Posseltova divadelní fraška

Máme teď nové „Císařovy nové šaty“? – Posselt si hraje na nenahraditelného evropského politika a prosazuje své cíle přes mrtvoly. Budoucnost však pro něho nemusí vypadat růžově.
Claus Hörrmann
V Andersenově pohádce to byla dívka, která zvolala: „Ale císař je přeci nahý!“ Tím se nakonec celý švindl proflákl. V realitě to často vypadá trochu jinak. Tu je jeden bývalý poslanec parlamentu EU, který přišel o mandát a jenž o všech zasedacích dnech společně se svou sekretářkou paní Waldburgovou, kterou sám významně nazývá „politickou sekretářkou“ a kterou dle svých výroků i soukromě platí, čile frekventuje dveře politické centrály ve Štrasburku. Jako kdyby se během 8. voleb do evropského parlamentu v roce 2014 nic nestalo a jako kdyby volební hlasy nerozhodliy úplně jinak! O Berndu Posseltovi by se v tomto případě dalo také mluvit jako o novém hejtmanovi z Kopníku.

Bartoš a Zemánek stíháni za Polnou

Tomáš Pecina 
O Vánocích si lidé nadělují dárky, a jeden takový dostali i politici Adam B. Bartoš a Ladislav Zemánek, které jihlavská policie začala iniciativně stíhat za akci v Polné, davájíc jim tak vynikající tribunu k dalšímu zviditelnění (kvalitu usnesení omluvte, lepší k disposici nemáme). I policista by prý sám věděl, ale raději dal sprostým podezřelým znalce – jímž byl, podle v usnesení citované formulace, pravděpodobně Josef Zouhar – a ten text umístěný v lese seznal závadovým a schopným naši křehkou demokracii úplně vyvrátit z kořenů.

Promrhaný rok

Manfred Maurer
Končící rok nabízel možnost intenzivně se zabývat všemi otázkami ohledně vyhnání sudetských Němců. A to nejen proto, že podnět k zamyšlení nabízelo například kulaté sedmdesáté výročí. Evropa byla v tomto roce konfrontována s bezpříkladným a zdaleka ještě nepolevujícím stěhováním národů. I když ne všichni, jež k nám přicházejí, jsou uprchlíci popř. vyhnanci, nabízí toto drama přeci jen aspekty připomínající skutečnost, že se dějiny neopakují sice jedna ku jedné, ale přeci jen v pozměněné podobě. Lidé způsobují poměry, jež jiným lidem zase berou jejich vlast. Někteří jsou bezprostředně vyháněni, jiní utíkají, protože jsou ohrožování smrtí nebo vyháněním.

Před 70 lety: Zabíjení po rakousku

Přední rakouský sociální demokrat nejprve roku 1938 vítal Adolfa Hitlera a roku 1945 pak nechal na hranicích umírat vyháněné "německy hovořící Čechoslováky"

Před 70 lety byl dosavadní státní kancléř obnovené Rakouské republiky, 
sociální demokrat Karl Renner, který byl již v předválečném Rakousku významným 
státníkem, zvolen za státního prezidenta. Roku 1938 vítal Renner sjednocení 
s Německem. Na fotografii slavnostní přísaha v parlamentu z 20. prosince 1945. 
(Foto: Archiv Lukáše Beera)

V červnu 1945, šest týdnů po konci války, byla z Brna na Moravě masa německy hovořících Starorakušanů o počtu asi 27.000 lidí vyhnána směrem na Vídeň a hnána brutálně 55 kilometrů k rakouským hranicím. Ženy, děti a nemocní lidé tvořili tento bídný průvod, bez potravin, většinou s vodou ze sudů od močůvky, za žhavého horka a poháněný českými dráby, kteří mnohé z těch, jež už nemohli dál, nemilosrdně ubili nebo stříleli. Tehdy neexistovaly žádné náznaky nějaké v dnešní době demonstrované rakouské ochoty pomáhat uprchlíkům. Rakouský státní kancléř Dr. Karl Renner požádal Sověty, aby uzavřeli rakouské hranice s Československem, protože „směrem ze severu mají proudit do země ... německy hovořící Čechoslováci v tom nejprimitivnějším ošacení, bez peněz a bez potravin, zkrátka jako žebráci.“ (Citát: Dr. Karl Renner, 1945, m. p.)

Noviny „Sudetendeutsche Zeitung“ a jeden „darebák“

Ogňan Tuleškov z Českých národních listů se dostal na stránky sudetoněmeckého tisku.

Ultranacionalistický internetový zpravodaj České národní listy se ve svém štvaní proti Berndu Posseltovi prý opírá o list Sudetenpost, který vychází v Rakousku. Takovouto zprávu považovaly noviny Sudetendeutsche Zeitung v listopadu za zveřejněníhodnou, a sice na předním místě.

Adam B. Bartoš: To, co je dnes módní kritizovat na islámu, se dá říci i o Židech

Debatní klub na téma "migrace" 

Migrace je téma skloňované v médiích ve všech pádech a existuje tak i značné množství lidí, kteří k němu zaujímají veřejně deklarované stanovisko. Do Debatního klubu přijali pozvání osobnosti se značně odlišnými postoji. Prvním je Adam B. Bartoš, předseda politické strany Národní demokracie, a druhým Pavel Novotný, bývalý šéfredaktor internetového periodika Extra. Vzhledem ke slovníku Pavla Novotného debatu nedoporučujeme mladistvým. Za Debatní klub konstatujeme, že byl vznesen návrh na Adama B. Bartoše s tím, že můžeme vulgarity a urážky z úst Pavla Novotného "vypípat", ale bylo nám sděleno, že nemáme nic takového činit a debatu ať ponecháme v původním znění. (-av-)