Takto Češi rozprodávají uloupený majetek: Nemovitosti s Benešovou zárukou

Češka nabízela nemovitost přímo v tiskovém orgánu sudetských Němců. Proč takovýto inzerát mnichovské noviny ale vůbec převzaly?

Zatímco Anna G. nabízela nemovitost přímo v novinách sudetských 
Němců, jiná česká realitní makléřka tak činí na internetu. 
Foto: screenshot idnes.cz

Opovážlivost nezná meze: Představme si, že zloděj vyklidí někomu dům a o několik let později se vrátí, aby někomu uloupený majetek naprosto seriózně nabídl k prodeji. I když je k tomu třeba mít nutnou dávku drzosti, je na druhou stranu tak nějak logické takto jednat. Protože srdce oběti lupu pravděpodobně velmi lpí na ukradených předmětech. To může úspěšnost prodeje a prodejní cenu zvýšit. A proto už dále neudivuje, že si Anna G. pro svou speciální nabídku nemovitosti vybrala docela zvláštní médium – totiž přímo Sudetendeutsche Zeitung. (Pozn. red. NS: to je hlavní tiskový orgán Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Mnichově, nezaměňovat s listem Sudetenpost, vycházejícím v Rakousku a ze kterého zde citujeme.)

Tento inzerát vyšel 19. 12. 2014 v Sudetendeutsche Zeitung. 
Češka Anna G. v něm nabízí na prodej usedlost, která 
byla v roce 1945 ukradena Josefu Christlovi. 
Foto poskytl Našemu směru F.Volk, Witikobund

„Na prodej: selské stavení v Sudetech“, stálo zde 19. prosince 2014 v nadpise nad inzerátem, který nabízel „kompletně renovovanou selskou usedlost (450 m čtverečních) s malým penzionem (120 m čtverečních) v malebné obci Untergodrisch bei Plan (Dolní Jadruž, bývalý okres Tachov, 10 km od německé hranice) ve slavném lázeňském trojúhelníku Mariánské Lázně, Karlovy Vary a Františkovy Lázně“. Pozemek o rozloze 4500 metrů čtverečních je započítán v ceně 350.000 euro.

Na internetu je možné si obrázky nemovitosti prohlédnout. A vskutku – ze dvorce starého více než 110 let udělali jeho současní vlastníci opravdovou klenotničku. Ani náznak schátralosti. Od shora až dolů je vše zrenovované. Kachlová kamna, podlahové vytápění, ústřední topení na dálkový plyn, moderní sanitární výbava – dům s číslem popisným 29 v Dolní Jadruži splní každé přání. Ten, kdo se podobně jako Witikobund zajímá o historii domu, sice nenalezne příslušné poučení v inzerátu, může ale přijít na to, že dvorec patřil až do roku 1945 zemědělci Josefu Christlovi. Dvůr nesl název „Hosenbauer“.

A protože je usedlost tak krásná, rozhodli jsme se zavolat na udávané německé telefonní číslo a vydávat se za zájemce. Telefon vzala Anna G. (jméno redakci známo) – Češka, která mnoho let žije v Německu – a dotazovala se, o který objekt máme zájem. Protože v Dolní Jadruži je prý ještě v nabídce bývalá škola. Odpovídáme, že jde o selskou usedlost se vším všudy. Tážeme se ale doplňkově, zda to není problematické kvůli vlastnickým právům? Člověk v Sudetech přece nikdy neví, jestli se najednou neobjeví bývalý vlastník nebo jeho potomci a nebudou chtít zpět peníze. Anna G. nás ujišťuje, že se nemůže nic stát. Dům prý byl řádně vyvlastněn dle Benešových dekretů. Proto to, jak nám řekla Anna G., není „vůbec žádný problém“, protože „jste zde řádně registrován na katastrálním úřadě a vše je zajištěno v pozemkové knize“. Ona sama prý sedláckou usedlost koupila před 20 lety od jedné české rodiny.

Ale, dotíráme dále, co se stane, když se přeci objeví tehdejší sudetoněmecký majitel a bude se domu dožadovat? Koneckonců před kupováním nemovitostí v Sudetech varovali zástupci sudetských Němců. Tak například předseda hornorakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení Peter Ludwig upozorňoval před třemi lety na setkání se zástupci rolníků ze severní příhraniční části Horního Rakouska na Okresní rolnické komoře ve Freistadtu na to, že se sudetští Němci nadále považují za oprávněné vlastníky zemědělských ploch nabízených nyní v jižních Čechách k prodeji. „Protože vlastnicky právní otázka není z našeho pohledu stále ještě vyjasněna, varujeme před přikupováním zemědělských užitkových ploch“, řekl Ludwig. Pokud by někdo v dobré víře nabyl nemovitosti, mohlo by to pro kupce znamenat pochybný nákup s možnými právními důsledky. Hornorakouští rolníci záležitost berou vcelku vážně, protože Okresní rolnická komora své členy „na toto zbytkové riziko“ při kupování pozemků v jižních Čechách upozornila. Mluvčí vyhnanců za [vládní] lidovou stranu (ÖVP) Michael Hammer (ZDE na setkání v hornorakouském Ennsu, kde vystoupil i Pavel Kamas a Lukáš Beer) řekl, že „je morálně neobhajitelní kupovat takovéto pozemky“.

Lze se tedy skutečně spoléhat na to, že člověk kupuje sedláckou usedlost, která byla v roce 1945 zabavena sudetskému Němci? A nebo by neměl člověk přeci jen počítat s nějakým zbytkovým rizikem? „Ne“, říká Anna G., „to by Češi museli nejdřív zrušit Benešovy dekrety, a to si nemohou dovolit. Pak by totiž museli odevzdat tři čtvrtiny Česka.“ To zní docela logicky – neboť poválečná loupež byla tak objemná, že je velmi nepravděpodobné, že by Česko chtělo vrátit majetek i jedinému sudetskému Němci. Protože to by znamenalo prolomení hráze.

A tak se Benešovy dekrety, které připravily milióny Němců o jejich majetek, stávají garanční pečetí pro realitní obchody s uloupeným majetkem.

Zůstává už jenom otázka, kterou si kladlo mnoho krajanů: Proč list Sudetendeutsche Zeitung takovýto inzerát vůbec převzal? Mluvčí Bernd Posselt nemůže na tuto otázku „odpovědět, protože nejsem vedoucím inzerčního oddělení ,Sudetendeutsche Zeitung‘, ale jsem mluvčím sudetoněmecké národnostní skupiny“. Herbert Fischer, šéfredaktor a jednatel listu Sudetendeutsche Zeitung, zato poukazuje na, dle jeho názoru, pozitivní aspekt inzerátu: „V tomto případě se zdá, že malý soukromý inzerát, který používá německé označení obcí, splňuje svůj účel v tom smyslu, že iniciuje diskusi o právní situaci, která přispěje ze zpracovávání osudu sudetských Němců a jejich domovského území, ke které se čeští veřejní a významní činitelé ve vzrůstající míře staví otevřeně“. Kromě toho, řekl Fischer listu Sudetenpost, by bylo „pro příslušný tachovský okres domoviny zajímavé zjistit, zda nějaký německý nebo rakouský nakupující skutečně může nebo nemůže být českými úřady s právní účinností vepsán do místní pozemkové knihy“. Šance by zde nemusely být malé. Anna G. poukazuje na skutečnost že jenom v Dolní Jadruži koupili usedlosti už dva Švýcaři a tři nebo čtyři Němci.

Pro kupce už zůstává jen naděje, že rostoucí otevřenost českých veřejných a významných činitelů vůči sudetoněmeckým záležitostem, kterou shledávají v Mnichově, přeci jenom nedosáhne takové intenzity, jež by tento dynamický obchod s uloupeným majetkem připravila o Benešovu pečeť záruky. Ale Anna G. má pravděpodobně pravdu – k něčemu takovému nedojde.

Tento text byl redakcí listu “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a ke zveřejnění na stránkách Náš směr. 
Vyšlo dne 12. února 2015.