konečně – 70 let po válce – se odvážil český týdeník Týden v č. 23/2015 zveřejnit fakta v článku Ivana Motýla Vypíchat oči, znásilnit, poplivat upálit. Nová svědectví o tom, jak Češi po válce „odsouvali“ Němce. Poslal jsem Vám včera scan onoho článku e-mailem.
V článku se mimo jiné uvádí, že ve zprávě Pražského policejního ředitelství ze 7. 6. 1945 podává raport policista z pražské čtvrti Pankrác: „Podotýkám, že každého dne při návratu těchto vězňů-pracovníků, udávám, že jich bylo vždy asi 800 osob, nastavěly se kolem věznice hloučky čekajícího obecenstva a to v počtu 2000–3000 lidí, kteří vracející se vězně-pracovníky bili a týrali až do zkrvavění. Udávám, že pravidelně k tomuto týrání daly vždy popud eskorty dohlížejících orgánů revolučních gard, které se nesnažily tyto vězně brániti, event. aspoň co nejrychleji dopraviti do zdejší věznice.“ To nevypadá, že by to byly jen „výstřelky“, za které se česká strana v cz-d-deklaraci explicitně a neupřímně omluvila jen kvůli tomu, aby mohla být vůbec podepsána.
To vypadá na genocidu, není-liž pravda, pane Ransdorfe? Zde elegantní definice z francouzského trestního zákoníku: „Genocida je realizace odsouhlaseného plánu, který směřuje k částečnému nebo plnému vyhlazení národní, etnické, rasové, náboženské skupiny nebo skupiny stanovené podle nějakého svévolného kritéria“.
S pozdravem Tomáš Krystlík
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.