Ludmila Rakušanová, dlouholetá spolupracovnice vysílače Rádio Svobodná Evropa (Mnichov, Praha) a autorka celé řady dokumentárních filmů týkajících se německo-českých vztahů, se domnívá, že německý spolkový prezident Joachim Gauck na své návštěvě mohl mluvit o něco jasněji. V jednom rozhovoru pro Radio Prag poukázala na to, že deficity ve zpracování vzájemných německo-českých dějin existují „podle mého názoru především na české straně“. V Česku podle ní lidé velmi pozorně sledují, zda němečtí návštěvníci v rozhovorech o minulosti dodržují „to správné pořadí“. To znamené nejprve přiznat německou vinu na válce a teprve poté hovořit o vyhnání, tedy o tom, že sudetští Němci kolektivně – tedy jak vinní, tak i nevinní – za to museli pykat. Spolkový prezident Gauck prý tento bolestivý bod dějin zřejmě nejlépe zmínil ve svém projevu na pražské Karlově univerzitě.
Na otázku, zda pasáž v Gauckově projevu, která se týkala sudetských Němců, považuje za dostatečně jasnou, Rakušanová odpovídá: „Dle mého názoru to mohl vyjádřit ještě mnohem jasněji. Koneckonců dal na jevo tolik schopnosti vcítit se do duševního rozpoležění české strany, že hovořil o ,posledním aktu dramatu‘ v roce 1945. Gauck přitom kromě pojmu vyhnání také použil české slovo ,odsun‘ – tedy transfer – a naznačil, že je jedno, jak se tomu říká. Pak se ale mohl vyjádřit také k frustraci sudetských Němců. Čekají dodnes marně – tedy čtvrtstoletí po převratu – každý rok o Svatodušních svátcích na svém Sudetoněmeckém dni na návštěvu českého státníka, tedy na člověka, který zastává nějakou významnou politickou funkci. Sice se docela dostavují čeští politikové, a to napříč celým spektrem parlamentu, ale pokud vím, pokaždé jen tehdy, když zrovna nevykonávají žádnou významnou funkci, nezastávají pozici ve vládním úřadu nebo předsednictví v parlamentu.“
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 5. června 2014.
