O pacifismu, Hessovi, Churchillovi a WTC

Nový Debatní klub o nutnosti či nevhodnosti používat násilí 

Tomáš Krystlík a Pavel Letko v Debatním klubu.

Pacifismus je přesvědčení, že všechny války jsou špatné a vůbec nezáleží na tom, je-li důvod k boji dobrý či nikoli, ani na tom, je-li ohrožena něčí země. Pacifismus vychází z náboženského přesvědčení, humanismu a má i politické kořeny. Kritici pacifismu namítají, že není dobré odmítat násilí, protože jsou případy, kdy je nutné násilně zasáhnout. Pozvání do Detatního klubu obdrželi křesťanský pacifista Pavel Letko a publicista a historiograf Tomáš Krystlík, který se rozhodl této idei oponovat.

Nemoderovaná debata tu a tam volá po názorových námitkách dalších oponentů „zvenčí“ a nápadně často ujíždí od samotného tématu – místy účastníci rozvíjí dílčí diskuse ohledně otázek, do kterých vpašovali různé subjektivní politické postoje a které se přímo hlavního debatního tématu netýkají, aniž by zodpovězení těchto otázek šlo esenciálně výrazně do hloubky. A tak se mj. dozvídáme něco o tom, podle jakého konstruktérského konceptu byly vybudovány věže World Trade Center v New Yorku, a divák může zaslechnout i názory na mírové návrhy Rudolfa Hesse, které chtěl tento muž zprostředkovat Londýnu, nebo úvahy o tom, proč české sdělovací prostředky nejsou nezávislé.

Tomáš Krystlík mimochodem v debatě přirovnává Winstona Churchilla k válečnému zločinci a připomenul skutečnost, že tento státník dopředu věděl o chystaném německém bombardování britského městra Coventry v roce 1940. „Navíc ještě zamlčel, že Němci se snažili uzavřít separátní mír s Velkou Británií, tj. známý případ Hess. Co se ztratilo jako první, byly mírové návrhy, které vezl s sebou, protože Britové zpanikařili. Když slyšeli ve sluchátkách, že se představil jako Hess, tak zhasli přistávací plochy atd., on tedy musel potom vyskočit. Stály jim vlasy hrůzou na hlavě, protože když přiletěl vyjednávat o míru Hess jako druhý mejvyšší nacistický představitel Říše, no a ta to s mírem myslela naprosto vážně. No a teď by Churchill musel předstoupit před britskou veřejnost a vysvětlit, že on vlastně nechal přes ony německé mírové návrhy bombardovat britská města a proč nechal obětovat tolik Britů, přičemž měl na stole asi dvě desítky mírových návrhů od Němců. A to jsou závažné věci. Když se Churchill setkal se v roce 1941 v Moskvě se Stalinem, kam přiletěl bombardovacím letadlem, tak jako první věc mu hned přiznal předválečné sovětské územní zábory, tzn. počínaje Finskem, přes Besarábii, Bukovinu, Polsko až po všechny pobaltské státy. To byla reálpolitika děsivého typu.“ (-lb-, -dk-)