Ruský Ústavní soud: NGOisté placení ze zahraničí jsou „cizí agenti". Co na to Člověk v tísni?

Radim Jičínský

Svérázné "zpravodajství" o událostech na Ukrajině, po-
dle nějž "ruští okupanté" uřezávají lidem na Krymu uši a
účast na krymském referendu přesahovala pouze 30%.

Ruský Ústavní soud zamítl začátkem dubna 2014 stížnost Západem placených "neziskových", "nevládních organizací" (anglicky: Non-governmental organization, zkráceně NGO) proti novému zákonu. Ten nutí tyto organizace registrovat se u ministerstva vnitra Ruské federace pod označením "cizí agent", pokud dostávají peníze ze zahraničí a účastní se veřejně-politického života. Zákon podle rozhodnutí soudu není v rozporu s ruskou ústavou. Stížnost k Ústavnímu soudu, sídlícímu v Petrohradě, podaly v srpnu 2013 čtyři největší NGOistické organizace působící v Ruské federaci, v čele s Amnesty International (AI).

Právě podle AI má být rozhodnutí Ústavního soudu jasnou snahou ruského prezidenta Putina o "diskreditaci boje za lidská práva" a "potlačování svobody". Podle vyjádření AI bylo od 21. listopadu 2012, kdy citovaný zákon vstoupil v platnost, do podzimu 2013 zkontrolováno ruskými úřady už více než 1000 (jeden tisíc!) NGOistických organizací působících v Rusku. Několik organizací již prý bylo pokutováno za odmítnutí registrovat se jako "cizí agent" a rozhodlo se následně ukončit svou činnost. AI v této souvislosti jmenuje například LGBT organizaci Bok o Bok (Bok po boku), která v Rusku veřejně propagovala homosexualismus na, jak se ukázalo, Západem placených pro-LGBT filmových festivalech.

Ruský Ústavní soud však kritiku NGOistů odmítá. Ve svém rozhodnutí o zamítnutí stížnosti uvádí, že činnost formující veřejné mínění ruských občanů má přímý dopad na veřejný politický život Ruska. Proto organizace, které mají přímý dopad na ruský politický život, lze bez jakýchkoliv pochybností označit za organizace vyvíjející politickou činnost. Tento fakt pak následně vytváří oprávněné obavy, že politicky orientované organizace placené ze zahraničí nebudou zastupovat zájmy obyčejných lidí, ale zájmy svých zahraničních sponzorů. Proto podle Ústavního soudu není označení "cizí agent" v rozporu s ruskou Ústavou, jelikož se tím chrání veřejný zájem ruských občanů a suverenita ruského státu.

Mnoho nezávislých publicistů už rozhodnutí ruského Ústavního soudu uvítalo. NGOismus je totiž považován vedle médií za další nedemokratickou velmoc, která má na této planetě bez přímého mandátu občanů možnost formovat veřejné mínění a tím i regionální či globální politickou situaci. Finanční příjmy NGOistů jdou na Západě do miliardových částek. Vezmeme-li v potaz, že jen česká NGOistická organizace Člověk v tísni měla například pro rok 2012 k dispozici téměř 628 milionů korun, z nichž větší část pocházela ze zahraničí, těžko jí může aktivisticky vzdorovat nějaká nezávislá občanská iniciativa poctivě pracujících Čechů s průměrným příjmem. Obavy o možném ovlivňování politiky NGOisty pak současně potvrzuje fakt, že i nejsilnější a nejbohatší politická strana v ČR (ČSSD) měla pro rok 2013 k dispozici "pouhých" 290 milionů korun. Tedy ani ne polovinu toho, s čím hospodařil Člověk v tísni.

Co je náplní činnosti Člověka v tísni? Tak jako jiní NGOisté v zahraničí se Člověk v tísni zaměřuje v ČR na propagaci multikulturalismu, homosexualismu, liberalismu a dalších "pozitivních západních hodnot", a v rámci školních projektů systematicky ovlivňuje v uvedeném ideologickém duchu nejmladší, nejbezbrannější generace. Organizace Člověk v tísni také neskrytě zasahuje svou činností do vnitřních záležitostí jiných států a podporuje programy školící politické aktivisty z jiných zemí.

Podobně jako organizace Amnesty International a další NGOisté v Rusku, i u nás Člověk v tísni přes všechna zmíněná fakta nadále hlásá, že je pouze "humanitární" organizací a žádnou politickou činnost nevykonává. Reálný obrázek o této "apolitičnosti" NGOistů nám ovšem prezentuje klip, který Člověk v tísni vypustila před zahájením Zimních olympijských her 2014 v ruské Soči:

Proti-rusky a proti-putinovsky zaměřené ideologické dílo, s jasně čitelným politickým poselstvím. Tím tato organizace chtě nechtě potvrzuje obvinění kritiků o skutečných cílech "neziskových a nevládních" organizací u nás i v Rusku a prokazuje oprávněnost dubnového rozhodnutí ruského Ústavního soudu.

Nejen ruský stát má totiž právo se domnívat, že tyto organizace svou systematickou politickou činností přímo ovlivňují životy obyčejných občanů, aniž by se tito občané dokázali NGOistickým organizacím sami nějakým legitimním způsobem bránit. Tím spíš, že se navíc samy perfidně ohánějí hesly o humanismu, demokracii a lidských právech, zastávání se domněle kladných hodnot, lidství a dobra...

Rafinovanějšího "cizího agenta" si však žádný zahraniční sponzor přát nemůže.