Na dotaz odpovídá Franz Chocholatý Gröger:
Na obyvatele Hlučínska se nikdy nevztahovaly Volkslisty. Občanů Hlučínska se týkalo ustanovení dle Smlouvy mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství č.300/1938 Sb.z.a n. § 1: Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže
a) se narodili před 1. lednem 1910 na území připojeném k Německé říši nebo
b) pozbyli německé státní příslušnosti dnem 10. ledna 1920 nebo
c) jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písmena a) nebo b) nebo
d) jsou manželkami osob, u kterých jsou splněny podmínky písmena a), b) nebo c).
Českoslovenští státní občané německé národnosti, kteří měli 10. října 1938 své bydliště mimo bývalé československé státní území, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže měli 10. října 1938 domovské právo v některé obci připojené k Německé říši.
Vyvodit se z německého státního občanství mohli dle §3 osoby neněmeckého původu, které podle ustanovení §1 nabývají německé státní příslušnosti. Tyto mohly do 29. března 1939 optovat pro československé státní občanství. Což se v případě Hlučínska nestalo, neb nikdo z těch , kdo žili na Hlučínsku před záborem 4. 2. 1920 Československem, o opci nežádali.
Obyvatelé Hlučínska jako obyvatelé Altreichu měli německé státní občanství, to se nevztahovalo na "naplavení" či kolonizační vlnu přišlou na Hlučínsko po 2. 2. 1920.
Volkslista se vztahovala toliko na Horní Slezsko, Těšínsko zabrané Poláky v roce 1938, Poznaňsko, Západní Prusko.
Podle německých představ Slezan patří zásadně mezi německé volkslistáře. Slezané byli zařazeni do skupiny jako deutschstämmig.
Deutsche Volksliste (dále DVL) byla zavedena usneseními ze 4. 3. 1941 a 31. 1. 1942. V prosinci 1941 bylo obyvatelstvo vyzváno, aby podávalo žádosti o zapsání do DVL. Zápis do DVL posuzovala na místě bydliště skupina, složená ze starosty, příslušného vedoucího NSDAP, úředníka bezpečnostní služby a dvou osvědčených Němců. Při zápisu se přihlíželo k celkové osobnosti kandidáta, k jeho hlášení se k němectví, k původu a rasové způsobilosti.
Do I. oddělení Volksliste (blauer Volksliste-Ausweis, modrý průkaz národnostního soupisu) se zapisovali Němci, kteří aktivně pracovali v meziválečném období v posílení němectví. Ti nabyli k 26. 10. 1939 říšské občanství – říšskou státní příslušnost.
Do II. oddělení Volksliste (blauer Volksliste–Ausweis) se zapsali ti, kteří si zachovali němectví, to je udržovali svou kulturní a jazykovou odlišnost, ale aktivně se nepodíleli na činnosti německé menšiny. K 26. 10. 1939 nabyli zpětně říšské občanství – říšskou státní příslušnost.
Do III. oddělení Volksliste (grüner Volksliste–Ausweis, zelený průkaz národnostního soupisu) byly zařazeny osoby německého původu, které byly částečně zpolonizované, neprotivící se němectví, a které nebyly členy polských politických organizací. Německou státní příslušnost získali na odvolání (deutsche Staatsagehörigkeit auf Widerruf). § 5 odst. 2 Verordnung über die Deutsche Volksliste říká: "Zisk německé státní příslušnosti lze odvolat jen do 10 let... V případě odvolání se ztrácí německá státní příslušnost… Při zřeknutí se 10leté lhůty na odvolání dojde ke konečnému získání německé státní příslušnosti." Na Těšínsku/Zaolží (patřícího do Ostoberschlesien ) to byli Slezané/Ślązaci, v jiných územích ještě Kašubové a Mazuřané.
Do IV. oddělení Volksliste (roter Volksliste-Ausweis, červený průkaz národnostního soupisu) byly všeobecně ještě zařazeny osoby, kterým se říkalo "renegáti". Ttito lidé byli podle německé civilní zprávy německého původu, byli popolštěny a považovali sami sebe za Poláky. Obdrželi "čekatelství na německou státní příslušnost na odvolání" a netýkala se jich branná povinnost.
K službě ve Wehrmachtu bylo nutno mít německé státní občanství. Jinak byla možnost služby ve Waffen SS, které vznikly po březnu 1940. Vznikly tak tři Waffen SS: první byla německá, druhá byla germánská a nyní to byla evropská Waffen SS. Celkově počet těchto mužů dosáhl více než 600.000 ne-Němců, bojujících na východní frontě.
Detailnější informace autora ZDE
Doplněk Lukáše Beera:
Německá Wikipedia ohledně všech území, kde se zavedly "Volkslisty", uvádí, že ten, kdo se teoreticky nenechal zanést do jednoho ze 4 oddělení Volkslisty, měl status "Schutzangehöriger des Deutschen Reiches" a teoreticky se vystavoval nebezpečí, že bude deportován do Generálního gouvernementu. Z důvodu války byly deportace do Generálního gouvernementu zastaveny. Po skončení 2. světové války byly na druhou stranu Poláci, kteří byli ve Volkslistě, považováni za "zrádce".