 |
| Upomínkový kámen před rodným domem A. Hitlera. |
Mailath-Pokorny této Wolfově myšlence zbourání domu oponoval – Hitlerův rodný dům je podle něj prostě součástí dějin, kterou nelze jednoduše vymazat z povrchu zemského. Místo toho navrhuje, aby se z domu vytvořilo odpovídající museum. Ale Wolf nadále trval na svém: argumentoval tím, že prostranství před domem by se mohlo stát shromaždištěm neonacistů. Ředitel židovské organizace zdůrazňoval mimo to, že televize a dokumentární filmy musejí být ještě intenzivněji používány, aby se udržovalo připomínání holocaustu. Práce rakouské vlády je podle něj nedostačující. V této souvislosti Wolf kritizoval údajný nedostatek rakouských osvětových dokumentárních filmů o období nacionálního socialismu.
Rakouský generální konzul Georg Heindl však s touto kritikou nesouhlasil, podle něj zas tak špatní rakouští filmaři nejsou a připomněl v této souvislosti snímek Ďáblova dílna, který v roce 2007 natočil rakouský režisér Stefan Ruzowitzky. (Malá poznámka na okraj: Lukáš Beer si shodou okolností před 26 lety, v roce 1988, vyměnil několik dopisů s židovským vězněm Adolfem Burgerem, podle jehož vzpomínek byl tento film natočen. Burger tehdy byl přítomen natáčení filmu s podobnou tématikou v Západním Berlíně a diskutoval s tamními školáky.)
Podle internetové zprávy rakouské veřejnoprávní televize ORF však diskuse jinak probíhala harmonicky a ve vzájemné shodě. Mailath-Pokorny konstatoval, že Rakousko začalo historicky zpracovávat období nacionálního socialismu až od poloviny 80. let a od té doby se dosáhlo velkých pokroků. Připomněl restituci uměleckých předmětů a opravy židovských hřbitovů. Židovský život ve Vídni podle něj opět vzkvétá.
Zástupce „Anti Defemation League“ (ADL), Kenneth Jacobson, vyslovil spokojenost nad tím, jak se Rakousko staví proti antisemitismu. Ředitel „American Jewish Comittee“ (ACJ) v New Yorku, Michael Schmidt, přivítal práci rakouské vlády při zpracovávání dějin, i když podle něj tato iniciativa nastoupila se zpožděním a ne tak brzy, jak bylo žádoucí. Evropské vlády podle něj musejí být politicky více aktivní, protože „mnohé extremistické skupiny jsou součástí politického procesu v Evropě“.
Rabín Marc Schneier, syn rabína pocházejícího z Vídně, vyjádřil znepokojení nad nárůstem podílu muslimského obyvatelstva v Rakousku a jeho následky pro relativně malý počet Židů v této zemi. Vídeňský komunální politik Mailath-Pokorny na to odvětil, že rostoucí podíl islámského obyvatestva nepředstavuje výzvu pouze pro Vídeň, nýbrž pro mnoho dalších zemí. Rakousko však podle něj dokázalo zamezit vytváření „ghetoizace“ různých skupin obyvatelstva.
„A never-ending story...“
Reakce rakouských čtenářů na toto opětovné „poučování z amerického východního pobřeží“ byla vesměs negativní, jak dokazují diskusní příspěvky ve fóru pod zprávou v internetovém vydání deníku Die Presse. Nezávisle na sobě mnoho diskutérů míní, že s takovou logikou by se měla do vzduchu vyhodit další místa ve Vídni, v Linci, nebo vlastně i celý Mnichov apod. Jeden z diskutujících napsal: „Když všechno zničíme, co nebo kdo nám pak bude připomínat stále naše zločiny? Úplně nahoře na seznamu úkolů stojí: špinit naše předky.“ V dalším příspěvku se píše: „Pan Wolf potvrzuje bezpochybný předsudek, že Amerika nemá žádnou kulturu! Proč proboha vyhodit do vzduchu jenom ten rodný dům? Celou obec Braunau! K tomu ještě Lambach, protože tam taky žil (v domě, kde žili rodiče mé matky) a ve Fischlhamu... Pomátl se? K tomu navíc nemá vůbec ponětí o tom, kolik se toho v Rakousku vykonalo ohledně osvěty. Film Andrease Grubera o „Honu na zajíce v Mühlviertelu“ zná? [Film pojednává o honu na uprchlíky z koncentračního tábora Mauthausen – pozn.] To by byl zázrak. Pro něj je někdo, komu se líbí gotické písmo, zřejmě nácek. Lidé v naší zemi si z většiny (blázni jsou všude) uvědomují hrůzy nacistů.“ Jiný čtenář uzavírá: „A never ending story. Jednoduše směšné! Jednoduše nechtějí dát minulosti pokoj. I ta doposud vykonaná práce je jim zřejmě příliš málo. Je úplně jedno, jestli z politického, finančního nebo kulturního ohledu – nikdy jim to nebude stačit. Takovéto požadavky proto sotva překvapí.“
Die Presse: „Nápadně pro-izraelské tóny“
Nový, teprve 27letý rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz se v polovině ledna setkal ve Vídni s izraelským ministrem zahraničí Avigdorem Liebermanem. Jednání probíhala za zavřenými dveřmi, izraelský hardliner odmítl kontakt se sdělovacími prostředky. Pouze tehdy vydal krátké prohlášení pro tisk, ve kterém vyjádřil naději, že Rakousko bude hrát vedoucí úlohu v boji proti narůstajícímu antisemitismu. Rakouský deník Die Presse konstatoval, že nový rakouský ministr hovořil v „nápadně pro-izraelských tónech“. Kurz mj. řekl: „Izrael je blízký přítel. Věnujeme izraelským potřebám obzvláštní pozornost, vycházeje z naší historické odpovědnosti.“ (-lb-)