Evropská charta (1.)
Werner Daitz
Jsou [...] třemi základními řády sociálního soužití, protože ztělesňují oba základní zákony skutečné biopolitiky, jimiž jsou zákon autarkie a zákon změny druhu a degenerace [1]. Tyto řády žijí v první řadě z vlastního prostoru a z vlastní síly a nepřesahují imperialisticky do jiných životních prostorů. A dále jsme viděli, že pouze v jejich rámci může působit přirozený, mravně a životními zákony opodstatněný, a proto skutečný socialismus, a viděli jsme, že všechny tři řády jsou ve svých rovinách ovládány stejným životním, a proto i mravním zákonem, a že jeden má zastupovat druhého a v souladu s tím nesvár a občanská válka zde nemají žádné místo.
Jsou to tři pilíře opravdového socialismu. Pouze v jejich rámci je možné uskutečnit heslo, že mír vyživuje a nesvár pohlcuje. V kapitole o vývoji anglo-amerikanismu a jeho protějšku, bolševismu (jež oba vznikly nesprávným tvořením velkoprostoru na Západě a na Východě), jsme také vylíčili, jak byl přirozený socialismus, přirozená mravnost v dílčí rodině, v národní rodině (národní pospolitosti) a v rodině národů rozložen a nahrazen surogáty jako je marxismus, komunismus a liberalismus a jak si v první etapě evropské revoluce nyní v podobě nacionálního socialismu, fašismu, falangismu a ostatních obrodných nacionálních hnutí jako ve svém počátku opět prorazily cestu přirozené mravní řády, a sice v národní rodině, jež ve formě nacionálního, národního socialismu získala zpět svou náplň, vyplývající ze životního zákona. Ve druhé fázi evropské velkoprostorové revoluce, která se teď odvíjí, se nyní prostřednictvím revoluční obrody jednotlivých národů rekonstruuje také rodina národů jako forma jejich přirozeného řádu.
Tím se vyjasňuje, proč národy, jež ještě neprošly svou národní resp. nacionální revolucí a obrodou, ještě nedokážou rozpoznat rodinu národů jako sociální řád evropských národů, vyplývající ze životních zákonů. Z toho důvodu také učenci v národech procházejících revolucí, jestliže se sami ještě nezúčastnili duchovní obrody, beze změny setrvávají v myšlenkových pochodech liberalistické právní, státní, kulturní a sociální filozofie. Tím, že národy Evropy si nyní opět uvědomí životní a mravní zákon evropské rodiny národů, se zároveň vytvoří předpoklad pro přirozený velkoprostorový socialismus, který bude evropské národy zavazovat a spojovat ve smyslu mravního a sociálního chování mezi sebou. A teprve toto vytvoří předpoklad pro trvalé zavedení míru v rámci evropské rodiny národů.
Evropský mravní zákon jako životní zákon evropské rodiny národů zavazuje evropské národy k sociálnímu chování mezi sebou. Konkrétně řečeno: zaprvé zavazuje ke vzájemnému respektování své stejné národní cti a rozmanitosti svého životního stylu, zadruhé zavazuje ke vzájemnému upřednostňování oproti národům z jiných rodin národů v politické, hospodářské, kulturní a sociální oblasti a zatřetí ke vzájemné obraně svého životního velkoprostoru směrem navenek. Souhrnně tedy zavazuje k podřízení své národní popř. nacionální zištnosti vůči všeobecnému blahu své rodiny národů. – Tyto tři teze stejné národní a nacionální cti, vzájemného upřednostňování a společné obrany svého životního velkoprostoru jsou jedinými možnými základy vnitřního zavedení míru, podpory a růstu evropské rodiny národů. Tyto uvolní veškeré tvůrčí síly tří rostlých společenství, tj. dílčí rodiny, národní rodiny a rodiny národů, k užitku každého z těchto tří řádů a pro posílení celkového řádu. Neboť svoboda, bezpečí a samostatnost dílčí rodiny lze trvale uskutečnit pouze v rámci svobody, samostatnosti a bezpečí jejího přirozeného společenství, tj. národní rodiny. Jejíž svoboda, bezpečí a samostatnost je zase trvale zajištěna v rámci svobody, samostatnosti a bezpečí řádu, který jí zahrnuje, tj. její rodiny národů. Stejným způsobem je přirozený socialismus v rámci národní rodiny, tedy národní pospolitost, trvale možný pouze tehdy, když se národní pospolitosti opírají o sociální chování národů v rámci rodiny národů. Neboť sociální řád v rámci jednotlivých národních rodin nikdy nesmí znemožňovat sociální chování národů v rámci rodiny národů, stejně jako naopak sociální povinnosti, jež jsou národům kladeny ze strany rodiny národů, nesmějí omezovat nebo dokonce ničit sociální řád v rámci jednotlivých národních rodin. Teprve nové socialistické uspořádání Evropy zřízené podle těchto poznatků a jednota směrem dovnitř, která je jeho přirozeným výsledkem, umožňují energickou a mírumilovnou politiku směrem ven. [...] Zde je vidět, o co větší smysl mají tyto tři základní závazky evropského socialismu (základy každé možné Evropské charty), jež nevznikly z nějakých intelektuálních konstrukcí, nýbrž jež vyvstávají z nekonečných hlubin života a jeho věčných zákonů, ve srovnání se čtyřmi vybledlými „svobodami“ Atlantické charty, které shrnul známý americký sociální a hospodářský politik Henry Taylor do - zaprvé - svobody projevu, zadruhé - svobody náboženství, zatřetí - svobody od nouze a začtvrté - svobody od bázně. [2]
Díky tomu, že se národy určité rodiny národů dle těchto zásad mezi sebou chovají sociálně, přijímají takovou míru vnitřního uspokojení a síly, že posléze získávají schopnost a tím také právo zjednat si prostřednictvím sebeurčení vůči mocnostem z cizího prostoru uznání míru rodiny národů, který byl získán sociálním chováním. Toto právo na sebeurčení a právo evropské rodiny národů, zakládající se na socialismu evropských národů, bude jinými rodinami národů dobrovolně uznáváno v té míře, v jaké se prosadí také v jejich vlastní životní oblasti skutečný socialismus národů a tím vstoupí biologický mravní zákon jako strukturní zákon také u nich do povědomí a bude uznáván jako zavazující pro vlastní životní prostor. V tomto spočívá velký význam biologického mravního zákona jako strukturního a ústavního zákona národa a rodiny národů nejen pro Evropu a její národy, nýbrž také pro zavedení míru v ostatním světě: Totiž v tom, že žádný národ a žádná rodina národů toto nemůže uplatňovat sama pro sebe, aniž by také přitom toto právo nepřiznávala ostatním národům a rodinám národů. Skutečné právo na sebeurčení může tedy vždy spočívat jen na základě skutečného sociálního chování v národě a v rodině národů. Sebeurčení je tedy přirozenou antitezí k imperialismu, který odmítá jakoukoliv mravní vazbu a omezení a jehož kritériem je bezuzdnost a svévolné vytváření práva a který se podrobí pouze přesile. Právo na sebeurčení a socialismus se ovšem navzájem podmiňují jako vnitřní a vnější úkaz tvůrčího biologického řádu.
Je tedy zjevné, že dodržování námi uvedených základních zákonů skutečné biopolitiky [...], tj. zákona autarkie a zákona změny druhu a degenerace, není pouze základem úspěšných antiimperialistických životních řádů v politické, hospodářské a kulturní oblasti, nýbrž zároveň základem veškerého [...] sociálního řádu. Proto je např. také pro Ameriku stejně jako pro Anglii realizace obou těchto základních biopolitických zákonů předpokladem skutečného amerického a skutečného anglického socialismu a sociálního řádu, který z něj vyplývá. [...] Světonázor se stal imperialistickým, protože nerespektoval zákon autarkie a zákon změny druhu a degenerace. Ale on se opět stane anti-imperialistickým, protože se život nyní opět řídí podle zákona autarkie a vytváří tím nová hodnotová měřítka ve všech oblastech života: od imperialismu k myšlence životního prostoru. Z tohoto vyjasnění základních principů [...] historického vývoje a vysvětlení ideologické destrukce sebevědomí rodiny evropských národů vyplývá, že toto sebevědomí lze opět získat pouze prostřednictvím revolučního zvratu jejich dosavadního vedení života: a sice právě prostřednictvím již zmíněného přehodnocení všech hodnot. Tedy odvrácení se od nesprávného vytváření velkoprostorů směrem na západ a na východ a vědomý návrat k zákonům skutečné politiky velkoprostoru, kterou jsme popsali. Žádný evropský národ se tedy trvale nemůže vyhýbat své revoluční obrodě, protože teprve z obnovených národů může vyrůst obroda rodiny národů. Adolf Hitler to vyjádřil tím způsobem, když řekl, že tuto válku nepřežije žádný buržoazní stát. Ale teprve nouze vyplývající z této války donutí zbývající evropské státy k jejich revoluční obrodě, stejně tak jako Německo, Itálie a Španělsko byly teprve díky nouzi po Versailles zlomeny a byly schopny přijímat myšlenkové osivo Adolfa Hitlera, Benita Mussoliniho a Caudilla. Nietzschem prorocky ohlášené přehodnocování všech hodnot se nyní naplňuje. [...]
Přetrhání rodiny evropských národů, která [...] tvořila až do roku 1500 celek od východní po západní Evropu [...], do podoby neevropské Západní Evropy a neevropské Východní Evropy musí být nyní odstraněno. Za tímto účelem je nutné, aby dosavadní státní suverenity, namnoze rozdělující evropskou celistvost, byly do velké míry uvolněny ve prospěch národních suverenit, jež je třeba obnovit, a sice na základě stejné národní cti a zvláštností životního stylu. Musí být tedy vyvinuta naprosto nová nauka státního práva a velkoprostoru. Nejen národy Západní Evropy, ale i národy Východní Evropy potřebují svou národní a nacionální revoluci, která jim zároveň poskytne nový evropský postoj. Zatímco národní revoluce již zastihly část západoevropských národů, jak to vidíme ve formě nacionálního socialismu, falangismu, fašismu a ostatních národních hnutí obrody, musí tato národní obroda ve východní Evropě teprve ještě nastat, jak jsme již popsali.
Národy Východní Evropy byly tedy bolševismem podvedeny o svou národní obrodu a o své opětovné začlenění do rodiny evropských národů, stejně jako národy Západní Evropy díky přechodnému vítězství anglo-amerického liberalismu, tak jak se opětovně dokumentoval ve formě Pařížské mírové konference. Neboť hluboký a nezničitelný smysl první stejně jako druhé etapy světové války spočívá v tom, aby národy Západní a Východní Evropy byly dovedeny zpět do svého přirozeného, mravně-propojeného společenství, tj. do rodiny národů. A Evropou bude tato její velkoprostorová revoluce otřásat tak dlouho, dokud nebudou zlomeny oba systémy, druhově a prostorově cizí systémy, které Evropě brání při vytváření vnitřního sociálního smíru a tím legálnímu vykonávání jejího práva na sebeurčení, a těmito systémy jsou židovsko-středoasijská despocie na východě a židovsko-kapitalistický systém na západě.
Dnes pozorujeme ve východních územích, obsazených Evropou západní, jak pozvolna ale jistě začíná celoevropská revoluce a tím zároveň obroda tamních národů. [...] Neboť národy Západní a Východní Evropy se sjednotí v evropském socialismu až teprve tehdy, když se Východní a Západní Evropa zbaví svých druhově a prostorově cizích životních forem.
Dokončení Evropské charty ZDE
Poznámky:
[1] Originál: Um- und Entartungsgesetz
[2] Zde se zřejmě jedná o autora spisu „Why Hitler's economy fooled the world: (an explanation of capital and the German economy)“, Boston 1941 – Atlantická charta byla dojednána 14. 8. 1941 mezi Rooseveltem a Churchillem.