K čemu měla betonová opevnění sloužit?

Diskuse
Tomáš Krystlík 

Václav Junek zveřejnil v Našem směru článek o československém opevnění pod názvem Jak to bylo s československým "betonem"? Celkem čtivý článek, až na to, že vysvětlení jím podávaná v závěru článku, proč byla opevnění budována, podíváme-li se na ně podrobněji, neobstojí.

„V inkriminovaném čase muselo být jasné, že prostě nestačí a ani nestihne posloužit účelu, jemuž údajně měla sloužit především.“ Ano, jenže existovaly okolnosti, které vnímání skutečnosti zkreslovaly. Většina generálů československé armády byla původním povoláním účetní nebo učitelé. Hlavním jejich kvalifikačním předpokladem bylo, že to byli zběhové z rakouské armády, tedy legionáři. Po válce byli vyškoleni válečnou školou ve Francii s vyučovacím jazykem pouze francouzským, aniž mnohdy francouzštinu dostatečně ovládali. Zkoušky skládat nemuseli, takže bylo jedno, zda přednáškám rozumějí nebo ne. Francouzská vojenská doktrína byla již tehdy zastaralá: statické vedení bojů s rozkazy pedantně rozepsanými až po čety. Opravdu vojensky vzdělaní důstojníci z rakouských vojenských škol byli z nové československé armády až na naprosté výjimky vyházeni, takže armádě veleli nejvyšší velitelé se znalostmi nejvýše poddůstojnickými. Ti rozhodli o výstavbě pevností a to proti vůli francouzských vojenských expertů, kteří jejich výstavbu neschválili.


„Opevnění mohlo sloužit jako prostředek k maximálnímu národnímu vzepjetí a posilování vůle národa k obraně za každou cenu.“ Omyl. Všichni Češi se spoléhali na uzavřené smlouvy, že spojenci v případě ohrožení přispěchají Československu neprodleně na pomoc. Páně Junkův důvod by platil jen tehdy, kdyby si Češi uvědomovali, že hlavní tíha vojenského střetu spočívá v podstatě výhradně na nich. Tak tomu nebylo.

„Československé pevnosti měly posílit vojenskou pomoc spojenců v pravou chvíli.“ Neměly. Měly pouze odstínit nepřátelské útoky vůči ustupující československé armádě do doby, než se vojska stáhnou na Slovensko a tam vyčkají akcí spojenců. Důkaz: Nejtěžší pevnosti se budovaly na slezských hranicích, protože se očekávaly útoky proti ustupující československé armádě ze Slezska (s anšlusem Rakouska plány výstavby nepočítaly), na severozápadě a jihozápadě se výhradně budovala lehká opevnění.

(Opevnění) „sice do značné míry posloužilo jako výrazný odstrašující moment, ale… nebylo ve svém celku v září 1938 schopno efektivní strategické obrany. A ještě dlouho nebyla žádná naděje, že tomu tak bude.“ Betonové pevnosti nikoho neodstrašily, zejména ne Německo. Kdyby tomu bylo opačně, tak by Německo mobilizovalo a rušilo československou mobilizaci, kde mohlo, aby snížilo případné své ztráty v nastávajícím vojenském střetu. A to neučinilo, ba ani nehlo prstem.

„Tohle všechno Dr. Edvard Beneš jistě dobře věděl.“ Mohl vědět, je však otázkou, zda to bral v úvahu. Jediné, o čem se dá dokázat, že vědět musel, bylo, že Francie na pomoc Československu nepřijde. Proto se pokusil pomocí jestřábů ve francouzské vládě vyvolat v září 1938 státní převrat ve Francii a výměnu vlády. O svržení Chamberlainovy vlády a jeho nahrazení Německu nepřátelským Churchillem, se snažil pomocí spolku Focus i ve Velké Británii. Objektivně posuzováno, chtěl kvůli českému útlaku percentuálně největší menšiny v Evropě zatáhnout Francouze, Brity i Rusy do evropské války. Nevyšlo mu to.

Tento text vyšel na autorově blogu a byl zde převzat s laskavým souhlasem autora. Na uvedeném odkazu se můžete zapojit do diskuse.