Robert Kvaček si dával na nepravdu zřejmě pozor, nicméně v pořadu řekl, že postupimská konference „zastavila divoký odsun“. Nikoliv, československá vláda zcela ignorovala přání spojenců, aby vyčkala do okamžiku, než Spojenecká kontrolní rada stanoví časový harmonogram přebírání Němců českých zemí a karpatských Němců, a podmínky, za nichž se se tak má dít – ilegálně vyháněla československé Němce dál, protokol postupimské konference sem nebo tam. To musí pan Kvaček coby erudovaný historik vědět, tedy lhal.
Druhý dějepisec, Jan Křen lhal jako správný český nacionalista o poznání častěji. Tvrdil, že „menšiny se staly příčinou (druhé světové) války“, takže „řešením byla národnostní homogenizace (evropských) států“. Jenže národnostní menšiny válku nezpůsobily. Řešení sudetoněmeckého problému válku nevyvolalo, v německo-polském jednání od listopadu 1938 šlo o připojení Danzigu k říši, o zřízení dopravního železničního a silničního koridoru pár set metrů širokého do Východního Pruska na náklady Německa výměnou za definitivní uznání západních hranic Polska, za používání železnice a dálnice v onom koridoru polskou stranou zdarma a za smlouvu o neútočení na 25 let. Teprve poté se k jednání připojila otázka silné polské diskriminace vlastního obyvatelstva německého původu. Proč (s výjimkou vyhnání 2,7 % holandských Němců) nesáhly k národní homogenizaci kromě ČSR, Polska (transfer Němců z nově připojených německých území, polští Němci odešli na rozkaz již s ustupujícím Wehrmachtem), Jugoslávie, Maďarska (transfer asi jen čtvrtiny podunajských Švábů kvůli pracovním místům pro přicházející Maďary ze Slovenska a Sedmihradska) a další země, pane Křene? Ony si své Němce ponechaly - Itálie, Francie, Belgie, Dánsko, Rumunsko (své Němce nevyhánělo, ale když odešli, bránilo jim v návratu), cca 97,3 % svých Němců si ponechalo Holandsko a asi 3/4 všech svých Němců Maďarsko. Takový údajně slovutný historik jako je Křen to musí vědět, tak proč lže?
Jan Křen sáhl v Hyde Parku i ke lži kardinální, že „odsun byl spojenci již předem (před postupimskou konferencí) schválen, domluven“. Ve skutečnosti měl Beneš ústní schválení k vyhánění pouze od SSSR, kdežto vlády USA a Velké Británie transfer Benešovi zakázaly! Stalo se tak americkou nótou z 31. 1. 1945 a britskou z 8. 3. 1945 coby reakcí na československou nótu o transferu německého obyvatelstva z 23. 11. 1944. V první stálo: „Americká vláda se domnívá, že transfery takového druhu, o jakých uvažuje nóta Vaší Excelence (E. Beneše), by se měly uskutečňovat na základě patřičné mezinárodní dohody, jak řekla Vaše Excelence v projevu 8. 10. 1944, a za mezinárodního dohledu. Americká vláda také souhlasí s československou vládou v tom, že jakýkoli transfer by měl probíhat postupně s cílem usnadnit spořádané přijímání transferovaných osob. Pokud taková mezinárodní dohoda nebude dosažena, je americká vláda toho názoru, že by neměla být podniknuta žádná jednostranná akce k transferu velkých skupin osob a na základě výše uvedeného projevu se domnívá, že československá vláda nemá v úmyslu provést takovou jednostrannou akci.“
V nótě britské se psalo: „Ačkoli vláda Jeho Veličenstva má plné pochopení pro přání prezidenta republiky (vydat zákon se tím, že se stanoví transfer, všichni Němci se zbavují československého občanství, zřizuje se úřad na provádění transferu)… a rozumí důvodům, proč to chce učinit rychle, přeje si, aby bylo jasné, že zatím nedosáhla se svými hlavními spojenci dohody o způsobu, jak by se měla vyřešit celá tato otázka, jež ve spojení s budoucností Německa a Evropy po válce vyvolává závažné problémy. Za těchto okolností vláda Jeho Veličenstva pociťuje potřebu požádat Jeho Excelenci prezidenta, aby při jakýchkoli prohlášeních o navrhovaných principech dal zcela jasně najevo, že jde o nástin programu, který zastává, a záměr, který sleduje, že tento program předložil k posouzení hlavním spojencům, že však zatím od nich neobdržel jejich souhlas.“
Obé přeloženo do běžné řeči se to rovnalo zákazu. Nicméně Beneš s československou vládou učinil hned první dny po válce naprostý opak a začal vyhánět Němce za pomoci armády, policie, státních železnic a státní správy. (Během pár dnů a týdnů zřídili Češi 2061 pracovní a koncentrační tábor pro československé Němce, příděl jídla byl v nich horší než v německých. ČSR ale brala od začátku až do konce potravinovou pomoc od UNRRA pro všechny, tedy i pro československé Němce již vyhnané mimo republiku a v zajetí!) Vše bylo řízeno od prvních okamžiků československou vládou, ale Beneš spojencům tvrdil, že se jedná o vyhánění živelné. Američané na československém území jimi obsazeném divoké odsuny nedovolili a ani sudetské Němce nepřijímali do své okupační zóny, nechali se slyšet, že v Evropě nebojovali za to, aby Češi si mohli stavět své Buchenwaldy.
Navíc ani postupimská konference nevyslovila souhlas s transferem, protože v příloze 6 dokumentu z Konference v Berlíně (postupimské konference) s názvem Protokol jednání z 1. 8. 1945, se v položce XII praví: „Tři vlády prozkoumaly tuto otázku ze všech hledisek a uznávají, že se má do Německa uskutečnit transfer německého obyvatelstva nebo jeho složek, které zůstávají v Polsku, Československu a Maďarsku.“ „Uznávají“ nikoli „usnášejí se“, „souhlasí“, „schvalují“ nebo „dohodly se“. A už vůbec ne „nařizují“. To oba historici před diváky zatajili.
Nikdo od Křena a Kvačka neočekává, že budou mít tolik odvahy, aby veřejně označili českou modlu Edvarda Beneše a tehdejší československou vládu po právu za válečné zločince, ale proč musejí oba historici ještě 70 let poté lhát?
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.