Pomiňme, zda území bylo „uloupené“, a nalistujme ve smlouvě mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce z 20. 11. 1938 (č. 300/1938 Sb.) § 1:
„Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže a) se narodili před 1. lednem 1910 na území připojeném k Německé říši nebo b) pozbyli německé státní příslušnosti dnem 10. ledna 1920 nebo c) jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písmena a) nebo b) nebo d) jsou manželkami osob, u kterých jsou splněny podmínky písmena a), b) nebo c).“
Kde je, prosím, něco o nabývání německé státní příslušnosti osobami německé národnosti na žádost? Prostě všichni bez ohledu na národnost (!), pokud splnili výše uvedené podmínky, se stali na základě této smlouvy řískoněmeckými státními příslušníky, tedy Němci. I Češi!
V protektorátu tomu bylo jinak. Zde úřady rozesílaly osobám, u nichž předpokládaly německou národnost, dotazníky pro získání německé státní příslušnosti, ale jak popisuje Detlef Brandes ve své knize Germanizovat a vysídlit, z 234 919 osob vytipovaných úřady jako etničtí Němci se do německých řad za 14 měsíců do 1. 6. 1940 nepřihlásilo 22 709. Historik Jan Boris Uhlíř ve výše uvedeném článku ale tvrdí: „Po pravdě jsem se nesetkal s případem, že by nějaký Němec chtěl získat pouze protektorátní občanství a stal se tak občanem druhé kategorie.“ Že by o tom soudní znalec a historik J. B. Uhlíř nevěděl? K tvrzení o „občanství druhé kategorie“ by panu „historikovi“ mělo být známo, že příděly Němců a Čechů v protektorátu srovnal na stejnou úroveň R. Heydrich a K. H. Frank potom dbal, aby se s oběma etniky jednalo vždy stejně. (Například i v takových detailech, jako když se odstraňovalo z rozhlasových přijímačů zařízení pro příjem krátkých vln, byli tomuto opatření podrobeni i všichni protektorátní Němci.) Češi nemuseli přispívat na různé říšské „dobrovolné“ sbírky, sloužit v ozbrojených silách a byli ve srovnání s Němci v protektorátu více hýčkáni různými výhodami ozdravných pobytů, kulturních akcí zdarma a podobně.
Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.