Pět pohledů na Bílou horu – historická pohroma nebo přínos?

Marie Šedivá Koldinská a Vladimír Čermák v Debatním klubu.

Bitva na Bílé hoře proběhla v neděli 8. listopadu roku 1620 – za několik dní si tedy připomeneme její nekulaté výročí. Jak na Bílou horu – a na "dobu pobělohorskou" – co nejstřízlivěji nahlížet? Jaký měla tato událost význam pro následující kulturní vývoj českého národa? A jaký by byl možný dopad na další historii, kdyby se tehdejší vítězové nějakým zázrakem přeci jen ocitli na straně poražených?

Je to nakonec katolictví, které si přičítá za zásluhu, že národ český „se neponěmčil“. Ukazuje na to, jak se následkem přátelského postoje husitství k německé reformaci země rychle plnily Němci a jak se Češi kvapem poněmčovali. Kdyby Bílou horu vyhráli luteráni, říkají, byly by Čechy spojeny se severoněmeckým luterstvím, a poněvadž společná víra otupovala národní ostražitost, byly by dřív nebo později podlehly němectví; Habsburkové byli národně vlažní a katolictví jezuitské bylo cítěním románské a na germanisaci zájmu nemělo, napsal Emanuel Vajtauer v roce 1943, a pokračoval: To je argument právě tak vratký jako argument, že nás po kolonisaci středověké zachránilo od germanisace husitství. Válkou mezi římanstvím a luterstvím byly naše země zničeny tak, že v Čechách samých z dřívějších dvou milionů obyvatel zůstal jen milion. Úbytek milionu obyvatel, převážně jistě českých a a duchovně nejsmělejších (Komenský, Stránský aj.) k utužení českého živlu nijak nepřispěl. Čtenáři Našeho směru se budou moci během následujících dnů seznámit s názory Václava Junka a Tomáše Krystlíka na tento významný mezník v našich dějinách díky nově napsaným článkům.

Před více než čtyřmi roky označil český politik Jan Zahradil (ODS) v rámci projevu na pietním aktu při příležitosti popravy 27 českých (= z Čech, tj. Bohemie) pánů tyto muže za "představitele českého odboje". V této souvislosti budiž poukázáno za přehledný historický výklad, který před několika lety vytvořil náš spolupracovník Franz Chocholatý Gröger.

V bitvě na Bílé hoře se střetly česká stavovská armáda, armáda Katolické ligy a armáda císaře Svaté říše římské. Bitva trvala necelé dvě hodiny. Stavovská armáda byla katolíky poražena. O pět dnů později – 13. listopadu, všechny tři stavy oficiálně kapitulovaly a došlo k odevzdání konfederačních smluv do rukou vítězů. V Čechách a na Moravě bylo vyhlášeno obnovené zemské zřízení a povoleno pouze katolické náboženství. Do exilu odešlo až 200 tisíc protestantů.

Bitva na Bílé hoře a s tím související problematika se staly hlavními tématy Debatního klubu, do které přijala pozvání reprezentantka akademické obce Marie Šedivá Koldinská – vedoucí Semináře českých raně novověkých dějin Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a Vladimír Čermák, filozof a sociolog, který se považuje za nezávislého badatele v oblasti nedávné i dávnější, zvláště takzvaně barokní minulosti v souvislosti se studiem totalismu. Samotným impulzem k uspořádání debaty je studie Vladimíra Čermáka Operace Bílá hora a černá totalita, která právě vychází. (-dk-, -lb-)