Následkem tohoto nelidského uzavření hranic byl nesčetný počet lidí z řad německojazyčných Starorakušanů zemřelých hlady, žízní nebo v důsledku tyfu. Předtím žili po celá staletí ve svých sídelních oblastech v českých zemích, které byly teprve před 26 odděleny od Rakouska. Aniž bych se jich někdo ptal a proti své vůli byli v důsledku mírové smlouvy ze St. Germain z roku 1919 vnuceni do vynalezeného česko-slovenského státu, kde byli šikanováni jako menšina druhé třídy.
Tyto stejné hranice nechal uzavřít onen státní kancléř Dr. Renner, který pouze 7 let předtím, a sice 3. dubna 1938 ve vídeňských novinách Neues Tagblatt, okamžitě po vpochodování nacistů do Rakouska, zjevně jako jejich přisluhovač vyzýval k odevzdání pozitivního hlasu před nastávajícím lidovým hlasováním občanů Rakouska o přičlenění země k Německé říši: „Jako sociální demokrat a tím jako zastánce práva sebeurčení národů, ... jako první kancléř republiky Německé Rakousko ... odevzdám své Ano.“ A dále prohlásil: „Musel bych zapřít mou celou minulost státníka Německého Rakouska, kdybych s radostným srdcem nevítal velký historický skutek sjednocení německého národa.“ Karl Renner má čestný hrob na vídeňském Ústředním hřbitově a je po něm pojmenovaná část vídeňského bulváru Ringstraße.
Tento text byl redakcí listu “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a ke zveřejnění na stránkách Náš směr.
Vyšlo dne 10. prosince 2015.