Moravec strašil třetí světovou válkou, ale Češi chtěli mít hlavně svůj klid – od všech

K událostem před 70 lety – nálady českého obyvatelstva v předvečer „Týdne mládeže“
Lukáš Beer

Dny české mládeže v jižních Čechách v červnu 1944: uprostřed vítěz v běhu
na 1000 m v kategorii mladšího dorostu (14-16 let) Ticháček z Domažlic.

V předchozím textu jsme si přiblížili, jaké přípravy na protektorátní úrovni předcházely pořádání „Týdne mládeže“ ve dnech 1.-9. července 1944 v Praze. Dnes se podíváme na to, co se tehdy Čechům honilo hlavou – alespoň podle tajně pořizovaných  situačných zpráv německého Sicherheitsdienstu o náladách mezi obyvatelstvem Protektorátu.

Je přirozené, že hlavní událostí posledních týdnů bylo vylodění Spojenců v Normandii počátkem června 1944. Češi s maximálním zájmem sledovali dění okolo vývoje na nově otevřené frontě.  Pozoruhodné přitom bylo, že Češi ohledně zpravodajství na západní frontě nevěřili jak německým, tak ani spojeneckým zprávám o vývoji situace, protože si všechny zprávy navzájem nesmyslně a silně odporovaly. Mezi lidmi byl vyjadřován názor, že nejrozumnější je poslouchat zprávy švýcarského rozhlasu, protože ten je nejobjektivnější a člověk si pak může udělat skutečný obrázek o vývoji situace.

Mnohý Čech byl sice toho názoru, že operace na západní frontě neproběhla tak rychle, jak by si to představoval (zpráva z 16. června 1944), ale hlavní naděje se vkládaly do sovětské ofenzívy. Spekulovalo se o tom, jak asi proběhne ruský postup v Bulharsku nebo Rumunsku. Nálady se měnily podle aktuálních zpráv – když to vypadalo, že německá obrana zpětně účinně na Spojence zaútočila, začali se Češi utěšovat vývojem na východní frontě. O několik dní později však převládl optimismus a české obyvatelstvo se uklidňovalo v naději, že válka brzy skončí a Německo bude poraženo. Zprávy o nové tajné německé super-zbrani byly všeobecně bagatelizovány – podle Čechů mají tyto nové německé zbraně pouze politický význam, ale na věci už nic nezmění, Německo tlak na třech frontách neustojí.

Ministr zemědělství Adolf Hrubý se v rozhovorech s Němci vyjadřoval v tom smyslu, že čeští komunisté jsou vojenským postupem západních Spojenců poněkud zneklidněni, protože případné vítězství Anglie by komplikovalo cestu Stalina do střední Evropy. Hrubý v důvěrných rozhovorech s Němci měl naznačit dojmy, které získal od českých lidí. Například, že pokud by válku vyhráli západní spojenci, tak Češi vyjadřovali obavy, že by to pro ně mělo spíš negativní následky v otázce hospodářského života, protože se „obávají hospodářské diktatury anglo-amerického kapitálu“.

Den mládeže 1944 ve Frýdku: hovoří okresní pověřenec Kuratoria J. Mokroš.

Na celém území Protektorátu diskutovali Češi o obsahu rozhlasového projevu Edvarda Beneše a s určitou úlevou se poukazovalo na to, že Beneš prý český lid vyzval k tomu, aby zachoval klid a neúčastnil se žádných násilných akcí, protože by něco takového nijak podstatně nepřispělo k rozhodnutí války a mělo by to za následky pouze přísné represálie německé strany. Jaký pak protiklad k jiným Benešovým výzvám! Češi si vykládali o Benešově argumentaci, podle níž Spojenci disponují dostatečnými prostředky na to, aby sami dosáhli porážky Říše, a nepotřebují nějaké násilné akce v Protektorátu. Například v Hradci Králové a v Českých Budějovicích Češi vyjadřovali názor, že Beneš tentoktáte hovořil velmi rozumně. Lidé na Královéhradecku si Benešovo nabádání k opatrnosti vysvětlovali tím, že do Evropy se nakonec nedostanou Sověti, ale Anglo-Američané, a ti chtějí zamezit vraždění a občanským válkám. Komunisticky smýšlející Češi však tento Benešův projev přijali dosti rezervovaně. Jiní si zas nedělali žádné iluze. Jeden český dělník v Táboře se podle tajného hlášení Sicherheitsdienstu vyjádřil: „Beneš mluví pokaždé jinak. Ne on, ale Češi rozhodnou o svém osudu. V jiném případě ale do toho bude mít Stalin co mluvit.“ Beneš ve svém rozhlasovém projevu už poněkolikáté prohlásil, že se blíží konec války. V Praze se k tomu Češi kriticky vyjadřovali v tom smyslu, že Beneš už takto předpovídal často, ale jeho předpovědi se nevyplnily.

Podobně však lidé soudili ohledně předpovědí Emanuela Moravce ve svých projevech. Dne 11. června se v Prostějově konal antibolševický mítink, kterému bylo přítomno téměř 20.000 lidí.

Moravec: "Nejsme ani Západ, ani Východ"

Ministr ve své řeči v Prostějově prohlásil, že právě v těchto dnech začala rozhodná bitva o budoucnost Evropy a tím také o budoucnost českou, aniž by ale slovy navázal na aktuální vylodění Spojenců v Normandii. Anglie podle Moravce ponechala volnou ruku bolševikům nad celou střední Evropou pro případ, že by Říše soustředěnému náporu podlehla. Dnes už není pochyby, řekl Moravec, že Stalin poroučí a Anglie poslouchá. Ve chvílích tak neobyčejně vážných, jaké právě prožíváme, si musí česká politika dobře uvědomit, kterou cestou se má dát v budoucnosti. Osud českého národa nelze oddělit od osudu celé střední Evropy. Vývoj války potvrdil podle Moravce přestárlost západního kapitalismu a současně odhalil pravou tvář sovětského bolševismu, který „o socialismu vykládá, ale socialismu se straní“. Česká politika se v minulosti často nechala napálit hesly, navenek líbivými, ale uvnitř dutými. Je pošetilcem, kdo hledá dnes v sovětském Rusku něco slovanského, dokonce i demokratického. Domovem českého národa není Západ, ani Východ, nýbrž střední Evropa, jejímž je Praha srdcem. Praha byla kdysi hlavním městem Svaté říše římské národa německého a v příští sjednocené Evropě Praha bude opět středem evropského života. V 19. století padly hradby evropských měst, ve 20. století podle Moravce padnou hradby evropských národů. Emil Hácha musel v roce 1939 převést český národ z kapitalisticko-bolševického rozcestí do bezpečného lůna nové rodící se Evropy, která žádá nejen smíření Čechů s Němci na věčné časy, nýbrž také smíření všech evropských národů.

Dny mládeže 1944 v Berouně. Foto: všechny snímky archiv L. Beera

A pak následovaly Moravcovy prognózy: Třetí světová válka by skončila plnou porážkou upadajícího kapitalismu a zbolševizováním posledního zbytku Evropy. „Naše politika musí být proto především česká“, podtrhl Moravec. Nesmí se dát šálit znovu ani Západem, ani Východem. Musí vybudovat a dobře podepřít naši národní budoucnost v oblasti, kde už přes tisíciletí žijeme, ve střední Evropě. Česká politika musí být proto politikou říšskou, ale národu věrnou. Tytam jsou doby malých států, přišel čas velkých politických a hospodářských celků, v nichž povedou velké národy tak, aby malé národy netrpěly a aby byla zaručena jejich kulturní svébytnost. Projev byl pak ukončen „slibem české mládeže“, že bude neochvějně až do vítězství bojovat proti bolševismu, a okresní pověřenec Kuratoria pro výchovu mládeže, Vondrák, provolal „zdar Vůdci, Říši, státnímu prezidentu a naší vlasti“.

Manifestace se sice zúčastnil velký počet lidí, ale Sicherheitsdienst všeobecně ve své zprávě (27.6.1944) praví, že „při různých manifestacích a akcích Veřejné osvětové služby, Ligy proti bolševismu a podobných institucí lze opět zjišťovat, že navzdory příležitostně silné účasti mají přednášky, projevy atd. u českého obyvatelstva jen malou odezvu, popř. sotva zanechávají nějaký zvláštní dojem.“ Na české straně se poukazovalo často na to, že takovéto akce jsou nařízené německou stranou a jsou prováděny „nakomandovanými Čechy“. Jako reprezentativní postoj je citován výrok jednoho Čecha z okolí Hradce Králové: „My bychom neprováděli vůbec žádné akce, nemáme k tomu žádný důvod. Chceme mít svůj klid.“

Projevu ministra Emanuela Moravce, o kterém referoval tisk i rozhlas, obyvatelstvo nevěnovalo příliš pozornosti, většina na ministra nahlížela jako na někoho, kdo musí říkat to, co po něm Němci chtějí. Mnozí jeho často slýchávanou argumentaci, že protektorátní vláda zvolila v roce 1939 tu nejlepší možnou cestu, interpretovali jako Moravcův pokus zaopatřit si alibi na období po válce, aby pak mohl říkat, že musel jednat takto a nic jinému mu nezbývalo. Dalo se ale vycítit určité zklamání z toho, že se Moravec ve svém projevu nevyjádřil o spojenecké invazi, i když si lidé prý už zvykli na to, že se vždy dostaví opak toho, než to co Moravec předvídal. Ovšem velmi si lidé všímali Moravcových slov o tom, že pokud válku vyhrají Spojenci, bude třetí světová válka mezi komunismem a kapitalismem nevyhnutelná. Této poznámky si prý citlivě všímaly hlavně Češky, jak se v příslušném hlášení německé Bezpečnostní služby uvádí. Bylo v něm citováno vyjádření jedné ženy z Kladna, jež byla zneklidněna tím, že tato válka ještě ani není skončena a ministr Moravec už mluví o nějaké třetí světové válce: „Když se chtějí rvát a navzájem ubíjet, tak ať si dělají co chtějí, ale nás ať nechají na pokoji. My nechceme ani Angličany a Američany, ani Rusy nebo Němce. Všechny tyto státy mají jen zájem na své věci a my musíme trpět.“ Na druhou stranu v Brně se mezi lidmi povídalo, že Moravec má osobní zájem na tom, proč neustále varuje před nebezpečím bolševismu – za Protektorátu se měl majetkově obohatit, zejména životní standard jeho manželky prý dosahuje „plutokratických forem“, šuškalo se.

Na Ostravsku bylo sledováno, že u místního rolnictva, které se ještě donedávna převážně velmi kriticky stavělo vůči bolševismu, tyto antipatie vůči Stalinovi o něco ustoupily. Někteří zemědělci se vyjadřovali v tom smyslu, že až tak velký strach z komunistického zřízení nemají, protože kolchozní systém lze realizovat i ve středoevropském prostoru. Německá místa si tento názorový posun tamních rolníků vysvětlovala intenzivní propagandou českého učitelstva, tradičně protiněmecky zaměřeného. Učitelé navíc často komplikovali práci české Veřejné osvětové služby.

Z těchto zpráv Sicherheitsdienstu se vyjímalo zjištění o větším zájmu Čechů o službu ve „Vládním vojsku“. Generální inspektorát protektorátního Vládního vojska hlásil, že od té doby, co čeští protektorátní vojáci jsou nasazení v Itálii, dostává celou řadu žádostí dobrovolníků o přijetí do Vládního vojska. Žadatelé, mezi nimiž bylo nápadně mnoho Čechů pracujících v Říši, uváděli jako motiv nastoupení služby přání bránit svou vlast proti bolševismu.

POKRAČOVÁNÍ ZDE