Německá veřejnoprávní televize relativizuje správnost sexu se zvířaty

Okolnost, že masáž veřejného mínění homosexualistickou propagandou sklízí nepochybné úspěchy a přináší své ovoce, má pro její provozovatele i svou „stinnou“ stránku: mediální „diskuse“ na téma tolerance otevřené, demonstrativní a exhibicionistické homosexuality začíná díky přesycení poněkud zevšedňovat a nudit důkladně „vyškolenou“ společnost, takže částečně ztrácí na účelovém rozkladném efektu. Je tedy potřeba přidat uhlí do pece. Naštěstí existují ještě jiné jevy lidského života, spadající do patologické sféry perverze a degenerace, kterých lze za tímto účelem také úspěšně využít. Šokující na tom ale je, že se této úlohy chopila v Německu dokonce veřejnoprávní televize ARD.

Zoofilie není žádnou novou nemocí a nemohla ji tedy objevit ani německá televize. Zaráží ovšem, jakým způsobem tato instituce ve svém pořadu zoofilii představila a relativizovala. Ve svém pravidelném vysílání ARD-Themenwoche se redakce věnovala tentokrát otázce „tolerance“ a dala prostor jednomu devětadvacetiletému muži (označovanému jako „Animal Lover Komet“), aby veřejně ospravedlňoval své sexuální kontakty se zvířaty.

Tento muž upřednostňuje především psy jako své intimní partnery. ARD muže představila jako postiženého člověka-zoofila, který prý hledá mezi lidmi uznání a toleranci. Samotný pořad nesl název: „Zoofilie: Zvláštní druh lásky?“ a je na internetu, kde je i záznam rozhovoru se zoofilem, uváděn tímto komentářem: „Zoofilie je sexuální partnerská láska [sic!] ke zvířatům. Hovořili jsme s jedním zoofilem a ten nám odvyprávěl svůj příběh. Pro 29-letého Kometa je zoofilie sexuální orientací podobně jako hetero- nebo homosexualita. S tím rozdílem, že upřednostňuje jako partnery zvířata, obzvláště psy.“ Styl, jakým ARD pokračuje a zoofilii jako nemoc zpochybňuje, prozrazuje, že se tento televizní vysílač zřejmě rozhodl převzít mediální pionýrskou roli v boji za nikdy nekončící společenský pokrok. Citát z televize o charakteristice zoofilových sklonů: „Podle mezinárodní statistické klasifikace nemocí z roku 1992 jsou Kometovy sexuální sklony považovány za poruchu. Existují ovšem vědci, kteří tvrdí naprostý opak. Vědecká pracovnice Andrea Beetzová píše ve své dizertační práci na téma zoofilie, týrání zvířat a vztahů mezi člověkem a zvířetem, že city vůči zvířatům a cenění si jich ze strany zoofilů mohou být reálné. Činí přitom rozdíl mezi zoofily a zoosadisty, těmi, kteří zvířata týrají. Zoofilové říkají, že sex a láska hrají roli. Pro někoho z nich představuje zvíře milovaného životního partnera, se kterým mají také sex. Pro jiné je zvíře především sexuálním partnerem. Je ovšem důležité, že nenásilní zoofilové říkají, že nemají nic společného s lidmi, kteří zvířata týrají, a že podávají udání na lidi, pokud se o něčem takovém dozví. Spolek ZETA se zasazuje za práva zoofilů. Pro mnohé zoofily představuje internet první kontaktní místo, kde se mohou se svými pocity vypořádat. Největší strach mají zoofilové z toho, že jejich partneři budou ,zabaveni‘, pokud provedou coming-out, anebo že budou kompromitováni jinými lidmi.“

Televize ARD pak své relativizování stupňuje: „Je sex se zvířaty okay nebo ne? [sic!] Existuje mnoho kritiků, kteří říkají, že ne. Ovšem existuje také malá ochota se o tématu informovat.“ Potom následuje prezentace argumentace zoofilů: „Zoofilové kritizují dvojitou morálku v naší společnosti – protože zvířata jíme a chováme je jako užitková zvířata, ale nedovolujeme mít s nimi vztah."

Němečtí ochránci zvířat jsou propagandou ARD ve prospěch zoofilie pobouřeni. Simone Schröderová, vedoucí činitelka Německé společnosti na ochranu psa, řekla: „Veřejnoprávní vysílač požaduje toleranci sodomie? Tisíce lidí dennodenně traumatizují zvířata sexuálním jednáním. Tato zvířata často bídně uhynou. Je absolutní nestydatost, že toto téma navíc získává veřejnoprávní mediální prostor a dožaduje se dokonce ještě tolerance!“ (-lb-)