 |
| Grafika: derAustausch.at |
Pro mainstreamová média a pro etablované politiky liberálně demokratických států je příznačné, že na takováto zjištění nahlížejí stereotypně čistě „ekonomicky“ (neboť hospodářství a kapitál jsou zbožštěním liberální demokracie) a tomu odpovídají i jimi navrhovaná „řešení“. Jednak to je představa, že čím dál více žen bude mít zaměstnání, a pak je tu především aplikovaná „kultura vítání přistěhovalců“ v zemi, přičemž přistěhovalci mají nahradit scvrkávající se řady pracovních sil a daňových poplatníků. A tak se za těchto podmínek alarmující výsledky studie HWWI v Německu, o které byla v úvodu řeč, stávají dokonce paradoxně novým prostředkem přistěhovalecké propagandy. Autoři ve své studii sice sami uvádějí, že Německo zůstalo navzdory přílivu „mladých pracujících přistěhovalců“ na posledním místě v žebříčku porodnosti na světě. Ale přehlížejí, že Japonsko, jež má vyšší porodnost než Německo, nemá nejen horší demografické problémy, ale díky své přistěhovalecké politice navíc ani žádné „multikulturní“ či „multirasové“ problémy. Ale ani další výsledky této studie nejsou bez zajímavosti. V rankingu 209 zemí, které vědci porovnávali v relaci hrubého počtu porodů na 1000 obyvatel, se mezi státy s nejvyšší porodností umístil Niger (49,0), po něm Mali (47,5) a pak Čad (46,9).
Navzdory vývoji v Německu se neustále opakují omleté fráze patentového receptu na tuto krizi: Aby se vyrovnal nedostatek, potřebuje Německo „průměrně 533.000 přistěhovalců ročně“, citoval například týdeník Der Spiegel propočty Bertelsmannovy nadace, provedené v zakázce hospodářské lobby. Přitom není obtížné dopídit se k logickému závěru, že jediným účinným prostředkem proti negativním následkům klesající porodnosti může být – ó, jaké to je překvapení – pouze vzrůst porodnosti. Zdá se, že japonská vláda tuto souvislost přinejmenším pochopila. Ale politické, mediální a společenské elity Spolkové republiky se tváří, že to nechápou, a propagandisticky dělají vše pro to, aby se vyhnuly stejnému závěru, jaký učinili v Tokiu...
Ne náhodou jsem si pro tuto dnešní úvahu vypůjčil nadpis „Velká výměna“ – pod tímto mottem se totiž koná dnes po obědě ve Vídni demonstrace, která má do povědomí lidí pomoci vnést několik zásadních poznatků, jichž jsme každodenně svědky. Jakkoliv kontroverzně můžeme v určitém ohledu organizátory „Hnutí Identity“ vnímat, proti následujícímu úryvku z úvahy jednoho z vedoucích činitelů rakouské větve tohoto hnutí mládeže se sotva dají vznést nějaké námitky:
... jsme dnes v těžké situaci. V celé historii Evropy zřejmě tato ještě nebyla nikdy tak obtížná a hrozivá. Nebude zřejmě ani přehnané říci, že žádná jiná generace patriotů, počínaje Leonidovými muži až po obránce Vídně, nemusela projít horším bojem, ve kterém zároveň o tolik šlo. Dnes jde úplně o všechno, tedy o naší holou existenci a identitu... Milióny mladých mužů ze všech chudších zemí světa si dnes nepřejí nic jiného, než přijít do Evropy a zde „žít“. A další milióny a milióny, které ještě ani nepřišly na svět, je budou chtít následovat. Evropské národy jsou zároveň vesměs přestárlé, bezkrevné, bez vizí, vlastně vyloženě „dekadentní“...
To, co dnes prožíváme, je největší a nejrychlejší proměna obyvatelstva v dějinách Evropy. Nedá se zahrnout pod nějaký z dosavadních pojmů, a nelze ji překonat žádnou z dosavadních metod. To nemá nic do činění s přistěhovalectvím nebo vystěhovalectvím, nic společného s azylem nebo s rozmanitostí. Veškerý dosavadní slovník nepostačí k tomu, když budeme chtít popsat to, co se dnes odehrává v celé Evropě. Prožíváme Velkou výměnu...
Důležité je pochopit, že to, co se dnes odehrává, není žádná náhoda. Mohutné demografické pohyby nejsou nějakým „osudem“, nýbrž jsou připouštěny, vyvolávány a urychlovány určitými silami. Stojí za nimi na jedné straně válečná a hospodářská politika USA, vykořisťovatelská globalizace, jež vůbec vytváří chudobu, bídu a globální nerovnost. Zároveň ty stejné síly usilují také o stálý přísun levných pracovních sil do Evropy jako zužitkovatelný humánní kapitál. Propojená klika skládající se z „no border“ lobbyistických skupin, které primitivně vydělávají na „azylovém“ systému, levicového průmyslu nevole a pokrytectví stejně jako zrádcovských politických stran, které si prostřednictvím cizinců importují nové volební hlasy, plní v rámci Velké výměny přání globálních koncernů.
„Hospodářství“ se dožaduje masového přistěhovalectví. Média, umělci, vědci, kněží, televizní komici a charitativní organizace se dožadují přistěhovalectví. Politika připouští masové přistěhovalectví. Ale národ jej naproti tomu nepotřebuje, jak dokazují všechny ankety. Cítí a tuší, že tato Velká výměna, masové přistěhovalectví a islamizace, zničí jeho budoucnost...
„Identitáři“ neumějí nebo nechtějí některé věci nazvat pravým jménem, ale to je v této chvíli druhořadé. Faktem je, že vývoj směřuje k tomu, že autochtonní obyvatelstvo bude v Rakousku nejpozději v roce 2050 tvořit menšinu. Tento stav se ale hlavního města Vídně týká již dnes. Prozrazuje to oficiální statistika: 27,8 % obyvatel země má již dnes přistěhovalecký původ. Nejvážnější je situace ve Vídni, kde tento podíl cizinců činí dle oficiální statistiky 49 %. Ovšem mnohem více alarmující budou čísla, pokud zohledníme navíc věkové složení obyvatelstva. Celých 70 % dětí ve věku 5-9 let má ve Vídni přistěhovalecký původ, ve skupině 0-4 let podobně 64 %. A u obyvatel Vídně ve věku 15 až 19 let má přistěhovalecký původ 60 %. Na druhou stranu rekordně narostl podíl důchodců mezi autochtonním obyvatelstvem. Mládež země, která má určovat budoucnost své vlasti, bude už za krátkou dobu vyměněna za cizince.
Tento „přenárodňovací“ proces přichází zdánlivě po kapkách. Před několika týdny se objevila v médiích nenápadná zpráva, že vídeňská policie uspořádala v největším muslimském centru města náborovou akci pro svůj policejní dorost. Mluvčí „oddělení pro integraci“ vídeňského magistrátu (sociální demokrat) uvedl, že je cílem zvýšit „muslimský podíl“ ve vlastních řadách policie. Důvod: Má ze strany policie „vzrůstat pochopení pro kulturní způsoby chování muslimek a muslimů“ a má se „odstraňovat strach z policie u lidí s přistěhovaleckým původem“. Aktuální podíl muslimských policistů – 3 procenta – má být postupně radikálně navýšen.
Média také před několika týdny zveřejnila statistiku, podle níž narostl počet školáků v Rakousku, kteří nemají němčinu za mateřskou řeč nebo v ní vůbec nekomunikují. Takových školáků je v zemi necelý čtvrt milión, což odpovídá 21 % všech školáků, přičemž ve Vídni činí podíl 46 %. Dosti příznačné je, že pokud vezmeme jednotlivé školy podle typu, tak nejvyšší podíl školáků nehovořících německy je ve zvláštních školách (31 %).
Je také příznačné, že nikdo v zemi nenazývá tento proces pravým pojmem, kterému hnutí Identitářů říká vznešeně „Velká výměna“. Pro srovnání: „přenárodňovací“ (Umvolkung) plány nacionálních socialistů například ve vztahu ke Slovincům žijícím ve Východní marce nebo Čechům jsou německými a rakouskými historiky považovány za zavrženíhodný zločin, v České republice se v této souvislosti mluví o „likvidaci českého národa“. Samotné vyslovení pojmu „Umvolkung“ v jiné souvislosti než při odsuzování historických zločinů nacionálních socialistů vede v německojazyčném prostředí ke zničení kariéry a k vlně pohoršení a útoků ze strany neomarxistické „levice“. Přitom to, co se odehrává dnes nejen v některých oblastech Německa a Rakouska, ale v mnoha evropských zemích, je nesrovnatelně horší zločin, nežli pouhé „Umvolkung“, které znamenalo původní, „krevně příbuzný“ genofond ponechat a pouze navenek jej převést k jiné národnosti. Při „Velké výměně“ dochází k výměně původního genofondu za zcela jiný, „krevně“ či kulturně naprosto cizí a nekompatibilní genofond.
Protože tento zločinný proces žádná z etablovaných politických stran, jedno zda v „levicovém“ či „pravicovém“ politickém spektru, nenazývá pravým jménem a opoziční liberální „pravicově populistické strany“, pokud o něm pouze okrajově hovoří, stejně tak nikdy nedefinují příčinu tohoto jevu a jen se ve svém slovníku omezují na kritiku jednoho z nejviditelnějších symptomů tohoto vývoje, totiž na kritiku „islamizace“, lze si právem klást otázku, která politická síla je schopna tomuto jevu efektivně čelit. Přitom je evidentní, že ten, kdo nechce resp. neumí definovat příčiny tohoto vývoje, není nikdy schopen ani najít odpovídající medicínu.