Lukáš Beer
Už samotné členstvo sociální demokracie poukazuje na skutečnost, jak se toto hnutí mezitím vzdálilo od svých původních „tradičních hodnot“ – ano, „moderní“ sociální demokracie pociťuje nejen v alpské republice velkou hodnotovou krizi, není schopná najít odpovědi nebo alespoň řešení pro mnohé problémy dnešní doby. Zdá se ale, že sociálnědemokratické vedení je schopné se s touto zátěží vyrovnat pouze jedinou metodou – když už nemá svým potenciálním voličům nabídnout nic jiného než prázdné floskule, spoléhá se na voličskou základnu v řadách narůstajícího podílu přistěhovalců. Z „ekonomického“ hlediska to samozřejmě není špatně promyšlený „kšeft“ – protože němečtí Rakušané, včetně autochtonních národnostních menšin, jakou jsou kupříkladu i Češi – tvoří dohromady mezitím početní menšinu ve svém vlastním domově. Vídeň byla vždy silnou baštou sociální demokracie – to mělo dříve ovšem jiné opodstatnění, totiž vysoký podíl dělnické vrstvy a „nižších“ sociálních vrstev pracujících. Společnost na počátku 21. století však výrazně změnila svou tvář. Dnes se sociální demokracie snaží cíleně získávat podporu mezi lidmi přistěhovaleckého původu, komunálních voleb se účastní mnoho kandidátů zejména turecké provenience. Ale i přistěhovalci evropského původu, jako např. z Polska – pokud se zajímají o místní politiku – automaticky inklinují k sociální demokracii.
S blížícím se datem voleb do „městského parlamentu“ (11. října 2015) si neomarxistické vedení města, skládající se z koalice sociálních demokratů a Zelených, začíná dělat vážné starosti a panicky reagovat. Není schopné efektivně reagovat na aktuální „uprchlickou“ tématiku v Evropě a především ve vlastní zemi, která na sebe "dobrovolně" bere podstatnou část uprchlických mas, a není schopné reagovat ani na rostoucí nezaměstnanost. (Oficiální média musela v uplynulých týdnech citovat hospodářské experty, kteří potvrdili, že nárůst nezaměstnanosti souvisí ve velké míře s přílivem pracovních sil po zpřístupnění pracovního trhu pro nové členy EU – Maďarsko, Slovensko atd. – kteří navíc nadprůměrně často za krátkou dobu ukončí v Rakousku pracovní poměr a dostávají pak podporu z nezaměstnanosti od rakouského státu. Obrovské částky peněz vyplácí Rakousko každoročně navíc jako rodinné přídavky na děti lidem z východoevropských zemí EU, pracujících v alpské republice.) Jediné, co sociální demokraté týden co týden tématizují, je dodatečná integrační podpora přistěhovalcům, například ve formě kurzů němčiny (ze státních peněz), a usnadňování přístupu žadatelů o azyl na pracovní trh.
Průzkumy veřejného mínění předpovídají velké ztráty pro sociální demokraty – aktuální výzkum nesoucí včerejší datum předpovídá 34% (minus 10,3 procent oproti roku 2010) pro sociální demokracii (SPÖ), ale jen o tři procenta méně – ale 31% (plus 5,2 procent) pro opoziční FPÖ. Daleko za nimi jsou pak lidovci (11 %) a Zelení (14 %).
Již nyní se neomarxisté smějí spoléhat na volební hlasy cizích státních příslušníků ze zemí EU, kteří mají ve Vídni své „hlavní bydliště“ minimálně pět let. Zelení se už delší dobu pokouší ve spolkovém parlamentu (zatím bezúspěšně) prosadit, aby při volbách do „vídeňského parlamentu“ směli odevzdat svůj hlas i cizinci, kteří poházejí ze států mimo EU a ještě nezískali rakouské státní občanství, takových je v hlavním městě podle oficiálních statistik skoro 250.000. A vzhledem k panické atmosféře v řadách SPÖ vůbec neudivuje, že sociální demokraté včera tento požadavek Zelených podpořili. Proti jsou „křesťanští“ lidovci, kteří od těchto cizinců přirozeně nemohou očekávat žádné hlasy. Na tomto příkladu se nádherně ukazuje zvrácenost stranického parlamentarismu, který funguje podle vlastních pravidel nehledě na to, jaký morální dopad to má na společenský vývoj.
Tři měsíce před volbami ve Vídni se však ukazuje dosti dramaticky i pro neomarxisty, jaké ovoce „přenárodňovací“ politika přináší pro ně samotné. Před třemi dny totiž přinesla média zprávu o tom, že 11. října s největší pravděpodobností bude u voleb kandidovat i nové turecké politické hnutí, které si podle deníku Die Presse klade za cíl „zastavení pravicového zvratu v Rakousku“. Tato turecká iniciativa hodlá oslovit ve Vídni všechny migranty a má – jak potvrzuje i její mluvčí Turgay Taskiran – i podporu tureckých vládních kruhů. Podle něj dnes již žádná politická strana v Rakousku není schopná zastavit nárůst popularity FPÖ, a proto chce tato turecká iniciativa oslovit samozřejmě i další etnické přistěhovalecké skupiny a zastávat se žadatelů o azyl: „V tak bohaté zemi jako je Rakousko musí žadatelé o azyl spát venku, protože už není dostatek lůžek. To chceme změnit“, řekl listu Die Presse. Taskiran si klade ambiciózní cíle. Uvedl v rozhovoru pro zmíněný deník, že „minimálně 50 procent obyvatel Vídně má přistěhovalecký původ“, a proto je může iniciativa oslovit.
Je samozřejmě otázkou, zda by se turecké iniciativě podařilo oslovit i příslušníky jiných etnických skupin – například z bývalé Jugoslávie, protože podíl Turků mezi všemi vídeňskými přistěhovalci činí asi jen 15%. Přesto je to další závažný důvod, proč se rakouští sociální demokraté a Zelení obávají blížících se voleb. Už jenom existence této nové turecké iniciativy povede k dalšímu přílivu sympatizantů k opoziční FPÖ. A co je hlavní problém – tato turecká kandidátka může lovit sympatizanty právě především mezi dosavadními tureckými voliči sociální demokracie, což neomarxisty dodatečně oslabí.
Šance převzít na podzim ve Vídni kormidlo se pro opoziční FPÖ jeví tedy velmi reálně a současná politická atmosféra této politické straně nemohla přihrát příznivější „nahrávky“. Otázkou ovšem zůstává, zda vedoucí liberalistické křídlo FPÖ bude schopné strašlivé stávající etnické poměry sukcesivně alespoň v základech napravit. Nejen pro svou částečnou zkorumpovanost stranicko-parlamentářským taktizováním, ale především také proto, že sebemenší závažnější opatření v oblasti cizinecké politiky v miliónovém velkoměstě, jehož autochtonní obyvatelstvo tvoří dnes již méně než 50%, může vyvolat poměry podobající se občanské válce.