincích „U bílé růže“ a „U zlatého orla“ na plzeňském náměstí veliký úspěch. Plzeňský kronikář poznamenal: „Jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě dosud nepoznanou, honosí se tento domácí výrobek.“
Bavorský sládek potom pracoval v Měšťanském pivovaru do konce dubna 1845 a po pouhých třech letech se vrátil zpět do Bavorska. Po něm přišli do Plzně další bavorští sládkové, kteří se střídávali až do konce 19. století, aby dostatečně „ohlídali kvalitu“.
Josef Groll zemřel v 74 letech u stolu, v hostinci Zum Wolferstetter Keller. Ve Vilshofenu, se místní pivo, vařené na způsob plzeňského piva, prodává dodnes, ve své lahvovépodobě jako Josef Groll Pils.
Tak taková je ve skutečnosti „obyčejná historie“ tolik českými pivaři upřednostňovaného a vychvalovaného moku.
Několik střípků z historie vaření piva v Plzni
Právo várečné udělil 260 plzeňským občanům již Václav II. v roce 1295. Z roku 1307 pochází zmínka o pivovaru, který Wolfram Zwinilinger odkázal katedrále svatého Bartoloměje. Ve 14. století pak mohli vařit a prodávat pivo všichni měšťané. V roce 1501 je poprvé zmíněn městský pivovar. Kvalita vyráběného moku však silně kolísala a v únoru 1838 dokonce nechali radní vylít 36 sudů piva pro jeho „neschopnost požití a zdraví škodlivost“.
A právě tato neblahá skutečnost vedla k tomu, že 2. ledna 1839 vzešlo z měšťanské schůze rozhodnutí o výstavbě pivovaru. Stavba započala 15. září téhož roku pod vedením Martina Stelzera. O tři roky později byl nový Měšťanský pivovar Plzeň dokončen.
1. března 1859 si pivovar nechal zaregistrovat u Obchodní a živnostenské komory v Plzni ochrannou známku Pilsner Bier - Plzeňské pivo a v roce 1898 Prazdroj - Urquell.
Mezi další známky užívané v 19. století patří Plzeňský pramen, Prapramen, Měšťanské plzeňské či Plzeňský pravý zdroj.
Již v prvním desetiletí existence si Měšťanský pivovar získal stabilní pozice v Praze a záhy expandoval i do Vídně. V roce 1862 slavil úspěch v Paříži, odkud byl jen krůček do Ameriky.
V roce 1869 byl v Plzni založen akciový pivovar jako přímá konkurence Měšťanskému pivovaru, ale tomu se podařilo do 30. let 20. století získat většinu akcií.
13. září 1946 došlo ke znárodnění a sjednocení pivovarů pod hlavičkou národního podniku Plzeňské pivovary. Tento byl 1. června 1964 transformován na Západočeské pivovary se sídlem v Plzni, národní podnik. Plzeňský Prazdroj (pro export). Po roce 1989 vznikla akciová společnost Plzeňské pivovary a nakonec byla 1. září 1994 zapsána do obchodního rejstříku jako Plzeňský Prazdroj, a. s.
V roce 1999 získal kontrolu nad akciovou společností Plzeňský Prazdroj koncern SABMiller. 30. září 2002 byla dokončena fúze a Prazdroj pod svoji hlavičku sjednotil Pivovar Radegast, a. s. a Pivovar Velké Popovice, a. s.
V současnosti si tato skupina udržuje poloviční podíl na českém pivním trhu.
Bavorská (německá) receptura tohoto piva je v sučasnosti známa a využívána po celém světě jako pivo plzeňského typu, i když neprávem nazývané po místě svého zrodu jako „nejčešštější“ pivo. Byť čeští vlastenci neměli na kvalitě piva pražádný vliv. Snad dali výtečnému „plzeňskému“ zásadní podnět tím, když se v minulosti nedalo pít a muselo se vylévat do kanálů (protože bylo zdraví škodlivé), rozhodli se - skrblíci - ke stavbě nového pivovaru…
