Židé podle něj měli být poněmčeni a malý zbytek měl být vystěhován k Severnímu ledovému oceánu - i s pomocí materiálních lákadel
Lukáš Beer
Český státní prezident se dnes zúčastnil pietního aktu v Ležákách, který se konal při příležitosti 72. výročí vypálení obce Němci. Podle sdělovacích prostředků tam doslova prohlásil: „V případě, že by nacistické Německo ve válce zvítězilo, hrozila našemu národu genocida a i Češi si měli prožít svůj holocaust. Jestliže k tomu nedošlo, je to zásluha milionů mužů a žen, kteří bojovali na všech frontách druhé světové války.“ – Zeman buďto lže, anebo se dopouští něčeho, za co by mohl být jiný řadový občan České republiky postaven před soud pro spáchání trestného činu. Nemluvě o tom, že se Zeman již dříve v jiné souvislosti dopustil bagatelizace genocidy a je tedy takřka recidivistou.
Je historicky prokázáno, že v případě vítězství nacionálněsocialistického Německa měl být český národ podle různých, ne příliš konkretizovaných rozvah a nedokončených plánů, zejména vycházeje z tajných projevů Reinharda Heydricha z října 1941 a z února 1942, vystaven přenárodňovacímu tlaku a hrozilo mu tedy (až na jeho malou část, která měla být postupně vysídlena) přenárodnění („Umvolkung“) v příslušníky německého národa. Dne 2. října 1941 Heydrich ve svém tajném projevu jasně naznačil, že o fyzické likvidaci uvažuje pouze u „špatně smýšlejících Čechů dobré rasy“, což byla jedna ze čtyř kategorií, do kterých český národ rozdělil podle schopnosti k poněmčení. Tito jedinci, kteří byli sice z rasového hlediska naprosto vhodní k poněmčení, ale smýšleli „protiněmecky“, by totiž představovali pro Němce největší nebezpečí, protože by dle rasových teorií díky svým vůdcovským a nejschopnějším kvalitám mohli vést protiněmeckou rezistenci. Proto by se v případě této skupiny muselo nejdříve podniknout vše, aby byli převychováni k „dobrému smýšlení“, a v případě neúspěchu by teprve "měli jít ke zdi", uvedl tehdy Heydrich ve svém tajném projevu. O žádné jiné fyzické likvidaci Čechů se však nikdy neuvažovalo – a nečinil tak ani sám Heydrich, ačkoliv nejeden český historik budí dojem, že v projevu Zastupujícího říšského protektora neumí správně číst.
Český národ by byl poněmčen a měl se tak stát rovnocennou složkou německého národa, podobně jako například francouzští Hugenoti, kteří byli také přenárodněni a byli považováni za hodnotný "příliv krve do německého národního tělesa". Rasové průzkumy prováděné v Protektorátu dospěly k závěru, že zhruba 85 % českého obyvatelstva je v různých stupních a za různých podmínek „poněmčitelných“, zbytek by měl být vysídlen. Tato neponěmčitelná skupina měla být „evakuována“ z Čech a Moravy později, jak uvedl Heydrich ve svém tajném projevu z 4. února 1942, a sice takovým způsobem, který by zároveň nenarušil celkový dojem, že definitivní začlenění do Říše se mělo navenek týkat úplně všech Čechů. Tato „evakuace“ měla proběhnout prostřednictvím pracovního nasazení na dobytých územích daleko na východě. Toto pracovní nasazení mělo být nejprve spojeno s určitými materiálními výhodami, aby to motivovalo rodinné příslušníky "evakuovaných" se za nimi na východ odstěhovat. Jako teoreticky vhodnou oblast pro „evakuaci“ neponěmčitelných Čechů navrhoval Heydrich území u Severního ledového oceánu, které mimochodem (v tomto tajném projevu z února 1942!) označil za „ideální otčinu pro 11 miliónů Židů z Evropy“. Vysídlení Češi tam měli mít lepší postavení – něco jako správců a dozorců. Co se ještě týče oné skupiny Čechů, která byla ohrožena fyzickou likvidací („špatně smýšlející dobré rasy“), zde se přirozeně předpokládalo, že jde o jev generační, který by vymizel postupnou převýchovou české mládeže a cílenou výchovou nových generací Čechů (Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě), kteří teprve přijdou na svět.
V konfrontaci s těmito historickými fakty vyznívá dnešní Zemanův výrok tak, že tzv. holocaust Židů analogicky znamená, že nacionální socialisté chtěli židovské etnikum z naprosté většiny poněmčit a ty ostatní příslušníky etnika vysídlit na východ k Severnímu ledovému oceánu. A že ti Židé, kteří vykazovali příznivý rasový profil pro poněmčení, ale smýšleli zároveň „protiněmecky“, by měli být zvlášť vystavováni převýchovnému tlaku pro poněmčení, a pokud by byl tento pokus (např. pobyt v Říši) přeci jen neúspěšný, měli by být postaveni ke zdi – protože v případě, že by je Hitler nechal také vysídlit z Evropy k Severnímu ledovému oceánu, mohli by se tam stát podle rozboru Heydricha vedocí rezistenční vrstvou.
Pokud ovšem Miloš Zeman takto chce charakterizovat tzv. židovský holocaust (rozuměj také vše, co popisuje nový trendový název šoa), odporuje to jediné v tomto právním státě „povolené“ charakteristice holocaustu, jehož popírání – stejně jakožto pokusy o veřejnou diskusi ohledně jiné prezentace historických událostí, než takové, jaké uvádí oficiální historiografie – je ze zákona trestné. Miloš Zeman se dnes ovšem zpochybnění holocaustu prokazatelně dopustil, protože nepřímo konstatoval, že německý nacionální socialismus neplánoval cílené fyzické vyhlazení Židů, nýbrž jejich poněmčení.
