 |
| Z výplodů českého a "českého" (spíše česky psaného) internetu a sociálních sítí. |
Prvním z těchto tří závažných faktorů je náš hluboce zakořeněný šovinismus. Má tragický dopad na vývoj Evropy, přímo souvisí s Velkou výměnou a přitom se mu stále nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužil. Ať se nám to líbí nebo ne, šovinismus je náš úhlavní nepřítel a nejpevnější hřebík do rakve evropské civilizace. Projdeme-li si data evropských dějin za posledních dva tisíce let, zjistíme, že podstatná část krvavých konfrontací uvnitř tohoto kontinentu byla vedena kvůli šovinistickým pohnutkám. Nesmyslné evropské konflikty pokračovaly až do 20. století, kdy vyvrcholily celoevropskou První světovou válkou.
Druhým ze tří závažných faktorů pro vývoj evropské civilizace je soubor hegemonických nároků vedoucích elit Spojených států vůči Evropě. Snaha amerického impéria držet evropské státy a jejich elity pod svým dominantním vlivem a nedovolit Evropě získat zpět svou světovou mocenskou pozici. Negativní úlohu tohoto faktoru jsme mohli spatřit poprvé právě během První světové války. USA nejprve jako "neutrální" stát podporovaly šovinismus (válečné americké propagandistické filmy už tehdy zobrazovaly německé vojáky jako nelidské zrůdy) a vzájemné decimování nejdůležitějších, nejvýznamnějších evropských mocností, aby sem v roce 1917 vtrhly americké jednotky. O rok později se Spojené státy prohlásily za vítěze, s obrovskými finančními pohledávkami na obou stranách konfliktu. Evropa padla.
Před 75-80 lety se začaly rodit koncepty sjednocení Evropy a její přebudování na silnou, nezávislou, soběstačnou pevnost. Lze docela realisticky předpokládat, že by v případě uskutečnění mohla přivodit kvantitativní i kvalitativní rozvoj evropské společnosti, evropské civilizace. Byly by možná k tomu získány všechny potřebné předpoklady. Dnes bychom tedy docela pravděpodobně nemuseli řešit žádné obavy z Velké výměny. Bohužel, i tento vývoj byl přerušen. Evropou se v druhé polovině 30. let začala uměle šířit proti-německá hysterie, která nakonec vyvrcholila v další, ještě dramatičtější celoevropský konflikt. USA opět jako "neutrální" stát podporovaly šovinismus a vzájemné decimování evropských mocností, aby sem v roce 1944 znovu vtrhly americké jednotky. O rok později se Spojené státy opět prohlásily za vítěze, opět s obrovskými finančními pohledávkami na obou stranách konfliktu. Evropa padla podruhé. Americké okupační jednotky ji už neopustily. Navrhované koncepty ke konečnému sjednocení Evropy a jejímu přebudování na silnou, soběstačnou a nezávislou pevnost pokryl prach.
Katastrofa let 1939-45 přivodila Evropě destruktivní následky ve všech směrech. Humánních, morálních, kulturních, politických, hospodářských. Výsledek konfliktu rovněž umožnil řadu dalších záporných jevů. Nejenom rozpůlení evropského koláče mezi USA a SSSR a tím pádem faktický zánik posledního zbytku evropské samostatnosti. Negativním jevem byly i následné migrace neevropského obyvatelstva do zemí pod sférou amerického vlivu. Oba dva faktory, šovinismus a hegemonické nároky amerických vedoucích elit vůči Evropě jsou tedy prokazatelně těmi reálnými příčinami, kvůli kterým dnes v teoretické rovině řešíme Velkou výměnu.
Je smutné, že ani tak odstrašující krveprolití a hrůzné následky Druhé světové války nevedly k tomu, abychom se jako Evropané poučili a vyvarovali se dalších podobně nesmyslných provokací. Provokací spojených s nevratnou devastací vlastního kontinentu a vlastní civilizace.
Pro příklad nemusíme chodit daleko. Washington v roce 2013 zcela záměrně rozpoutal v Evropě další šovinistické běsnění. Tentokrát v ukrajinském Kyjevě. Ikonami tohoto šovinistického běsnění se staly organizované skupiny, které se prezentovaly drsnou vizáží a rétorikou navozující dojem, že i jim upřímně záleží na budoucnosti Evropy. Bohužel, právě proto tyto skupiny obratem získaly kladnou odezvu i v kruzích, které veřejně proklamují svůj kladný vztah k Evropě a svůj despekt k dekadentním a liberalistickým trendům šířeným v evropské společnosti. Bylo jedno, že kyjevské bojůvky byly kladně prezentovány i mediálním a politickým mainstreamem. Bylo jedno, že kyjevské šovinistické divadlo bylo řízeno nejprofláklejšími anti-evropskými silami. Pro nemalou část zastánců Evropy se kyjevští "drsní hoši" stali novými hrdiny. Zamilování bylo slepé, rychlé, bez podkladů, bez přemýšlení. Mainstream udělal svou špinavou práci a v Evropě se jako houby po dešti začali objevovat zaslepení sympatizanti kyjevských bijců, hrdě mávající rudo-černými prapory.
Šovinismus kyjevského Majdanu na sebe nenechal dlouho čekat. Po násilném převratu bylo zrušení ruštiny jako druhého úředního jazyka v ruskojazyčných oblastech Ukrajiny prvním významným politickým aktem majdanských "hrdinů". Nikdo se pak už nemohl divit, že se běsnění v Kyjevě změnilo v trestnou výpravu proti vlastním ruskojazyčným spoluobčanům, která bohužel pokračuje dodnes. Doporučuji vyhledat si fakta o česko-německých událostech v ČSR z let 1918-19 a trestných, krvavých výpravách českých ozbrojených formací proti sudetským Němcům nesouhlasících s nezákonným, ze Západu iniciovaným převratem v Praze, žádajících své vlastní sebeurčení, svou vlastní samostatnost. Budete překvapeni obdivuhodně shodnou osnovou obou událostí.
Kyjevské divadlo na Majdaně odhaluje třetí a poslední závažný faktor, který má pro vývoj evropské civilizace reálně mnohem ničivější důsledky, než jsou ty teoretické, o kterých zatím pouze hovoříme v souvislosti s Velkou výměnu. Tím třetím faktorem je až neuvěřitelně lehká ovlivnitelnost významné části lidí s proklamovaným kladným vztahem k Evropě, pokud se jedná o mediální a politický mainstream. Stačilo pár vhodných záběrů, trocha propagandistického balastu a rudo-černá mánie byla na světě. Události na Ukrajině zároveň nade vší pochybnost dokazují přítomnost dvou dalších faktorů, o kterých se již psalo. Ani tragédie války 1939-45 evidentně nedokázala v Evropanech odstranit hluboce zakořeněný šovinismus. Podobně nám majdanská šaráda v Kyjevě ukázala, že hegemonické nároky vedoucích elit Spojených států vůči Evropě zůstávají neměnné. Stejně jako v minulosti, dokáže Washington úspěšně a bez významnějšího odporu ničit i nadále náš kontinent a rozpoutávat v něm bratrovražedné konflikty, kdykoliv se mu to hodí do karet. Ještě stále jsme se nepoučili.
Tuto naši nepoučitelnost ostatně potvrdily i bratrovražedné války na Balkáně po roce 1990. Za pomoci šovinismu tam měla být zlikvidována Miloševičova Jugoslávie, předposlední anti-americká evropská enkláva. Jako dnes na východě Ukrajiny, i tehdy bojovali na pro-americké, chorvatské straně stovky samozvaných "pro-evropských" zaslepenců ze všech koutů Evropy, vyzbrojených svastikami a reáliemi Třetí říše. Dnes tyto mainstreamem zmanipulované loutky bojují na Ukrajině proti "zlému" Putinovi a "zlým" Rusům, tehdy bojovaly v Jugoslávii proti "zlému" Miloševičovi a "zlým" Srbům. Co na to říct? Nic. Člověk jen může smutně kroutit hlavou nad nedozírnou lidskou zaslepeností, hloupostí a stádovitostí. Můžeme se jen ptát, jak se tehdejší hlupáci o něco později dívali na smutný osud srbského Kosova, na kterém mají svůj nevyvratitelný podíl.
Jak můžeme vidět, všechny tři výše uvedené faktory dál s obdivuhodnou lehkostí ovlivňují dění v Evropě. K obranným krokům nás nevyprovokovaly ani dvě evropské tragédie s desítkami milionů obětí a následující úpadek Evropy. Všechny tři faktory jsou zároveň důvodem, kvůli kterým má evropská civilizace úspěšně nakročeno ke svému zániku i bez hrozby Velké výměny. Bojíme se budoucí imigrace, přitom teď a tady tiše přihlížíme vraždění Evropanů. Jsou zabíjeni jen proto, že nesouhlasí s geopolitickým divadlem a amerikanizací své krajiny. Proč bychom tedy později, v jiném čase a na jiném místě tiše nepřihlíželi zabíjení jiných Evropanů jen proto, že nebudou souhlasit s Velkou výměnou? Stačí, aby nám USA a nepřátelský mainstream znovu lákavě naservírovaly události. Abychom nad nimi nemuseli ani chvilku uvažovat a opět je s chutí zhltli jako nejsladší sousto. Objeví se další noví "hrdinové", kteří půjdou neohroženě vraždit "zlé" Evropany, a kterým znovu nemalá část zastánců Evropy bude dojatě tleskat a ukazovat palec nahoru. Tak jako v případě majdanských "drsných hochů" v Kyjevě, dobrovolníků na Balkáně nebo pilotů bombardérů s nákladem zápalných pum, a jejich trestných operací proti evropským civilním cílům, ve všech třech případech organizovaných pod patronátem Washingtonu.
Chtěli bychom se bránit Velké výměně? Jak, prosím?! Tváříme se, že nám osud našeho kontinentu není úplně lhostejný. Přitom se jako Evropané neumíme ani účinně vymanit z područí americké propagandy, ani jsme nebyli schopni zabránit tragédii na Ukrajině. Zabránit tamnímu zabíjení Evropanů. Jen tiše přihlížíme eskalaci dalších negativních událostí. USA znovu šíří v Evropě šovinismus. Kdysi proti-německý, tentokrát proti-ruský. Usilovně brojí do třetího celoevropského bratrovražedného konfliktu. V Pobaltí, Polsku, a v dalších zemích hraničících s Ruskem mávají pro-americké loutky svou zaťatou pěstičkou a stupňují válečné úsilí. Stejně smutné divadlo, jakým byla v 30. letech i silácká proti-německá rétorika pro-západních loutek v ČSR. Zjevné nelogické provokace vůči svým daleko větším a silnějším sousedům odhalují skutečnou úlohu těchto vazalských států a jejich participaci v proti-evropských geopolitických hrátkách Západu. Historie se opakuje a my se dál necháváme odevzdaně unášet proudem událostí.
I s ohledem na nedávné dění v Jugoslávii a aktuální dění na Ukrajině je jedna věc jistá. Nemusíme čekat na žádnou "muslimskou invazi", aby Evropan čelil ztrátě svého příbytku nebo dokonce ztrátě svého života. Nemusíme čekat na žádnou Velkou výměnu. Destrukci Evropy a zabíjení jejich původních obyvatel zvládneme úspěšně opět my sami, Evropané. Bude nám k tomu znovu stačit náš hluboce zakořeněný šovinismus, naše až příliš snadná ovlivnitelnost pro-americkým mainstreamem a ten samý rozkladný činitel, který zde aktivně působil v letech 1914-18, 1938-45, 1990-2008, a nyní od roku 2013. Šiky zmanipulovaných hlupáků vyrazí opět slepě a s úsměvem na rtech zabíjet své evropské příbuzné, za větší slávu svých oslích hlav.
My ostatní tomu budeme zase jen přihlížet. Neuvědomujeme si nebo si to možná nechceme přiznat, že Evropané na východě Ukrajiny už nepřátelské invazi a hrozbě "Velké výměny" reálně čelí. Celé oblasti jsou tam v důsledku agrese trestných batalionů vybydlené, opuštěné. Děláme, že to nevidíme, že se nás to netýká. K naprosté spokojenosti administrativy ve Washingtonu a osob, jakými jsou dnes Victoria Nuland, George Soros, Bernard H. Levy či Igor Kolomojskij. Největšími nepřáteli a největší hrozbou pro budoucnost Evropy není cizí imigrace, ale samotní Evropané. Evropané v zakletí šovinismu, mainstreamové propagandy a hegemonních nároků Washingtonu. Tří faktorů, které přivodí záhubu naší evropské civilizace i bez Velké výměny.