 |
| Hosty v Debatním klubu byli Michal Semín a Milan Nakonečný. |
Milan Nakonečný, který je mimochodem autorem zajímavé knihy o nacionalistické organizaci Vlajka, se o historii českého „nacionalismu“ vyjadřuje mj. v tom smyslu, že nebyl nikdy šovinistický a že plnil údajně pouze obrannou funkci. Měl jej podle jeho názoru prosazovat i „jeden z největších českých žurnalistů, František Peroutka“. Tento český nacionalismus byl „funkční, ten byl na místě“. Rozprava obou hostů debaty se ale především týká současného vývoje, kdy se oba účastníci pořadu domnívají, že současná „demokracie“ se nalézá v hluboké krizi. Nakonečný se dokonce domnívá, že byl „překročen rubikon“ a že tento negativní vývoj už nelze zvrátit.
Michal Semín se pozastavuje mimochodem nad jedním z významných zakladatelů „Panevropského hnutí“, hrabětem Coudenhove-Kalergi, a jeho koncepcí míšenců a vládnoucí rasové elity v Evropě. Tento kosmopolita je dnes politiky EU označován za jednoho nejvýznamnějších duchovních otců myšlenky „evropské integrace“, na které se zakládá idea Evropské unie, a známí političtí činitelé jako Angela Merkelová a Herman Van Rompuy obdrželi ocenění nesoucí jméno této historické postavy, o které však mainstreamová média mnohé zamlčují. Semín v Debatním klubu ovšem sám (raději?) nezmiňuje konkrétní zajímavou skutečnost, že Coudenhove-Kalergi považoval za "panskou rasu", jak ji doslova nazýval, Židy. Ti podle jeho názoru mají v „Panevropě“ v ideálním případě vytvořit vládnoucí vrstvu nad „rasově promíšeným“ evropským obyvatelstvem.
V pořadu se hovoří také o aktuálních společenských problémech. Nakonečný v závěru cituje Karla Kryla, že „český primitivní kapitalismus má místo srdce břicho a místo duše tlamu“.
Peroutkův „český nacionalismus“?
S názory obou účastníků debaty lze rozhodně polemizovat. Není bez zajímavosti, že tvůrci Debatního klubu umístili v upoutávce na pořad na svých stránkách také odkaz na článek Ferdinanda Peroutky nazvaný „Něco o českém národu a o židech“ , publikovaný 19. ledna 1938 v časopisu Přítomnost, založeném v roce 1924 československým prezidentem T. G. Masarykem a vydávaném židovským novinářem Jaroslavem Stránským. Časopis Přítomnost byl pražským Hradem vydržovaným elitním periodikem, „prestižním listem demokratického Československa“, ve kterém publikovala řada českých a židovských autorů.
Peroutka v článku píše, že odmítá psát slovo „Žid“ s velkým „Ž“, protože „velká písmena si uchovám pro skutečné národy, jak jsme se tomu učili ve svých starých humanistických školách“. Píše dále: „Znám židy, kteří jsou právě tak Čechy jako já sám, a nevím, co bych si u nich počal s velkým Ž.“Autor se domníval že „to, že antisemitismus u nás nenabyl oněch odpuzujících forem jako u národů jiných, není zásluhou jednotlivých mužů, nýbrž speciálních našich poměrů. (...) Hlavní podstatou těchto poměrů jest ta okolnost, že podíl židů na veřejném a hospodářském životě u nás nepřestupuje určité rozumné procento. Kdyby jednou přestoupil, také v tomto rozumném národě by se nepochybně zdvihla bouře.“ Peroutka však jakoby si v následujícím textu sám odporoval: „Co mně vždycky překáželo, abych se antisemitou stal, nebyla záliba v židech, nýbrž hrdost národní. Antisemitismus, který se tváří tak hrdinně, není ve skutečnosti ničím jiným než žalostným doznáním neschopnosti vlastního národa. (...) Nikdy jsem nepokládal svůj český národ za tak blbý, abych věřil tomu, že nejen jeden žid vždy musí zvítězit nad jedním Čechem, nýbrž že dokonce jeden žid stačí na pět nebo deset Čechů. Žádný hrdý a sebevědomý Čech, spoléhající se na své síly, nemůže být antisemitou v tomto sebe ponižujícím smyslu. Nemůže býti takto uděšen, nemůže takto podceňovat sebe a své sourodáky.“
Za „blbý“ národ však Peroutka považoval národ německý: „Avšak pozorujeme, že německý národ dnes jest právě takto nesmírně vyděšen. Ku podivu Němci opravdu pokládají jednoho žida za chytřejšího a zdatnějšího než sto a tisíc Němců, a aby se z toho dostali, považují za nutno židy vůbec zničit nejostřejšími zákroky státními. Nevěří si, že by obstáli v konkurenci, kdyby neměli na své straně celou strašnou a rozpoutanou moc státní. (...) Ale Němci, jak všichni badatelé o nich se shodují, byli vždy podivně ulekaným národem a nikdy se nezbavili jakési mystiky. Hitlerův názor na židy jest zcela mystický, a národ jde za ním, poněvadž jednak má ještě v žilách krev starých Germánů, kterým vrhal oheň na stěnu jejich chmurné jeskyně nepřirozené a příšerné zjevy, jednak proto, že Němci dlouho přikládali cenu jen povolání vojenskému a úřednickému a dovolili za tu dobu, aby židé zaujali neúměrné místo v jejich národním hospodářství. Prosím, aby byl srovnán příslušník národa, který se třese strachy, jestliže se potká s židem, a příslušník národa, který takové setkání snese klidně: ve kterém z nich jest asi více vnitřní síly a i více oné ,nordičnosti', která tak přišla do módy?“ Ano, je to samozřejmě český národ, jak autor vzápětí doplňuje: „Český národ nemá zapotřebí dívati se na židy s takovými mystickými a nerozumnými obavami. Nebyl nikdy východně pasivní a líný, nýbrž od samotných začátků svého obrození s chutí se zařadil do západnické aktivity. Nemá proto onoho trapného pocitu méněcennosti, slabosti a nepraktičnosti, z něhož antisemitismus obyčejně vznikává.“
Peroutka ovšem kupodivu naznačoval, že i ono – ve srovnání s národem německým – velké a oprávněné české sebevědomí zná své hranice: „Také židé musí pamatovat na to, že nemohou prostému českému člověku ukládat závaží příliš těžké a že není ani v jejich zájmu, aby podíl židovský byl rozšiřován. Doufám, že snesou tuto pravdu. Oznamuji prostě, za jakých podmínek podle mého mínění je možno u nás odvrátit vítězství antisemitismu. Kdyby staré procento podílu se rozšířilo, nikdo by ani u nás nezabránil protižidovskému kursu.“
Peroutku k této úvaze vedl aktuální podnět. Jednalo se o "nebezpečí" přílivu židovských uprchlíků z Rumunska. Napsal docela otevřeně svůj názor: „Nepředstavuji si, že budou k nám ochotně přijímáni a že jim bude nabízena pracovní příležitost. Chci říci, že si ani nelze počínat jinak. Jak se má tragická otázka rumunských židů řešit, nevím. Vím jen, jak můžeme řešit svou vlastní židovskou otázku, aby se také nestala tragickou. Žádám, aby naši židé v této věci se nedovolávali příliš hlasitě zákonů pohostinství. Soužití židů s naším národem děje se podle zvláštních zákonů, z nichž nejhlavnější jest snad nenápadnost. Tyto zákony byly by porušeny, kdyby stát se otevřel přílivu velmi cize vypadajících židů z východu.“ Pisatel naznačil, že v takovémto případě by v Československé republice mohla propuknout epidemie antisemitismu. Vypořádal by se nad národ německý vyspělejší český národ pak se židovskou otázkou lépe? Na toto téma pisatel předního prvorepublikového plátku svou rozvahu neodvíjel. Postačilo, že vylíčil „Němce“ jako národ primitivní, zaostalý a nesebevědomý, nedosahující duhovní úrovně Čechů. (-lb-)
3:50 demokracie deklarovaná a praktická
5:50 demokracie a oligarchie, „za fasádou dne“
8:20 volení zástupci lidu jsou lobbisté, legalizovaný zločin
9:10 demokracie, otázka, zda vládci vládnou v zájmu lidu
11:00 dvě velká tabu: 1) nacionalizmus, 2) pozitivní rasismus
16:30 mediální mainstream vytváří kulisu nebezpečnější než v době komunismu
17:40 vše tradiční se boří
20:00 kritika TOP-09
21:20 dvě strany rozkradly majetek
22:40 národní identita
24:30 hospodářské direktivy EU
25:10 k nacionalismu se hlásil i Ferdinand Peroutka („což se dnes nikde neobjeví“)
25.50 extrém kosmopolitismu, rozpuštění národa
26:20 intelektuálové
26:40 mentální plebejství
27:10 mentální hulvátství
27:20 médiím vládne duch českých hospod
27:30 nerespektování názorů druhých
28:00 typická pro média a politické diskuse je agresivita, útočnost
31:30 pozor na záměnu vůle lidu za zvůli davu
31:40 altruismus
32:00 motivace politiků pramení z egoismu
32:45 Max Weber: politika je boj o moc
33:00 politika slouží hlavně k zahojení komplexů politiků
33:20 sociální tupost, nezaměstnaní se musí hlásit na poště
33:30 mentální omezenost, poplatky u doktorů
34:00 sociální drzost
35:00 problém: není-li v politice dostatečná míra plebejství pak nezaujme
36:50 v 90. letech se ještě našli politici s dobrými motivy, posledních 6–7 let úpadek politiky
39:00 FED je soukromá finanční dynastie parazitující na státu
40:10 být politikem je stejné, jako být podnikatelem, politické strany jsou akciové společnosti, politika – zájem finanční skupiny, podnikání v oblasti organizovaného zločinu (mafiánství)
43:00 Rusové si chrání národní identitu
45:30 vážná krize demokracie, Nakonečný se domnívá, že jsme už překročili rubikon (!), že negativní vývoj už nelze zvrátit
46:30 krize demokracie vrcholí
46:50 TIP: kniha Patrick J. Buchanan: Smrt Západu
47:40 Nakonečný: nelze s tím hnout, konec …
48:50 je třeba najít „nové“ staré cesty
49:40 problém ateismu spočívá v tom čím je nahrazen Bůh
51:10 Nakonečný: Změna už není možná
51:30 Hodnotový relativismus jako dogma
52:35 perspektivy vidím špatně
56:20 v jedné čtvrti města Mnichov nesměl být vánoční stromeček kvůli muslimům
57:00 příšerná duchovní degenerace, neschopnost odporu vůči negativním trendům doby, otázka identity Evropy
58:10 elity ve vedení současné Evropy se postavily proti tradiční identitě Evropy
1:00:30 EU, ideologické proudy, pochybný základ EU
1:01:50 intelektuální spiknutí, aby lidé spolknuli finanční zisky, které jsou za
1:02:40 globalisté konspirují
1:02:50 mnozí věří EU jako veliké ideji
1:03:25 utopický pohled
1:03:40 je třeba ukončit období lidstva rozděleného na národy a státy, je třeba vytvořit nového člověka, zruší se všechny hranice, které v dějinách vznikly, je zde až alchymistický pseudomystický prvek…
1:04:25 Panevropské hnutí, Richard hrabě Coudenhove-Kalergi, hlásí se k němu T. Halík
1:04:50 nový Evropan vznikne mísením tradic
1:05:20 vytvoříme novou rasu, která bude vládnout světu
1:06:05 svět bude řídit elita jakoby v zájmu všech
1:06:50 Evropa – tradice
1:07:45 princip minimálního blaha pro všechny
1:08:00 prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými
1:08:50 kritika amerických zahraničních intervencí, jen my „máme poslání“ předat náš model, tento model se musí rozšířit do celého světa
1:010:05 maximalizace zisku
1:10:20 otázka: Vidíte nějaké východisko pane profesore?
1:10:50 Je mi to líto, ale cestu a perspektivu nevidím. Úpadek tady je. Těžko mohu znásilnit svůj pohled, když všechny základní hodnoty jsou ohroženy. Zbývá naděje snad jen a pouze v občanské angažovanosti… Snad bude přibývat lidí, kterým nebude jedno, co se tady děje…
1:11:50 Kritizuji občanská hnutí, že jsou málo razantní. Pořádat happyendy, na které se z oken dívají úředníci z ministerstev, je směšné. Takto to není možné, to musí být tvrdý protest…Pokud tvrdý protest nepřijde, tak poměry se nezmění.
1:12:20 Tato vláda bude vystřídána jinou vládou, která se až tak moc lišit nebude. Zase se to zahnízdí, takže se s tím pohnout nedá. Nevyzývám k nějaké partizánštině, to v žádném případě, nebo k protiústavním činnostem…
1:12:50 Pokud nedojde k nějakému zvratu, k nějaké obnově, tak se obávám, že s tím nelze dělat nic.
1:13:20 Semín: Dovolím si nesouhlasit, myslím si, že narůstá počet lidí, kteří vnímají tyto problémy. Je důležité nenechat se zmást mediálními mystifikacemi
1:14:40 Odkud může přijít zvrat, jedině zdola
1:15:20 Sv. Augustin Aurelius (354–430), spis O Boží obci (lat.: De civitate Dei), tento spis je psán v době rozpadu Římské říše… Nepropadal beznaději, přestože vše kolem se rozpadalo. Píše opus v době beznaděje o světě, který se alespoň v některých aspektech uskutečnil…
1:17:10 Ve společnosti je velmi rafinovaně udržován pocit bezmocnosti, lidé mají dluhy, bojí se přijít o místo
1:18:50 Neumím si představit horší vládu…
1:19:30 Mladí lidé podléhají mediální manipulaci
1:20:25 Semín: nihilismus, skepse, myslím si, že zjištění, že jsou ve slepé uličce by u řady kriticky uvažujících mladých lidí mohlo vést k novému zájmu o klasickou filosofii…
1:21:00 Nakonečný: To by ovšem chtělo bojovat proti proudu, který je velice mocný…
1:21:10 V lidech je pěstován princip, který je velmi mocný, velmi záludný, tedy Carpe diem, užívej dne kdosi z toho ekonomicky těží… Principu „užívej si“ dnes slouží obrovský průmysl, televize, média…
1:21:25 Tento princip je nutný, aby to v těch vyšších patrech ekonomicky fungovalo…
1:21:35 Já bych tento úkol neváhal nazvat nadlidským úkolem, to by trvalo desetiletí, než by se dosáhlo zásadního obratu v duchovním životě…, aby občan volil poctivé lidi, ve kterých by rozpoznal altruismus…
1:22:10 Největší problém…, my kteří jsme věřili, že se poměry obrátí, že se dostaneme z toho duchovního marasmu komunistického režimu, že jsme přešli „z deště pod okap“.
1:22:30 Situace se nezlepšila, vidíme tady jiná zla, která vystoupila se změnou politických poměrů, zla, která jsou stejně odpudivá, např. sociální tupost, asociální činy…
1:23:00 Vývoj zklamal naše naděje…
1:23:10 Nakonečný v závěru cituje Karla Kryla: český primitivní kapitalismus má místo srdce břicho a místo duše tlamu
1:24:10 Semín: Je třeba kromě naší snahy také pohlédnout do nebes a prosit o pomoc…