Dovolená s Heydrichem – vyšla nová hodnotná česká studie

Rozjásaní rekreanti zotavovny Kopa v Ovčárech 26. června 1944. 
(Foto: Soudobé dějiny / Všeodborový archiv ČMKOS, Fond fotoarchiv Hanka.)

V čísle III/2014 odborného časopisu Soudobé dějiny vyšla zajímavá studie Jiřího Pokorného o „Zotavovací akci – Odkazu Reinharda Heydricha“, v jejímž rámci desetitisíce dělníků Protektorátu Čechy a Morava měly možnost v letech 1943 a 1944 využít dovolené k týdenním bezplatným rekreačním pobytům v ozdravovnách, lázeňských zařízeních a podobných objektech v různých atraktivních lokalitách na území Protektorátu. Akce byla pojmenována po zastupujícím říšského protektora Reinhardu Heydrichovi, který okázale zdůrazňoval svůj zájem na zajištění dobrých sociálních podmínek českého dělnictva a krátce před svou smrtí inicioval první takovéto ozdravné pobyty. Autor zasazuje téma do kontextu vývoje odborového hnutí po vzniku německého Protektorátu a snah o ozdravnou péči o mládež v době první republiky a uvádí, že až Národní odborová ústředna zaměstnanecká (NOÚZ) jako jednotná odborová organizace v Protektorátu získala dostatečné materiální prostředky, aby mohla pořádat tak náročnou akci. Dále autor přibližuje organizaci celé akce, její slavnostní aranžmá a typický průběh. Zdůrazňuje přitom, že i když její význam byl výsostně propagandistický, scénář akce počítal hlavně s kulturním, sportovním, turistickým a společenským vyžitím rekreantů a dával přednost nepřímému ideologickému působení; výchovný aspekt byl poněkud posílen v roce 1944. Značnou pozornost věnuje autor ohlasům „Zotavovací akce“ z řad jejích účastníků. Na jejich veskrze pozitivním vyznění se sice do jisté míry zřejmě postarala oficiální režie a kontrola, je však třeba připustit, uvádí autor, že mohly vyjadřovat také autentické dojmy prostých lidí, kteří se poprvé v životě setkali s takto soustředěnou péčí, prezentovanou jako odměna za jejich poctivou práci.

Studie obsahuje mnoho zajímavých statistických údajů. Autor si sice tu a tam neodpustil subjektivní hodnotící poznámky či subjektivní domněnky, ale ty jsou vzhledem k velkému množství jinak faktograficky hodnotných informací zanedbatelné či „přehlédnutelné“.

Vlastní počátek této rekreační akce se datuje na květen 1942. Svátek práce se v roce 1942 podle Vůdcova výslovného přání slavil až 2. května v sobotu, aby si tak dělníci mohli užít dvou dnů prázdna po sobě. Po celém Protektorátu se v 221 biografu konala dopoledne zvláštní filmová představení, na něž odborová ústředna rozdala sto deset tisíc volných vstupenek, v poledne v 219 obcích hrála hudba a odpoledne mohli pracující zamířit na fotbal. Starého dělnického svátku využil zastupující říšského protektora Reinhard Heydrich k akci, ve které byla zpočátku jen třem tisícům dělníků a dělnic ze zbrojních podniků v protektorátních zotavovnách poskytnuta zdarma dovolená na zotavenou. Při provádění akce dělnických dovolených si stanovil jako základní podmínku poskytnout dělníkům dobré ubytování, „aby jim skutkem bylo dokázáno sociální smýšlení Říše“.

Hlavním symbolem Heydrichovy akce se staly lázně Luhačovice. Dne 2. června 1942 sem přijela první skupina 232 dělníků a 22 dělnic. Později se rekreační akce rozrostla natolik, že bylo nutno otevřít po Luhačovicích další dvě zotavovny, v Českém Šternberku na Sázavě a ve Věšíně u Rožmitálu. Počet účastníků akce v roce 1942 přerostl tři tisíce a údajně dosáhl až sedmi tisíc. Heydrichova akce byla zahájena ovšem již v době, kdy zastupující říšského protektora umíral. Nebyla však zastavena, naopak pokračovala ve větším rozsahu.

Po Heydrichově smrti podtrhl státní tajemník Karl Hermann Frank důležitost zotavovací akce tím, že ji pojmenoval jako „Zotavovací akci 1943“, respektive jako „1944 - Odkaz Reinharda Heydricha“. Zároveň nabyla masového charakteru – v roce 1943 už existovalo 32 zotavoven a v roce 1944 již 54. V roce 1942 se akce zúčastnilo kolem sedmi tisíc osob, v následujícím roce 32.127 a roku 1944 už 41.439 lidí.

Jiří Pokorný ve studii podrobně popisuje pozadí technické organizace zotavovací akce, dále jak probíhalo přicestování rekreantů a jak vypadal jejich „rekreační režim“, jaké měli možnosti kulturního, sportovního vyžití a odpočinku. Pobyt rekreantů byl doprovázen příslušnými politickými projevy v zotavovnách. Autor také popisuje, jak si účastníci připomínali 4. června výročí úmrtí Reinharda Heydricha a jak trávili tento den.

„Dřív jsem se cítila jako židovský otrok, dnes žijeme jako lidi.“

Šeptaná propaganda v Protektorátu šířila o této zotavovací akci různé nepravdivé zvěsti. Například v roce 1942 se mezi lidmi šuškalo, že rekreanti budou ve skutečnosti nasazeni na žňové práce nebo na práci v Říši, v příštím roce se zase tvrdilo, že v zotavovnách bude hlad. Obě zvěsti se pochopitelně ukázaly jako nepravdivé a v závodech se naopak dělníci poptávali, zda a kdy bude akce pokračovat.

Jak už bylo uvedeno, autor studie věnoval podstatnou část své pozornosti také ohlasům účastníků Zotavovací akce – podotýká sice, že je nutné je brát se značnou rezervou, pokud by měly sloužit jako indikátor smýšlení a nálad rekreantů. „Přesto by myslím nebylo správné považovat je za pouhý výplod manipulace a propagandy“, uvádí Pokorný, a cituje z mnohých těchto ohlasů. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že tyto ohlasy byly vesměs pozitivní a nadšené. Například dělníci při líčení svých dojmů z akce vychvalovali současné poměry, a zvláště péči Říše o dělnictvo vůbec. Jistý Adolf Minder z pražského Aera, který jako šofér projel mnoho zemí, například poznamenal, že nikde není o dělníky tak postaráno jako v současném Německu. Jen německý nacionální socialismus totiž může dělnickému lidu dát to, co mu už dávno patří. Zaměstnanec čistírny K. Hlošek se nechal slyšet: „Přál bych si, aby to tu viděli, jak se máme dobře, všichni nevěřící. Kdyby to viděl ten Beneš v Londýně, co pro nás Říše ve čtvrtém roce války dělá, jistě by mu pukla žluč. Nikdy bych nechtěl, aby se vrátila republika, staré svinstvo partajnické a nepořádek.“ Pochvalné uznání současných poměrů se spojovalo nikoliv překvapivě s antisemitismem: „To si Židi jistě nemyslili, že tady se jednou budou zotavovat dělníci.“ Jistá Máňa Hrabová si na dovolené vzpomněla, že když pracovala v židovském podniku, nevyplatil jí pan šéf mzdu nikdy řádně, vždycky jí něco pod nějakou záminkou strhnul: „Dřív jsem se cítila jako židovský otrok, dnes žijeme jako lidi.“

Přijetí akce Čechy autor Jiří Pokorný charakterizuje takto: „Není sporu o tom, že Zotavovací akce vyvolala značný ohlas a získala si vcelku širokou popularitu. Zapojil se do ní poměrně velký počet dělníků; připočteme-li k těm, kteří na dovolenou skutečně odjeli, i zájemce, kteří nebyli vybráni, došli bychom k číslu nejméně sto tisíc osob. O těchto dovolených se navíc jistě mluvilo na pracovištích i v domácnostech. Určitě se našli tací, kterým nepřipadalo správné přijímat podobné dary z rukou okupantů, ale kolik takových lidí bylo, se přirozeně nedá už zjistit. Spíše se však zdá, že si s tím většinou zas moc hlavu nelámali.“ Za účast a organizování této akce po válce nikdo stíhán nebyl.

Zajímavý je i tento autorův odstavec: „Jak se změnila doba, tak se změnil i český dělník. Už nepatřil jako v demokracii k opovrhovaným členům společnosti – naopak se těšil obecné vážnosti jako jeden z jejích nejvýznamnějších členů.“

V letech 1943 a 1944 pořádalo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě podle vzoru této Zotavovací akce letní tábory pro českou mládež, které navštívily desetitisíce českých chlapců a dívek. Zde se však „rekreační režim“ zotavovací akce poněkud lišil – tábory českých chlapců do jisté míry napodobovaly tábory Hitler-Jugend a panoval zde určitý řád a dodržovaly se určité rituály, jako například ranní nástup u protektorátní a říšské vlajky s „německým pozdravem“ (zdvižená pravice) a předčítáním denních hesel, například od Josepha Goebbelse nebo Roberta Leye. V dubnu 1944 podal o charakteru těchto táborů pro českou mládež zprávu K. H. Frankovi oblastní vedoucí Hitlerovy mládeže Fritz Knoop: „Zotavovací tábory byly vedeny velmi přísně a čeští mladiství ukázali překvapivě hodně porozumění pro vystupování a disciplínu.“ O této zotavovací akci pořádanou pro českou mládež se autor Jiří Pokorný ve studii nezmiňuje, ale je možné se o ní v podrobnostech seznámit v knize Lukáše Beera Hitlerovi Češi. (-lb-)