Koneckonců o tom, že co větu a co slovo v „odborném vyjádření“ Jana B. Uhlíře, o které se opírá i státním zástupcem Janem Petráskem zpracovaná obžaloba, lze pomocí četby knihy Adolf Hitler: Projevy krok po kroku dokonale vyvrátit a dokázat tím nepravdivost a neopodstatněnost celé obžaloby, se každý bude moci přesvědčit již v pondělí 8. září 2014 od 9:00 hodin v budově Městského soudu v Brně (v místnosti č. 6 v 1. poschodí). Dnes ale obohaťme všechny zájemce o tuto kauzu a veškeré další čtenářstvo o další nepatrný „švindl“ z dílny Jana B. Uhlíře, který má tentokráte za obsah tvrzení týkající se nedávné historie.
Předesílám, že osobně považuji tak trochu za neštěstí skutečnost, že toto poukazování na seznam pochybení Jana B. Uhlíře nabývá takřka osobní roviny. Přitom se – alespoň omezíme-li se na pouhou historickou tématiku – takovéto názorové odchylky v optimálním případě mohly řešit kultivovaným kolegiálním diskursem. A taktéž připomínám něco, co jsem na tomto místě v uplynulých letech učinil dosti zřetelně již několikrát – do té doby, než vyšlo najevo, kdo je autorem pamfletu, nazývajícího se „odborné vyjádření“ a vztahujícího se nejen k samotným Hitlerovým projevům, ale i k obsahu tohoto portálu. A sice: i přes skutečnost, že jsem v minulých letech věcně polemizoval s konkrétní pasáží resp. tezí historika Uhlíře o germanizaci českého národa a jeho srovnáním se „smutným osudem Poláků a Židů“, vždy jsem vyzdvihoval jiné přínosy Uhlířovy práce – zejména jeho excelentní studie o zbrojařském průmyslu v Protektorátu Čechy a Morava a jeho významu. Jméno tohoto historika ještě donedávna pro mne představovalo průkopnický přínos pro českou historiografii do té míry, že celkový tenor, jazyk a přístup jeho odborných prací, studií a publikací nabývá vědecké věcnosti a v mnoha směrech i objektivní vyváženosti, která předchozí generací českých historiků, zabývajících se dějinami Protektorátu (jmenujme zejména práce Miloslava Moulise či Tomáše Pasáka), byla naprosto cizí. Proto pro mne nebyla sama o sobě „angažovanost“ Jana B. Uhlíře ve věci naší kauzy ani tak zklamáním, jako právě pro mne byl lidským zklamáním vysoce neodborný a manipulativní přístup tohoto odborníka při vypracování zmíněných odborných vyjádření. Nechce se mi totiž uvěřit tomu, že by člověk s takovýmto rozhledem, s takovýmito znalostmi mohl policii a státnímu zastupitelství předložený text, sloužící k účelům obžaloby, vůbec vypracovat z vlastního vědeckého „přesvědčení“. Důsledky jeho činu nejsou zanedbatelné: je to kriminalizace několik dalších lidí (nemluvě o hrozbě trestního postihu), je to zasahování do soukromí (policejní monitorování telefonických hovorů a elektronické pošty apod.), ale je to dokonce i zasahování do majetkových poměrů (zablokování soukromého bankovního účtu). To jsou věci zcela zásadní. Je možné za takovýchto okolností vésti dále kultivovaný kolegiální diskurs?
Lze hovořit vůbec o diskursu, pokud se přímo ve znění obžaloby (!) objeví historikovo tvrzení vztahující se k našim soudobým dějinám, které je prokazatelně nepravdivé?
Sotva lze státnímu zástupci Petráskovi vyčítat, že považoval za vhodné převzít do znění obžaloby i pasáž z Uhlířova odborného vyjádření, protože sám není historikem a pravěpodobně dr. Uhlířovi jako odborníkovi na protektorátní historii slepě důvěřuje.
Jedná se o tu část obžaloby, ve které se Jan B. Uhlíř pokouší interpretovat znění memoranda o „řešení české otázky“, které vypracoval Německý státní tajemník K. H. Frank dne 28. srpna 1940.
Co o memorandu říká v obžalobě Jan B. Uhlíř a co bylo jejím skutečným obsahem? Pojďme se na to tedy společně podívat.
Dokončení ZDE