Lukáš Beer
Jelínek se v rozhovoru s redaktorem zastává zmíněné výzvy. Současnou „vlnu xenofobie“ v České republice srovnává s přelomem 19. a 20. století a atmosférou tzv. hilsneriády. Masaryk se podle něj tehdy snažil, aby se v našich zemích „nerozpoutalo tažení proti Židům“, což je prý podobný příklad jako dnes, protože Masaryk stál tehdy se svými názory proti větší části české veřejnosti. Jelínek ale vyjádřil názor, že česká společnost se po této jedné výzvě nezmění ze dne na den, stejně jako se to hned nepodařilo u českého antisemitismu. Ale Masaryk to nakonec jak známo „ustál“, uvedl politolog v návaznosti na současnou atmosféru v české společnosti.
Diskuse poté přešla na téma, zda uvedená výzva má vůbec nějaké naděje odbourat mezi lidmi strach. Z Jelínka vypadla věta jako opsaná z nějaké neomarxistické příručky: „Strach je přirozený a proti tomu je potřeba dbát o bezpečí občanů nezávisle na jejich sociálním statusu nebo nezávisle na jejich národnosti, ale nemá smysl spojovat nějaké nebezpečí s nějakou konkrétní etnickou, sociální nebo generační skupinou.“
„Já jsem dneska na Facebooku vedl debatu s jedním velmi inteligentním člověkem, který sdílel zprávu, která se objevila na jakémsi serveru o tom, že v uprchlických táborech v Rakousku tamní běženci souloží za vraty, že je tam cítit moč a že si ani neváží potravin, které dostávají od charitativních organizací, dal jsem si tu práci, třikrát jsem klikl na zdroj, odkud ten článek přichází, a našel jsem web, který byl velmi výrazně antiislamistický ale zároveň i antisemitský, to znamená, že se i velmi ostře vyhraňoval i proti panu Konvičkovi. Naopak měl velmi velké zastání pro židovskou politiku Němce Himmlera. To znamená, že v tom okamžiku jsme se dostali vlastně až do nějakých vod, které jsou podle mě neofašistické. Člověk, který tady tuto informaci sdílel na Facebooku, nevěděl s jakým zdrojem pracuje, protože to prostě bral jako informaci, jako jednu z mnoha informací, které se pohybují v tom veřejném prostoru. Proto si myslím, že ta výzva vědců, aby lidé nepodléhali hysterii pro každou informaci, kterou dostanou, aby pečlivě zvážili, a pokud mají čas, tak aby si ověřili, jestli ta informace není zavádějící...“
Nechci proboha podceňovat Jelínkovu inteligenci a podsouvat mu, že není schopen si důkladně přečíst onen článek o Himmlerovi, na který v „Událostech, koentářích“ naráží, a proto zcela otevřeně tvrdím, že je bezcharakterním lhářem – článek, jak každému i podprůměrně inteligentnímu čtenáři může být jasné, pouze na okraj zmiňuje Himmlerovy rozkazy ke konci války, aby byli šetřeni židovští vězni. Žádnou sympatii s „Himmlerovou židovskou politikou“ v tomto mém článku nevyjadřuji, ať v tom či jiném smyslu. Jelínek svůj výrok záměrně zformuloval tak, aby televizní divák získal dojem, že daný web schvaluje zřejmě vyvražďování Židů, což si 99,9% lidí pod pojmem „Himmlerova židovská politika“ dnes jedině může představit.
Zábavné je, že člověk, který se zřejmě věnuje boji za „odstraňování předsudků vůči cizincům“ sám Náš směr onálepkoval na základě předchozích tvrzení za „neofašistický“ web a tím mu navíc automaticky upírá veškerý nárok na pravdivost poskytovaných informací.
Samotné informace v kritizovaném článku o uprchlickém táboře Traiskirchen však (až na úvodní doplněk o Amnesty International a poukázání na fotogalerii na Facebooku) byly 1:1 převzaty z nejčtenějšího rakouského deníku Kronen-Zeitung, pouze nadpis článku byl zvolen poněkud „chytlavě“. Kronen-Zeitung (denně má ještě dnes v době internetu 1,4 miliónu čtenářů) je sice zařazován už mezi „bulvární“ tisk, ale nejedná se o stejnou kategorii bulváru jako např. u deníku Blesk, německého Bild nebo švýcarského Blitz. Takovýto typ novin (vyloženě neseriózního a agresivního bulváru) se v Rakousku i přes různé pokusy neuchytil a nakonec pro neúspěch přestal vycházet (deník Täglich Alles, napodobující německý Bild, vycházel počátkem 90. let). „Krone“, jak se mezi lidmi v Rakousku novinám Kronen-Zeitung běžně říká, lze zahrnout mezi lehký politický bulvár či mezi jakési "populistické noviny" – v českém prostředí má snad nejblíže k Parlamentním listům. Tyto rakouské noviny nikdy nebyly obviňovány z šíření nepravd, je pro ně pouze typické, že politiku podávají jaksi lehce stravitelným a stručným způsobem, a proto jsou dodnes relativně oblíbené. Dodnes mají velký vliv na vnitřní politiku a rakouští politici se jich bojí, protože ten, kdo upadl v jejich nemilost, ztrácel vždy na popularitě.
Každý si tedy může udělat svůj vlastní objektivní obrázek – jisté je, že Lukáš Jelínek touto prolhaností své image nepřidal.
Spoléhat se může pouze na to, že televizní divák se pro – ve srovnání se sledovaností ČT – samozřejmě bezvýznamnou publicitu, který Náš směr má, pravdu nikdy nedozví.