Závěr přednášky z 14. ledna 1945
Alexander Dolezalek
 |
| "Zřejmě musela být půda naší zeminy tak hluboce rozryta a rozorána, aby přinesla nové ovoce. Na ty, co tuto válku přežijí, a na naše děti a jejich děti čeká nejvyšší štěstí." |
V popředí jsou dvě politické otázky: Otázka národnostních skupin a sociální otázka, tedy nacionálně-politická a sociálně-politická otázka.
Pokud se ve východní Evropě až do počátku války ze 100 miliónů lidí 40 miliónů nacházelo pod cizí vládou, pak z toho vyplývá obrovský význam otázky národnostních skupin. Uznáním a národně-politickým zajištěním národního života, teritoriální popř. personální autonomií, systémem volkslistů a katastrů budou podle vzoru sedmihradské nacionální univerzity [Concilium Transylvania Saxonicum – politický orgán samosprávy sedmihradských Sasů – pozn. překl.] moci být uspořádány poměry v onom prostoru, kde mezi sebou jednotlivé národy provázaně sousedí a sociálně se překrývají. V mnoha případech, jmenovitě na jihovýchodě, bude moci být dosaženo takovéhoto národně-politického přestrukturování ovšem až prostřednictvím přesídlení a výměnného osídlení (...). Také po Třicetileté válce, která znamenala pro německý venkovský lid průměrně 40% ztráty, nastávají rozsáhlé procesy stěhování, jež určovaly dnešní národní a krevní obraz našeho národa. Takováto stěhování již pod tlakem válečných událostí v těchto letech začala a zřejmě budou pokračovat ještě několik let po válce. (...)
Sociálněpolitické otázky začínají u dlouho zanedbávaných agrárních problémů. Nejen v německém prostoru, ale i na jihovýchodě, na východě a na západě. Může pomoci pouze prudké zvýšení hodnoty polní práce a mechanizace – tj. zpětné přemístění velké části polní práce do strojního průmyslu, který je posílen migrací z venkova do měst. (...) K tomu přistupuje pronikání živnostenských pracovních možností do oblastí, zlepšení dopravní sítě venkovských cest aj.
Středem zájmu rolnické politiky je jako ústřední úkol celkového germánského národního života (nejen toho německého): Germánské vnitřní a východní osídlení (městské, venkovské stejně jako lesnické); už během války vzniká usídlením 3/4 miliónu německých lidí mírové dílo, které čistě z početního hlediska nejenže přesahuje výkony pruské osídlovací komise, nýbrž osídlovací práci Bedřicha Velikého převyšuje téměř o trojnásobek.
Problémy průmyslu jsou natolik rozmanité, že je lze zde nastínit pouze na okraj. Také v této oblasti se prokáží mnohé zásahy vynucené válkou i v době míru jako prospěšné a plodné. Neblahý protiklad mezi městem a venkovem je dnes značně intenzivněji překonán, než tomu bylo před válkou. (...)
Za evropským lidstvem leží cesta, která vedla od „matriarchátu přes patriarchát k sekretariátu“. Vzniklé „zaúředničení“ celé naší politiky (ve straně a ve státu) nutně vede k opadávání tvůrčích impulsů z hlubin národa.
Hospodářským problémům se tu věnovat nemůžeme. Ještě slovo ke kulturní situaci – vzestup naší kultury můžete nejlépe pochopit podle následujícího příkladu: Pochování Beethovena se z tehdejších 340.000 obyvatel Vídně zúčastnilo 90.000 lidí. Takovéhoto procenta nebo takovéto účasti kvůli nějaké velké osobnosti lze dnes dnes dosáhnout v nejlepším případě u Maxe Schmelinga nebo Hanse Alberse [tehdejší populární filmový herec – pozn. překl.]. Prosazování ideálu osobnosti vůči zmasovění prostřednictvím filmu a Kraft durch Freude proto bude dlouhodobě nejdůležitějším výchovným úkolem. Nepřítel nestojí pouze na východě nebo na západě, největší nepřítel se nachází mezi námi a v nás. (...)
Ústřední oblastí Evropy je Germánie, germánská říše německého národa! Evropa žije s námi, ale Germánie žije v nás. Co se týče germánské politiky, může nám být inspirací anglický postup v Kanadě. Po vítězství byly v Ottawě zhotoveny dva obelisky – a sice zhruba ve stejné velikosti, jeden pro vítězného anglického a jeden pro poraženého francouzského generála. U Germána lze získat důvěru pouze důvěrou. Zajisté jej lze přesvědčit a získat mnohem obtížněji než Slováka nebo Chorvata. Pokud je už jednou získán, lze se ale na něj kdykoliv spolehnout. Opírat se lze pouze o něco, co odolává. V prosinci 1870 po jednání s bavorským zplnomocněncem, které vedlo k založení německé říše, Bismarck prohlásil: „Záleželo mi na tom, aby lidé byli s věcí vnitřně spokojeni. Vím, jak odcházeli spokojeně a v dobré náladě. Nechtěl jsem je tlačit... Smlouva je o to více pevnější.“
Tato otázka je pro germánské národy obzvláště důležitá: zdravá rovnováha mezi svobodou a odpovědností, mezi autoritou a spolurozhodováním. Pro germánského člověka patří svoboda, vyjádření názoru a spoluúčast na rozhodování k nejvnitřnější povaze a k životu. Pevné vedení a udělování rozkazů může stát učinit silným a průbojným jenom v dobách války a v dobách míru, ovlivněných krizemi. Ale v jiných dobách je nevyhnutelná zdravá míra svobodného projevu názoru v disciplinované formě. Jinak by se vládnoucí vrstva stala malátnou a neschopnou, a možná dokonce zkorumpovanou. Mělo by se proto zvážit, zda by se nemohly a neměly – ve smyslu svobodného pána von Steina – v rámci obce až nahoru po okres povolit volby osob (ne kandidátek), a v rámci [nacionálněsocialistického] hnutí povolit zásadně spolurozhodování politických činitelů až po stupeň župy a země, v rámci řádu až po stupeň Říše a eventuálně Evropy. Pro život politického řádu je to každopádně nevyhnutelné. Ovšem za třech předpokladů:
a) pro volící osoby a osoby zastávající pozice musí existovat skutečně přehledné poměry (to platí pro nahoře uvedené stupně);
b) dále stejnorodé a ohledně světonázoru stejně smýšlející voličstvo („nejvěrnější opozice jeho majestátu“);
c) zabránění jakéhokoliv popuzování a propagandistických sporů, podněcovaných nějakými finančními silami.
V mnoha rozhodujících a dobře přehledných otázkách by mohlo také nahoře uvedeným cílům sloužit všeobecné rozhodnutí lidu – místo poddajné masy vnitřně ustálený lid.
Pomocí těchto povrchně pojatých náznaků jsem Vám chtěl ukázat několik nejdůležitějších problémových okruhů, jejichž vyřešení je úkolem této frontové generace. Už jenom z časových důvodů jsem nemohl a ani nechtěl nabízet žádná klišé nebo patentová řešení, neboť politika se dá vždy utvářet podle přízně či nepřízně okamžiku. Diskuse o [zde] naznačených otázkách nemůže a nesmí překračovat užší okruh účastníků. Pro něj platí to, co v těžkých dobách prohlásil bojovník za svobodu ze Šlesvicka-Holštýnska, Uwe Jens Lornsen: „Tím, že se člověk přidává k hořekování masy, zakrývá sobě a jiným skutečný stav věci, který totiž není ničím jiným, než to, že na nás přišla řada jednat.“
Nenacházíme se pouze ve světové válce, ale ve válce světů. Tato „válka světů“ nalézá svůj smysl v převratu světů. Ten byl zahájen již před desetiletími a směřuje nyní ke svému vyvrcholení a závěru. Válka světů a převrat světů znamenají potvrzení nacionálního socialismu v dějinách, potvrzení Evropy ve světové oblasti. Tato válka světů bude a musí být poslední vnitroevropskou válkou!
Zřejmě musela být půda naší zeminy tak hluboce rozryta a rozorána, aby přinesla nové ovoce. Pokud z této války vyjde evropský mír, pak vstanou z mrtvých padlí staletých germánsky evropských bratrských válek a tito budou bojovat po boku žijících, jak to stojí v báji o bitvě na Katalaunských polích. Potom získáme v nouzi neodvratně se jevícího zániku Abendlandu sílu a moc k tomu, abychom tuto nouzi zvrátili. Na ty, co tuto válku přežijí, a na naše děti a jejich děti čeká nejvyšší štěstí.
Pokračování příště