Evropské pojetí práva: Edvard Beneš versus Egon Krenz

F. Herwig 

Benešovými dekrety se chápe provizorní legislativní činnost československého prezidenta Edvarda Beneše, jež vykonával v souladu s československou exilovou vládou nejprve v Anglii a pak v Československu. Ačkoliv již po „Mnichovské dohodě“ v roce 1938 odstoupil, vydal přesto jako bývalý prezident (!) 15. října 1940 první dekret, kterým sám sebe (!) zmocnil provizorním zákonodárcem. Mezi srpnem 1940 a říjnem 1945 bylo celkově vydáno 143 tzv. „Benešových dekretů“. Asi patnáct z nich má za obsah zbavení práv, vyvlastnění a vyhnání (sudetských) Němců a Maďarů a odporuje mezinárodnímu právu. Dekrety byly 28. března 1946 zpětně (!) schváleny československým „Provizorním národním shromážděním“ a mají od té doby jak v České republice, tak i na Slovensku – i po jejich vstupu do hodnotového společenství Evropské unie – sílu zákona.

„Je přitom historickou a právní jedinečností, že se během přípravy etnické čistky v letech 1945/46 (demokratický) stát domníval (domnívá), že se prostřednictvím národních dekretů lze postavit mimo (mezinárodní) právo. Ve srovnání s tím v březnu 2001 zjistil nejvyšší soud EU v rámci tzv. ,rozsudku o Krenzovi‘ (pozn.: předseda poslední Státní rady NDR), že provinění proti základním lidským právům (pozn.: mj. rozkazy střílet na uprchlíky přes Berlínskou zeď) jsou trestná i v tom případě, když se neprohřešují proti národním zákonům, popř. jsou těmito zákony chráněna. Ale právě tento účel do dnešního dne splňují ,Benešovy dekrety‘. A navzdory takovémuto odůvodnění rozsudku oba tyto vyháněčské státy trvají na dřívějším stavu a Evropská unie v rozporu s ,Kodaňskými kritérii vstupu‘ oba státy přesto přijala.“

Tak jako se Česká republika brání realizaci šesti závazných rozhodnutí komise OSN pro lidská práva ohledně aktuálních diskriminací v českém restitučním zákoně (pozn.: což ovšem nemůže být exekvováno ani stíháno), tak také nadále porušuje právo na setrvání v dědičné vlasti, proklamované OSN, a také Úmluvu OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia, která byla ratifikována Českou republikou. Ve sjednocené Evropě 21. století to představuje z hlediska České republiky a Slovenska, jež navíc v „zákoně o zločinech nepodléhajících trestu“ činí zločiny spáchané v důsledku vyhnání (sudetských) Němců a Maďarů beztrestnými, pochybné právní pojetí a z hlediska EU nelogickou a nepochopitelnou „toleranci“ popř. lhostejnost vůči trvalému překrucování práva ze strany obou členských států.

Anotace ke knize Fritz H. Schmachtel: Beneš-Dekrete – Freibriefe der Selbstjustiz. Gerhard Hess-Verlag, Bad Schussenried 2007. 213 stran.

Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. 
Vyšlo dne 11. prosince 2014.