Hitlerovy projevy: Obžalovaní předkládají soudu důkazy o podjatosti soudního znalce Uhlíře

Do jaké míry motivoval historika při zpracování „odborného vyjádření“ osud jeho popraveného pradědečka? 

Jan Uher (1891-1942) byl
v říjnu 1942 popraven v Ber-
líně pro "velezradu". Jedná se
o pradědečka soudního znalce
Jana B. Uhlíře. Údaje o Janu
Uhrovi a foto ZDE.

Krajský soud v Praze z popudu právního aktivisty Tomáše Peciny po několikaměsíčním zdráhání uvolnil zbývající vyžadované informace, které se týkají soudního „protiextremistického“ znalce a vojenského historika Jana B. Uhlíře. Informoval o tom zmíněný právní znalec na na svém blogu. Podařilo se tak získat nové zásadní informace, které by mohly mít přímý vliv na další průběh soudního líčení, které bylo odročeno na 9. července 2014.

Na základě těchto poskytnutých listin (Uhlířův životopis a jeho žádost o zapsání do seznamu soudních znalců, stejně jako související doporučení náměstka ředitele ÚSTRu a historika Eduarda Stehlíka) navrhli včera obžalovaní soudu, aby přezkoumal předložené důkazy podjatosti Jana B. Uhlíře a vyvodil z toho patřičné důsledky, protože „taková osoba nemůže být v této věci přibrána jako znalec a analogicky ani nemůže zpracovat pro účely trestního řízení odborné vyjádření, neboť u ní existují důvodné pochybnosti o nepodjatosti pro zvláštní poměr jak k osobám obžalovaných, tak ke skutku, pro který je řízení vedeno“. Znalec, na jehož „odborném vyjádření“ celá obžaloba stojí, je dle obžalovaných „motivován aktivistickými pohnutkami“ a výkon své znalecké činnosti „chápe jako odvetu“ za popravu svého předka nacionálními socialisty v Berlíně v roce 1942.

„Hlavní motivací pro studium historie se zaměřením na problematiku nacistického Německa a Protektorátu Čechy a Morava představoval osud mého pradědečka prof. PhDr. Jana Uhra (1893–1942), předního pedagogického teoretika tzv. první republiky, který byl – jako čelný reprezentant moravského domácího protinacistického odboje – popraven v berlínském Plötzensee“, uvádí Jan B. Uhlíř ve svém životopise, jehož znění se Tomáši Pecinovi podařilo opatřit. Příznačné je také odůvodnění v doporučení, které napsal v prosinci 2012 Eduard Stehlík: „Snaha dr. Uhlíře stát se soudní znalcem se specializací nacismus, fašismus, neonacismus mne ostatně nepřekvapila. Jsem totiž velice dobře seznámen s případem jeho popraveného praděda prof. Jana Uhra, který byl nacisty popraven pro svou rozsáhlou odbojovou činnost. Krok dr. Uhlíře v této souvislosti chápu jako zcela logický.” Stehlík mimochodem také v tomto doporučení vyzdvihuje známou Uhlířovu knižní publikaci, ve které se její autor dopustil křiklavé manipulace tím, že v knize z tendenčních důvodů „citoval“ z údajného výroku předního ideologa nacionálního socialismu Alfreda Rosenberga, ačkoliv se jedná o podvrh. Stehlík však o knize vydané v roce 2008 píše: „Dobře znám jeho [Uhlířovu] publikační činnost, z níž bych rád především vyzdvihl jeho monumentální práci ,Protektorát Čechy a Morava v obrazech‘ i jeho rozsáhlé popularizační aktivity v rámci Českého rozhlasu a České televize.“

Jan B. Uhlíř ve své žádosti o zápis do seznamu znalců ze září 2012 ke své motivaci uvedl: „S neklidem pozoruji nárůst pravicového extremismu v ČR a rád bych v rámci svého oboru přispěl k boji proti němu [...] K pravicovým extremistickým projevům mám rodinnou averzi a rád bych dle svých možností přispěl k jejich identifikaci, neboť je považuji za společensky mimořádně neblahé a nebezpečné.“ [podtržení redakce – pozn.]

„Jan Boris Uhlíř neměl být na seznam znalců s danou specialisací nikdy zapsán“, uvádí k těmto čerstvě získaným informacím Tomáš Pecina. Podle něj je vojenský historik z výkonu znalecké činnosti „jednou provždy diskvalifikován“, protože ji může vykonávat pouze někdo, kdo je schopen přistupovat k předmětu svého studia neutrálně a podle možností objektivně: „Znalec není mstitel, jeho úkolem není proti čemukoli nebo za cokoli bojovat, od toho, aby realisovaly společenskou odplatu za zločin, jsou tu orgány činné v trestním řízení, zejména pak soud, vůči němuž je znalec v postavení dodavatele objektivního a neutrálního odborného servisu.“ Pecina připomíná, že takovýto aktivismus se zdaleka nemusí obracet proti skutečnému „pravicovému extremismu“, ale i proti lidem, které takovýto aktivista za „pravicové extremisty“ označí či subjektivně je za ně považuje.

Osud Jana Uhra je velmi podrobně zpracován právě v Uhlířově knize „Protektorát Čechy a Morava“, kde lze nalézt i celou řadu zajímavých faksimilií, které osud tohoto intelektuála poutavě mapují. Jan Uher, který byl zatčen již v listopadu 1939 a od té doby byl nepřetržitě vězněn, byl 9. června 1942 spolu s dalšími čtyřmi představiteli rezistenční organizace Zemský národní výbor odsouzen 1. senátem Lidového soudního dvora (Volksgerichtshof) pro přípravu velezrady k trestu smrti. Uher o čtyři dny později podal žádost o milost, ve které argumentoval, že nikdy nebyl nacionálně šovinistickým Čechem, ale naopak před ním varoval, a že měl vždy pozitivní vztah k německému národu a zejména k německé vědě a aktivně spolupracoval se svými německými kolegy na úrovní vysokých a středních škol. Jeho žádosti vyhověno nebylo a byl popraven 27. října 1942 v Berlíně-Plötzensee ve věku 51 let. Harald Poelchau, vězeňský evangelický duchovní, který Jana Uhra znal, po válce dle Uhlířovy knihy řekl, že prý nepoznal tak statečného a se smrtí vyrovnaného člověka. Ve svém dopise na rozloučenou, adresovaném manželce v den své popravy, Uher uvádí, že se cítí vnitřně vyrovnán a připadá si "jako o svátku". (-lb-)