Před 70 lety: Zabíjení po rakousku

Přední rakouský sociální demokrat nejprve roku 1938 vítal Adolfa Hitlera a roku 1945 pak nechal na hranicích umírat vyháněné "německy hovořící Čechoslováky"

Před 70 lety byl dosavadní státní kancléř obnovené Rakouské republiky, 
sociální demokrat Karl Renner, který byl již v předválečném Rakousku významným 
státníkem, zvolen za státního prezidenta. Roku 1938 vítal Renner sjednocení 
s Německem. Na fotografii slavnostní přísaha v parlamentu z 20. prosince 1945. 
(Foto: Archiv Lukáše Beera)

V červnu 1945, šest týdnů po konci války, byla z Brna na Moravě masa německy hovořících Starorakušanů o počtu asi 27.000 lidí vyhnána směrem na Vídeň a hnána brutálně 55 kilometrů k rakouským hranicím. Ženy, děti a nemocní lidé tvořili tento bídný průvod, bez potravin, většinou s vodou ze sudů od močůvky, za žhavého horka a poháněný českými dráby, kteří mnohé z těch, jež už nemohli dál, nemilosrdně ubili nebo stříleli. Tehdy neexistovaly žádné náznaky nějaké v dnešní době demonstrované rakouské ochoty pomáhat uprchlíkům. Rakouský státní kancléř Dr. Karl Renner požádal Sověty, aby uzavřeli rakouské hranice s Československem, protože „směrem ze severu mají proudit do země ... německy hovořící Čechoslováci v tom nejprimitivnějším ošacení, bez peněz a bez potravin, zkrátka jako žebráci.“ (Citát: Dr. Karl Renner, 1945, m. p.)

Následkem tohoto nelidského uzavření hranic byl nesčetný počet lidí z řad německojazyčných Starorakušanů zemřelých hlady, žízní nebo v důsledku tyfu. Předtím žili po celá staletí ve svých sídelních oblastech v českých zemích, které byly teprve před 26 odděleny od Rakouska. Aniž bych se jich někdo ptal a proti své vůli byli v důsledku mírové smlouvy ze St. Germain z roku 1919 vnuceni do vynalezeného česko-slovenského státu, kde byli šikanováni jako menšina druhé třídy.

Tyto stejné hranice nechal uzavřít onen státní kancléř Dr. Renner, který pouze 7 let předtím, a sice 3. dubna 1938 ve vídeňských novinách Neues Tagblatt, okamžitě po vpochodování nacistů do Rakouska, zjevně jako jejich přisluhovač vyzýval k odevzdání pozitivního hlasu před nastávajícím lidovým hlasováním občanů Rakouska o přičlenění země k Německé říši: „Jako sociální demokrat a tím jako zastánce práva sebeurčení národů, ... jako první kancléř republiky Německé Rakousko ... odevzdám své Ano.“ A dále prohlásil: „Musel bych zapřít mou celou minulost státníka Německého Rakouska, kdybych s radostným srdcem nevítal velký historický skutek sjednocení německého národa.“ Karl Renner má čestný hrob na vídeňském Ústředním hřbitově a je po něm pojmenovaná část vídeňského bulváru Ringstraße.

Tento text byl redakcí listu “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a ke zveřejnění na stránkách Náš směr. 
Vyšlo dne 10. prosince 2015.