Zahráli si na pár minut ,nácky‘ v dekadentním filmu – a přišli o funkce...

Lukáš Beer 

Scéna z filmu "Ve sklepě",jež vyvolala politickou aféru a bude mít asi dohru u
soudu. Foto: screenshot Youtube, viz trailer k filmu v článku.

Před několika dny jsem zde psal o paranoidním uvažování a panické hrůze (nejen) politických činitelů v německojazyčném prostředí ve vztahu ke všemu, co se nějakým způsobem dotýká období nacionálního socialismu. Možná by bylo v této souvislosti možné hovořit o pro Čecha nepochopitelných Pavlových reflexech. Velmi ilustrativní příklad – přitom zároveň plný paradoxů – se odehrál minulý týden v Rakousku.

Koncem týdne mainstreamová média oslavovala premiéru filmu rakouského režiséra Ulricha Seidla s názvem „Ve sklepě“ (Im Keller). Nejedná se o klasicky hraný film, ale o projekt, v němž vystupují „herečtí laici“ jako účinkující ve filmu, který se navenek záměrně tváří jako vyprávějící dokumentární film. Je to typická forma uměleckého ztvárnění režiséra Seidla, který nepracuje s opravdovými herci. Jeho filmový styl připomíná vlastně televizní dokumentární drmamata, kdy zinscenovaná hra jeho „statistů“ působí jako dokumentovaná realita. Mnozí filmoví kritikové jej nazývají „extrémním filmařem“, protože často ve svých dílech portrétuje osamocené, škaredé, „zdeformované“ osobnosti na okraji společnosti. Před několika lety na sebe upozornil filmem „Modelky“ (Models). Popisuje zde život dvou podřadných rakouských modelek, plný povrchností, zaplněný konzumací kokainu, produkováním (rádoby)sexistických fotografií a nenaplněných mezilidských vztahů. V sousedním Slovinsku byl tento drastický film úředně zabaven.

Jinak ale Seidl na sebe v minulosti přitáhl i pozornost v zahraničí v "pozitivním" smyslu, kdy byl dvakrát pozván na mezinárodní filmový festival v Cannes (např. díky filmu Paradies: Liebe, který vypráví o starší neatraktivní rakouské sex-turistce, jež v Africe vyhledává intimní dobrodružství s černochy za peníze).

Premiéra nejnovějšího Seidlova filmu „Ve sklepě“ sklidila podle médií zasloužený aplaus. Regionální vysílání veřejnoprávní televize z Vídně po představení přineslo několik reakcí diváků. Jeden z nich řekl: „Některé scény byly pro mne hůře stravitelné, ale tady to je z mého pohledu ještě v pořádku, pokud ti lidé, to co dělají, dělají dobrovolně a vyhovuje jim to. Ale ta scéna z nacistického sklepa pro mne byla už hodně na hraně.“

Scéna z „nacistického sklepa“ se mezitím rozkřikla, aféra se dostala do hlavních zpráv, bylo podáno trestní oznámení, mezitím začalo vyšetřovat i státní zastupitelství a dva aktéři, účinkující ve filmu – mimochodem do nedávna členové lidové strany – byli nejen z partaje vyloučeni, ale přišli i o své funkce jako místní zastupitelé v jedné východorakouské obci poblíž maďarských hranic. A to pouze proto, že ve scéně, která byla mimochodem natočena už v roce 2009 (scénka se objevuje přímo v taileru k filmu, viz dole od 1:20), hrají s jinými muži partičku, které ve sklepě vyzdobeném nacionálněsocialistickými symboly a Hitlerovým portrétem popíjí alkohol a slaví. Paradoxní na skutečnosti navíc je, že v době, kdy se tato scénka před pěti lety natáčela, ani jeden z mužů žádnou politickou funkci ještě nezastával. Nyní je nad touto scénkou „společnost“ natolik pohoršena, že se pro lidovou stranu stali oba muži neúnosnými – koneckonců bude mít tato jejich krátká umělecká kariéra (nejspíše) dohru před soudem.



Poté, co byli oba místní lidovečtí (ÖVP) politikové po premiéře filmu někým identifikováni a bylo na ně podáno trestní oznámení, oficiálně ze strany vystoupili a svých pozic se vzdali sami, aby tím nepoškopdili jméno ÖVP a obce. Jejich nadřízený stranický funkcionář vydal tiskovou zprávu, podle níž se „oba muži jednoznačně a z nejhlubšího přesvědčení distancují od nacionálněsocialistického smýšlení a nelidskostí“.

Oficiálně byla spoluúčast těchto dvou mužů na natáčení „neúnosné“ scény objevena ve čtvrtek díky reportáži jedné soukromé televizní stanice. Generální tajemník lidové strany okamžitě vydal tiskovou zprávu, ve které požadoval, aby se oba muži okamžitě vzdali svých pozic. Pro politiky ze strany Zelených toto distancování bylo ovšem příliš málo ostré. Mládežnická organizace sociálnědemokratické strany vydala zase prohlášení, ve kterém se kritizuje, že „je opravdu na pováženou, pokud politikové/ičky odbývají chlapské večírky ve sklepech vyzdobených devocionáliemi z doby nacionálního socialismu jako nějakou veselou zkoušku podnapilých muzikantů“.

Zajímavé ovšem také je, že trestní oznámení kvůli „opakovanému nacionálněsocialistickému projevu činnosti“ (v Česku by se řeklo „za schvalování nacismu“) na oba muže bylo podáno už týden před tím, než se celá „aféra“ dostala na veřejnost.

Nad obscénními scénami ve filmu, ukazujícími nahá obtloustlá lidská těla při sado-maso hrátkách ve sklepě, se nidko nepohoršuje. A režisér sám, stejně jako jeho nový film, který má poskytovat divákovi odkrývající náhled do tajných koutků duše Rakušanů (proto onen „sklep“), je sdělovacími prostředky oslavován.

Mezitím však vypukl spor mezi režisérem a odsuzovanými „herci“. Ti se odvolávají na to, že ve filmu, tvářícím se z uměleckých důvodů jako dokumentární film, účinkovali pouze jako placení statisté a že i předměty, které jsou v „nacistickém sklepě“ vidět, naaranžoval režisér. Seidl sice nepopírá, že protagonisté dostali za své vystoupení okamžitě peníze, ale tvrdí, že takto vybavený sklep už existoval předtím. V rozhovoru pro list Kurier se vyjádřil, že lidé slavící ve sklepě u portrétu Hitlera nemají ztvárňovat „žádné nacisty, ale nostalgiky, kteří bagatelizují Hitlerovu dobu“ a jsou „uvězněni v hitlerii“, tedy v jakési nostalgii, kterou tento muž prý u lidí vyvolává. A podobně jako v této východorakouské vesnici to podle Seidla vypadá na mnoha dalších místech v Rakousku.