Radim Jičínský
 |
| Demonstranti v Kerči rozehnali 22. února akci organizovanou ukrajinskou "opozicí". Foto: KerchNET / youtube. |
Ukrajina, ahistorický slepenec, který fakticky vznikl a přežil jen díky německým a ruským ozbrojeným silám, v sobě během let absorboval vedle historických území jiných států i mnoho odlišných národností: Ukrajince, Poláky, Židy, Rusy, Bělorusy, Maďary, Rumuny, Bulhary, Rusíny, Tatary, Řeky, Armény a další. Zastírat tato fakta a mluvit o jednotných Ukrajincích, je velkou chybou. Bohužel se ukázalo, že politikům na Západě takové výroky nevadí. Nevadí jim ani zřejmá historická vazba Ukrajiny na Rusko.
Oranžová revoluce 2004
Už v roce 2004 došlo na Ukrajině k otevřenému střetnutí Západu s Ruskem. Během prezidentských voleb se utkali prozápadní kandidát Viktor Juščenko a proruský kandidát Viktor Janukovič. Ten nakonec opakovaně vyhrál volby. Hysterická reakce západních médií a otevřená podpora prozápadního kandidáta Juščenka od EU i USA, které oficiální volební výsledky neuznaly, podnítily několikatýdenní organizované protesty opozice vedené Julií Tymošenkovou. Jejich výsledkem bylo anulování vítězství proruského Janukoviče a následné vítězství prozápadního kandidáta Juščenka. Díky barvám opozice se její vítězství dostalo do podvědomí veřejnosti jako Oranžová revoluce.
Mezi Oranžovou revolucí a Euromajdanem
Viktor Juščenko i Julie Tymošenková, nerozluční spojenci během Oranžové revoluce, se za vládnutí Juščenka silně znepřátelili, zatímco Ukrajina žádnou proklamovanou změnu k lepšímu nepocítila. Janukovič dokázal už v roce 2007 vyhrát parlamentní volby s 34 % hlasů. Přesto se tehdy ještě díky koaličním vyjednáváním stala premiérkou Tymošenková. V prezidentských volbách 2010 ale vypadl prozápadní favorit a hvězda Oranžové revoluce Viktor Juščenko už v prvním kole, s pouhými 5 % hlasů. Ve druhém kole porazil Viktor Janukovič se 49% hlasů Julii Tymošenkovou (45 %). V roce 2011 byla Julia Tymošenková odsouzená ukrajinským Nejvyšším soudem k sedmi letům vězení za podepsání nevýhodné smlouvy s Ruskem o dodávkách ruského plynu.
Euromajdan aneb Banderovská revoluce 2014
Tradiční nevraživost západních Ukrajinců žijících převážně na historických územích Polska, a Rusů žijících v historicky ruských oblastech na východě země, ale také na kdysi tatarském Krymu, se přenesla i do dalšího Západem podporovaného vnitřního ukrajinského konfliktu – Euromajdanu. Ukrajina je nejen bohatá země a ohromné odbytiště zboží, ale z vojensko-politického hlediska i velmi významným strategickým územím, sousedícím na jedné straně s EU, na druhé straně s Ruskem. Přes Ukrajinu vedou z Ruska hlavní plynovody zásobující Evropskou unii. Rusko má navíc na Krymu významnou vojenskou námořní základnu. Západ se tedy už dlouhodobě pokouší získat Ukrajinu pod svá křídla, mimo vliv Ruska.
Když se bývalý prozápadní lídr Juščenko s přispěním Tymošenkové zdiskreditoval před veřejností, zůstala Západem podporována jako hlavní trojský kůň už jen Tymošenková. Jejím propuštěním také Evropská unie podmiňovala podpis asociační dohody mezi EU a Ukrajinou, kterou se nakonec Janukovič rozhodl nepodepsat a která přivedla Ukrajinu až do současné krize. Sblížení s EU však předtím nic nehrozilo a Západ s Janukovičem problém neměl. Kromě vězněné vůdkyně opozice. I český prezident Zeman pomáhal Janukovičovi do "Evropy".
Ještě v srpnu 2013 upozorňovaly Hospodářské noviny: „Prezident je podle ukrajinských médií závislý na silné finanční a politické podpoře mocných ukrajinských oligarchů, kteří mají zájem na obchodních stycích s Evropskou unií, zejména na exportu oceli a chemické produkce. Pokud má volit mezi Moskvou a Bruselem, je prý Janukovyč připraven vábení Ruska odmítnout."
Janukovič ale nakonec prozápadní ukrajinské oligarchy neposlechl a smlouvu s EU nepodepsal. Scénář Oranžové revoluce na sebe nedal dlouho čekat. Prozápadní "opozice" vedená koalicí vůdců, v níž veřejnost nejvíce poznávala bývalého boxera Klička, se vrhla do protestů, které už jednou Janukoviče zbavily demokraticky získaného mandátu.
Šovinisté a xenofobové glorifikovaní Západem
Novinkou bylo otevřené zapojení do protestů silně agresivních ukrajinských šovinistů a jejich podivuhodná adorace západními médii i západními politiky. Přestože alternativní i ruská média přinášela denně záběry silně vyzbrojených banderovců (protiruských a protipolských ukrajinských šovinistů), útočících holemi, řetězy, kameny, molotovy a posléze i střelnými zbraněmi na ukrajinské bezpečnostní síly, které se chovaly až otrocky zdrženlivě, Západ (USA a EU) skrze všechna hlavní západní média informoval o "pokojných protestujících", kteří jsou "brutálně napadáni" policisty.
Když tito "pokojní protestující" násilně obsazovali vládní budovy a "zdobili" je banderovskými symboly a hákovými kříži, západní politici nadšeně tleskali a západní média nestačila líčit úspěchy "demokracie". Když už se zdálo, že by se Janukovič i přes očividné násilí protestujících přece jen s opozicí překvapivě dokázal domluvit, zahájily nápadně dobře organizované a vyzbrojené agresivní bojůvky poslédní fázi střetů – za pomoci nákladních vozidel prorážely kordony policistů, následně všemi dostupnými zbraněmi atakovaly pořádkové síly. Výsledkem byli mrtví na obou stranách a následný politický převrat, po nemž Janukovič zmizel.
Jak by se tvářily USA na podobný převrat na vlastním území?
Naprostá nevyváženost zpráv a adorace pouličních, dobře organizovaných násilníků, ukazuje na to, kdo tyto násilníky potřeboval a kdo je nakonec také využil ke svým vlastním politickým zájmům. Na případné námitky si položme jednoduchou otázku: Jak by asi reagovala americká vláda, kdyby se americká ultra-pravice rozhodla násilně svrhnout černošského prezidenta Obamu? Nechala by policejní složky napadat dlažebními kostkami, molotovy, nechala by do nich najíždět nákladní auta, nechala by po nich střílet?
Když americká vláda mluví o demokracii a hovoří o ukrajinském převratu vedeném násilnickými šovinisty jako o legitimním vystřídání politické moci a za policejní zákroky vyhrožovala Janukovičovi přísnými sankcemi, ať si nejprve zamete před vlastním prahem. V USA stačí pokojně demonstrovat vsedě na chodníku a ihned jste terčem nekompromisního policejního zákroku. Jak by asi vypadal zákrok americké policie proti násilníkům vrhající molotovy, dlažební kostky a ohánějící se řetězy a střelnými zbraněmi? Cožpak si už nikdo nepamatuje na desítky jakkoliv bláznivých Davidiánů, upálených (včetně 21 dětí) při zákroku FBI ve Waco v roce 1993? Ani tehdejší oběti však neusilovaly o násilné převzetí moci. Spojeným státům ovšem sankcemi nikdo zatím vyhrožovat nemůže.
Západ svým informováním o Ukrajině dokázal svůj absolutní morální úpadek a pokrytectví
Západní politici a jim podřízená západní média si při své vítězné eufórii možná ani neuvědomovali, že si pod sebou řežou větev, na které vratce stojí. Ve své očividně dlouhodobé neschopnosti spravovat lidskou společnost a ve své chronické nezodpovědnosti totiž vzkázali západní veřejnosti, že pokud nemá trpělivost se svými řádně zvolenými vůdci, stačí vzít do rukou zbraně a jít útočit na vládní budovy. Pokud by při takovém útoku byly proti veřejnosti povolány bezpečnostní síly, je možno tyto síly všemi způsoby atakovat. Pokusil-li by se napadený bezpečnostní útvar bránit, bude označen za násilný, prezident včetně vlády bude muset odstoupit a veřejnost si bude moct vládnout sama. Vivat anarchie!
Naivní národní obrozenci a jejich "národní revoluce"
Zaslepenost některých evropských naivků, včetně českých populistů z DSSS, označujících s vážnou tváří Západem podporovanou ukrajinskou Oranžovou revoluci II. za "plamen národní revoluce" a věštících z kříšťálové koule blížící se "konečné osvobození evropských národů", ukazuje na krátkozrakost takových lidí a na jejich velmi snadnou ovlivnitelnost médii. Stačí si vzpomenout na osud Slobodana Miloševiče a "národní revoluci" kosovských Albánců. Co tyto "národní obrozence" zřejmě vůbec netrápí, je pohled na obě strany mince. V Kosovu se po vítězství Albánců stali Srbové občany druhé kategorie. V Československu získali vládu Češi; Němci, Slováci, Maďaři, Poláci a Rusíni si však o stejných právech mohli jen nechat zdát. Podopra Ukrajinců je sice chvályhodná, ovšem na druhou stranu znamená útlak ukrajinských Rusů, Maďarů, Rumunů, Bulharů a dalších etnik. Národní osvoboditelé se lehce a rychle stávají národními utlačovateli.
Vzrůstající etnické napětí: Kam se ubere vývoj událostí?
Západ svou nekritickou podporou ukrajinských šovinistů spustil očekávanou lavinu problémů. Hned druhý den po odvolání prezidenta Janukoviče byl zrušen zákon z roku 2012, který menšinám žijícím na Ukrajině zaručuje v oblastech, ve kterých tvoří více než 10 % obyvatelstva, možnost používat svůj rodný jazyk v úředním styku. Ukrajinští Rusové, Maďaři, Rumuni a Bulhaři se proti tomuto kroku samozřejmě okamžitě vzbouřili. Rusové, kterých se na Ukrajině ke své národnosti hlásí přes osm milionů a z historických důvodů mají k ukrajinským banderovcům negativní vztah, se také začali proti nové ukrajinské vládě mobilizovat a distancovat se od ní. Mobilizovat začalo i Rusko.
Popisek k následujícímu videu: Jak je živen šovinismus na obou stranách. Eskalace ruského nacionalismu na Krymu, ve městě Kerč. Vlivem silně protiruských tendencí, odehrávajících se o něco dříve v Kyjevě, eskalovalo na Krymu už v sobotu 22. února napětí mezi ukrajinskou opozicí a ruskými občany. Výsledkem byly lynče ukrajinských představitelů opozice, a následné spontánní demonstrace ruského nacionalismu.
Zdá se, že USA se v dlouhodobém horizontu nepokoušejí patrně o nic jiného, než o "kosovský" scénář. O odtržení západní části Ukrajiny od zbytku země, protože z vojensko-politických, historických i etnických důvodů nad východem a jihem současné Ukrajiny nikdy svůj vliv neuplatní. Legitimizování a oslavování ukrajinských šovinistů, stejně jako kdysi legitimizování a oslavování kosovsko-albánských šovinistů, jsou prvním krokem ke vzniku separatistických nálad mezi rozvášněným obyvatelstvem. Tyto nálady na roztržení země pak mohou skončit buď mírovou cestou nebo cestou, jakou se odtrhlo prozápadní Kosovo od proruského Srbska – občanskou válkou.
Závěrem: Kdo nese odpovědnost za mrtvé a proč je terorismus někdy "cool"
Ať tak či tak, za všechny dosavadní i budoucí ukrajinské oběti nese zodpovědnost Západ a západní média. Rádoby humanisté, demokraté a bojovníci proti xenofobii, jen z ekonomických zájmů a vlastní zbabělosti, zcela rezignovali na své povinnosti a dopustili hluboký rozvrat křehké ukrajinské společnosti svým hlasitým štvaním naivních, primitivních šovinistických násilníků. Ti umí být dobří sluhové. Ale vůči budoucnosti Ukrajiny i zlými pány.
Euromajdan ukázal celé světové veřejnosti, že politický a mediální mainstream Západu se nejen neštítí slepě podporovat teroristy z al-Kaidy v Sýrii proti demokraticky zvolenému Bašáru Assadovi, ale neštítí se ani slepě podporovat násilnické, šovinistické a xenofobní bojůvky u nás v Evropě, pokud plně bojují za zájmy USA a EU. Tedy, pomáhají-li svrhnout neposlušného vůdce, kterého Západ už definitivně odepsal.