Pražská šéfredaktorka Alexandra Mostýn držitelkou absolutního rekordu v šíření bludu o počtu českých obětí 2. světové války

Lukáš Beer 

Článek Alexandry Mostýn pro Wiener Zeitung, 20. 5. 2015

Paní Alexandra Mostýn je šéfredaktorkou pražského německy psaného periodika LandesEcho, pokračovatelky listu Landeszeitung, který představoval „noviny Němců v České republice“ a vycházel již od roku 1994. Jedná se v podstatě o tiskový orgán Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, oficiální střešní organizace vymírajících zbytků německé menšiny, žijící prozatím ještě v našich zemích. Tato menšinová organizace ve svém „vyjádření vůle“, přijatém v roce 2012, mimochodem podává velmi podivný historický výklad: „Staleté soužití v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které bylo převážně poklidné, bylo především ve 20. století z velké části zničeno nacionálním socialismem a končilo nakonec v katastrofě, které padl za oběť také český národ. Téměř všichni němečtí obyvatelé Čech, Moravy a Slezska byli po konci II. světové války vyhnáni; ti, co – především pod nátlakem – zůstali v zemi, byli degradováni na lidi druhé třídy.“ Domnívá se snad toto „Shromáždění Němců“, že zdejší německé obyvatele vyhnal a zbytek degradoval sám Hitler a jeho nacionální socialismus? A začaly se dějiny Čech, Moravy a Slezska podle vedoucích činitelů této organizace psát snad až někdy v letech 1938-1939?

Šéfredaktorka periodika LandesEcho, Alexandra Mostýn ovšem tomuto právě citovanému podivnému historickému výkladu dala před několika dny korunku a nyní aktuálně dokazuje, že je hodna reprezentovat spíše zájmy Benešových pohrobků než zbytků zde žijící německé menšiny. Edvard Beneš sám přeci za války v londýnském exilu záměrně přeháněl, když líčil Spojencům německé represálie v Protektorátu, například udáváním naprosto smyšlených počtů Čechů, kteří byli odvlečeni do koncentračních táborů. Beneš by mohl mít z práce Alexandry Mostýn radost.

Proč? Napsala totiž pro rakouský úřední deník Wiener Zeitung článek věnující se chystané „reality show“ České televize s názvem „Dovolená v Protektorátu“ (Náš směr na toto téma zveřejnil úvahu). Článek, který vyšel ve Vídni tuto středu, z nějakých nepochopitelných důvodů nese titulek „Protektorat light“. Scény, které se odehrávají v této „autentické“ šou, považuje autorka zřejmě za slabý odvar ukázky každodenního teroru páchaného na Češích v Protektorátu.

„Jsou oblečeni naprosto ve stylu 40. let, podle producenta dokonce včetně bavlněných spodků, když se ze starobylého radioaparátu ozývá hlas mluvící starobylou češtinou, který říká: protože německý národ potřebuje více životního prostoru, vpochodoval dnes do Čech a Moravy“ – takto líčí autorka rakouským čtenářům, co se v této „reality show“ bude dít. – Zda je rešerše paní Mostýn spolehlivá a v pořadu skutečně něco zazní o tom, že „německý národ vpochodoval do Čech a Moravy, protože potřebuje více životního prostoru [sic!]“, si zřejmě budeme moci ověřit až přímo u televizních obrazovek. Pokud by tomu tak skutečně bylo a tento ahistorický blábol měl z „úst rozhlasového hlasatele“ anno 1939 vyjít, byl by to snad nejkrásnější příklad nekompetentnosti a výsměch odbornému poradci této „reality show“, historiku Janu B. Uhlířovi, který si podle svých slov sice dá záležet na autentičnosti každé vyhlášky přibité na zeď beskydské chalupy, kde se toto protektorátní drama odehrává, ale připustil by takovouto hrubou pitomost pronesenou českým hlasatelem. A by by to výsměch i producentu pořadu, který si kvůli co největší autenticitě dal záležet na tom, aby účastníci nosili autentické bavlněné spodky ze 40. let!

Křivdili bychom paní Alexandře Mostýn, kdybychom neuvedli na pravou míru, že její článek pro Wiener Zeitung nechová k této televizní šou žádné sympatie a že si neopomněla v kritické poznámce také povšimnout „velmi kvalitních dialogů“, které člověk může zaregistrovat už v samotném traileru k pořadu – „české svině“ (říká jako první zlý Němec) a „německé svině“ (říká hodný Čech). Autorka také kriticky poznamenává, že osoby hrající v pořadu „nacistické okupanty“ mluví silným českým akcentem. Svůj článek dokonce uzavírá slovy, že nakonec by to mohlo dopadnout také tak, že se Češi budou za tento produkt spíše stydět.

Kdyby tu ovšem nebyla následující poznámka autorky o tom, že v Česku vyvolává pořad velké emoce: „Ještě před prvním vysíláním vznikly ohledně seriálu kontroverze. Nebagatelizuje se v seriálu diktatura, které padlo za oběť 400.000 Čechů?, ptají se mnozí.“

Nepochybuji o tom, že paní Mostýn převzala oněch „400.000 Čechů“ hned z prvního vygooglovaného článku nějakého nevzdělaného českého publicisty, historika či politika. Ale jako vzdělaná novinářka by si měla něco takového v důkladné rešerši ověřit a neprezentovat tento nesmysl rakouským čtenářům jako holý fakt!

Na tomto místě ji tedy doporučujeme k prostudování publikaci Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, vypracovanou vzdělanými českými historiky. Tito sice neměli tolik odvahy ve své studii explicitně jmenovat  počet ČESKÝCH obětí 2. světové války, ale důvtipný student se pomocí jejich údajů k hrubému počtu přeci jen naštěstí dopracuje: a tento činí ani ne desetinu počtu, udávaného paní Mostýn.

Poznámka na okraj: Alexandra Mostýn reagovala v dubnu na svém profilu na Facebooku na valnou hromadu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, která proběhla v Praze, a označila jeho představitele, Tomáše Pecinu a Jana Šinágla, za „kašpary" a Wolfganga Habermanna za „alibi sudetského Němce".