Nedokončená pouť Kuratoria (XX.)

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl - 16.díl - 17.díl - 18.díl - 19.díl
Lukáš Beer
Jaro 1944

Hlavní pověřenec Kuratoria pro Velkou Prahu, ing.
Eduard Chalupa na fotografii se svým starším sy-
nem ještě v období, kdy tuto funkci nevykonával a
žil se svou rodinou v Brně (1942). Ing. Chalupa (nar.
22. 11. 1897) byl po válce souzen a uvězněn. Své
syny viděl naposledy v roce 1945. Propuštěn na svo-
bodu měl být v roce 1970, zemřel však již 17. 9. 1960
a jeho příbuzní měli zakázaný přístup ke kremaci a
nesměla jim být vydána ani urna.

Český historik Tomáš Pasák ve své práci o českém fašismu a „kolaboraci“ v letech 1939-1945 uváděl, že se koncem roku 1943 Kuratorium pro výchovu mládeže nacházelo v krizovém stavu a že „sami okupanti, jak ukazoval názor německého poradce Hory – se zamýšleli nad jeho další existencí.“ Kuratorium, ač mělo podporu nejvyšších německých míst a protektorátní správy, nesplnilo dle Pasáka „naděje, které byly do něho vkládány ze strany nacistů“. Začátkem roku 1944 „měl činnost této instituce zachránit“ dvoučlenný inspektorát a zavedení tzv. Vnější služby. V dubnu téhož roku měl prý v Kuratoriu nastat nový „rozklad“, a to v souvislosti s odvoláním německých poradců na frontu. Již tehdy se dle Pasáka otevřeně hovořilo o tom, že se „Kuratorium vymklo Němcům z rukou“ a že brzy zanikne. Pasák ze starší práce komunistického historika Miloslava Moulise doslova opsal také větu, která měla podtrhnout skutečnost, že se v dané době Kuratorium mělo nacházet již v „rozkladu“. Tvrdí se zde: „Ukázaly na to přípravy na slavnosti „Jarní den“, která se měla konat 1. května 1944. Nejprve byla slavnost povolena, ale vznikly obavy, že by se mohla přeměnit v prvomájový svátek, a proto byla zakázána.“ [357] To neodpovídá pravdě, neboť „Jarní den mládeže“ byl ve skutečnosti přeložen na 7. květen 1944 a odehrál se prakticky i v těch nejzapadlejších koutech Protektorátu, jak podrobně vylíčí příští díl.

Velkopáteční procesí v nesvaté zemi

Michael Winkler
Nespočet křesťanských poutníků putuje ve vzpomínce na Syna Božího, který byl na popud židovské vrchnosti před asi 2.000 lety umučen a ostudně popraven. Pěkně tím poutníci plní pokladnice nynějšího židovského státu, který Křesťanství a Islám - další na Jeruzalém zaměřená náboženství - nechává libovolně potírat. V Novém zákoně není nikde psáno, že by se Ježíš Kristus chtěl nechat uctívat na nějakém konkrétním místě, ani v Římě, ani v Jeruzalémě.

Případ ukradeného jména

Lukáš Beer
Když jsem v roce 2009 obdržel od spolupracovníka internetový odkaz na nově se konstitující Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách a na Moravě, byl jsem nejprve poněkud v rozpacích. Jednak jsem o podobném kroku předtím nečetl nic ani ve zprávách sudetoněmecké tiskové služby, které mi pravidelně docházejí na mail. Ale především jsem nechápal, k čemu by byl podobný krok vůbec dobrý. Zakládat krajanské sdružení sudetoněmeckých vyhnanců žijících na území České republiky postrádá přeci veškerou logiku.

Struktury pro národnostní mír - projekt Karla Rennera a Moravské vyrovnání 1905

Ladislav Josef Beran

Karl Renner (1870-1950)

Národnostní boj ve "starém Rakousku" dal podnět ke vzniku programu, který mohl vzbuzovat oprávněné naděje na vyřešení svárů a přinesl dokonce i příklady úspěšného uplatnění programu: návrh Rakouské sociálně demokratické strany národnostně politické reorganizace Rakouska (tedy západní části říše bez Uherska, neoficiálně tehdy nazývané Předlitavsko) a jeho uskutečnění v Moravském vyrovnání a plány zavedení v dalších oblastech.

Návrh pocházel od tehdy mladého právníka Karla Rennera, pocházejícího z rodiny drobného zemědělce na jižní Moravě. Cílem návrhu bylo překonání politického zápasu národností, který ochromoval politický život mocnářství. Rakouská sociálně demokratická strana jej na sjezdu v Brně roku 1899 (v té době byla spojena s českou sociální demokracií) přijala za svůj program.

El Baradei: USA a Evropa neměly žádný zájem na kompromisu s Íránem

Vedoucímu IAEA nebyly pro úsilí o změnu režimu poskytnuty podstatné informace
Jason Ditz

Bývalý generální tajemník IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) a současný kandidát na funkci egyptského prezidenta Mohamed El Baradei poskytl tento týden velmi sledovaný rozhovor pro časopis DER SPIEGEL. Ačkoliv jde v tomto interview v první řadě o egyptskou vnitřní politiku, zabývá se také jeho zkušenostmi u IAEA, obzvláště z hlediska pokusů o to, aby byla dosáhnuta dohoda s Íránem.

El Baradei řekl, že se “při různých příležitostech velmi přiblížil řešení” a že politika pokaždé tyto snahy zmařila. Obvinil zvlášť zástupce Spojených států amerických a Evropy z toho, že zadržovali důležité dokumenty. “Neměli zájem na kompromisu s vládou v Teheránu, nýbrž na změně režimu – za každou cenu”, řekl El Baradei. Také poukázal na obtíže při pokusech za těchto okolností uvést v chod rozhovory.

Heydrich

Tomáš Pecina

Předesílám, že nápad, aby syn Reinharda Heydricha zajistil prostředky na obnovu zámku v Panenských Břežanech (kde jeho otec jako zastupující říšský protektor se svou rodinou bydlel), nepovažuji za šťastný. Jakkoli nelze Haidera Heydricha činit odpovědným za skutky jeho tatínka-válečného zločince, tato myšlenka se mi zkrátka jeví málo vkusnou a necitlivou. Kontroverse nicméně odhalila, že s Heydrichem mají Češi dodnes určitý problém. Vidím to takhle:

Proizraelský aktivismus si buduje v Česku zázemí cestou pseudoantirasistických pochodů

Jaroslav Klement
Zdá se, že propaganda bez živých a konkrétních sympatizantů je jen mlácením prázdné slámy. Jenže dle mého osobní názoru jde o něco poněkud jiného.

Před 70 lety: Výstava “Německá velikost” (Deutsche Gröβe) v Praze v roce 1941

Lukáš Beer

Výstava "Německá velikost" probíhala ve dnech 15. března
až 11. května 1941 v Národním muzeu v Praze.

Když dne 11. května 1941 putovní výstava “Německá velikost”, instalovaná v prostorách pražského Národního muzea, zavírala přechodně své brány, nasbírala na své konto 110.427 návštěvníků. Přesto, že velký podíl návštěvníků rozsáhlé expozice tvořili Češi, skutečně z vlastního rozhodnutí jich sem příliš mnoho nepřišlo. Naprostou většinu českých návštěvníků tvořili ti, kteří přišli z nařízení vyšších míst. Tak kupříkladu bylo výstavou provedeno celkem 18.000 českých školáků z Prahy a 14.000 českých učitelů z celého Protektorátu, k tomu pak dále velký počet českých zaměstnanců různých úřadů. V měsíčním hlášení pražského Sicherheitsdienstu pro květen 1941 se však poněkud optimisticky konstatuje, že “přesto se dá mluvit o propagandistickém a výchovném úspěchu vůči Čechům, který byl ještě značně podpořen přednáškami a šikovnými novinovými články”.

Pochod proti antisemitismu a neonacismu? Ale kdeže..

Lukáš Beer
V aktuální “Zprávě o stavu antisemitismu” v České republice za rok 2010, kterou vydala Židovská obec v Praze, se doslovně uvádí, že “česká společnost i její političtí představitelé se i nadále projevují jako Židům poměrně příznivě nakloněni”. V loňském roce bylo autory zprávy evidováno údajných 47 antisemitských incidentů, přesná specifikace těchto incidentů však uvedena nebyla. Násilných incidentů vůči majetku se uvádí 5, “obtěžující chování” (antisemitská hesla při demonstracích, výhrůžky apod.) bylo zaregistrováno celkem jedenáctkrát. Poměrně zajímavé by bylo dozvědět se něco blíže o charakteru nejpočetnějších případů údajných projevů antisemitismu (31x), vyskynuvších se během loňského roku v českých médiích a na internetu. Zde by skutečně nebylo na škodu dovtípit se toho, co vše autoři zprávy klasifikovali jako “projev antisemitismu”.

Smějeme se s Pepíčkem - Betonáři

Předcházející humor z EJHLE na téma: Zásobování - Totální nasazení - Alibisti - Osvobození - Rudý Joe, Čurča a spol. - Edvard Beneš - Honza Masaryk

Zrovna tak jako v Americe mají bursu, na kerej tyhlencty židovský makléři aranžujou kvaltovní stoupání a klesání akcií, tak taky u nás máme podobnou bursu, ale s jinejma akciema! Sou to akcie s přesnejma proroctvíma na to, kdy to praskne. To vám ale hned řeknu, že kampak se hrabe taková pověstná bejvalá delfská věštírna na tu naší! Trovna tak, jako ty aranžéři na americkej burse sou strašně skromný, tak taky i u nás zůstávají v pozadí. Abyste byli řádně informováni, zaznamenávám na naší burse proroctví poslední kursy akcií. Akcie svatováclavský s datem 28. září zaznamenávaly až do 25. září prudkou hósu, od 26. eště prudší bésu. 28. září klesly na nulu a kdo si na ně vsadil, je dneska hotovej žebrák. Podle těhle akcií se špekulovalo s tím, že přesně 28. září budou mít ve Vídni korunovaci Eduarda z Windsoru se Simpsonkou na rakouskýho krále a královnu. Jižní část Německa měla bejt prohlášena za americkej protektorát, severní za englickej. U nás měla bejt vyhlášena československo-sovětská republika a měl sem vpochodovat společně s Benešem a s rudou armádou nově jmenovanej okupační generál pro ČSR. Vod rána se už mělo střílet, na koho, to nevím, páč všichni Němci měli už bejt 27. září vystěhovaný. Celej den na 28. září měla bejt velká frekvence na pražských kandelábrech, anžto tam měli viset všichni zrádcové.

Německo v následujících letech opětovně zvyšuje platby přeživším holocaustu

Jak tento týden informoval berlínský týdeník JUNGE FREIHEIT, rozhodla se německá spolková vláda na příští rok opětovně zvýšit peněžní podporu ve prospěch Conference on Jewish Material Claims Against Germany (JCC) pro ty “přeživší holocaustu”, kteří si vyžadují domácí péči. JCC jako střešní židovská organizace (zastupující odškodňovací nároky přeživších holocaustu a příbuzných obětí holocoaustu již od roku 1951) se zasazuje o to, aby přeživší holocaustu nemuseli být přenecháváni do péče v ústavech sociální péče. Greg Schneider, zastupující prezident JCC, odůvodňuje potřebu ochránit přeživší před péčí v domech s pečovatelskou službou tím, že by jim to mohlo připomínat “prožité události před 70 lety, kdy byli vyhnáni z domova a nacpáni do lágrů.”

Aktivity partyzánské divize Václavík v květnu až červnu 1945

Franz Chocholatý Gröger

Foto zl. dopr.: ministr Nosek, Hýbl-Brodecký, gen. Tallavania a Ptáčník.

V druhé polovině roku 1945 proběhla vlna lidových, revolučních či partyzánských soudů v obcích pod Orlickými horami, a to v jedné květnové dekádě s velkou intenzitou. Soudy se konaly za asistence a aktivní účasti partyzánských čet odbojové organizace "Václavík" (pojmenované podle krycího jména jejího vůdce, továrníka Jana Ptáčníka z Kuklen u Hradce Králové), které přicházely "vyčistit" tuto oblast. Jak se praví v prohlášení velitele part. divize „Václavík“: „Z rozkazu pana ministra nár. obrany gen. Svobody a ministra vnitra Noska, nastoupila divise 14. 5. 1945 k obsazení bývalých Sudet, aby vyčistila města, obce a lesy od Liberce a Nového Města pod Smrkem až po Lanškroun a Moravský Karlov.“ (1) Zrození myšlenky na ustavení místních soudních tribunálů má s velkou pravděpodobností své kořeny právě v odbojové organizaci Václavík, jejímž členem byl rovněž asi nejaktivnější odbojář na Žamberecku a pozdější místopředseda z ONV Žamberk, Josef Jandík. Tyto soudy zasedaly pod hlavičkou MNV a za aktivní účastí místních obyvatel a příslušníků čet partyzánské brigády „Václavík“.

Malá obrazová aktualizace rozhovoru s brněnským pamětníkem

Lukáš Beer

Říšská referentka dr. Jutta Rüdigerová promlouvá dne
21. 9. 1941 na brněnském Dominikánském náměstí při
příležitosti svěcení 200 korouhviček dívčího svazu BDM.

Počátkem února zde vyšel rozhovor s Hugo Fritschem, dobovým pamětníkem z Brna, který se tématicky soustředil především na pamětníkovy vzpomínky ohledně jeho služby v Hitlerově mládeži. V blízké době bude doplněna taktéž německá verze tohoto nekonvenčně a otevřeně vedeného rozhovoru a při této příležitosti dochází nyní k malé obrazové aktualizaci tohoto interview. Na nově doplňených snímcích k textu, dokreslujících atmosféru protektorátního Brna a aktivity Hitlerovy mládeže na území Čech a Moravy, je opět vidět brněnské Dominikánské náměstí před Novou radnicí, na které Hugo Fritsch vzpomínal v souvislosti s událostmi v březnu 1939, kdy byl ještě malým nechápavým chlapcem a kdy do Brna zavítal Adolf Hitler, aby pak pozdravil dav z balkónu radnice. Tentokráte se však přeneseme do září 1941, kdy se na náměstí konalo slavnostní "svěcení korouhviček" dívčího mládežnického svazu BDM (Bund deutscher Mädel) a Jungmädelbundu a na kterém především vystoupila říšská referentka dr. Jutta Rüdigerová. Slavnosti ze dne 21. září 1941 v Brně se zúčastnilo 200 dívčích vedoucích BDM z celého území Čech a Moravy.

Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951, II/1

Franz Chocholatý Gröger

V těchto dnech vyšel v nakladatelství Zdeněk Susa ve Středoklukách díl II/1 Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945-1951 (Duben-srpen/září 1945: "Divoký odsun" a počátky osídlování). Obsahem tohoto dílu je rozsáhlá studie Adriana von Arburga a Tomáše Staňka nesoucí název Na přelomu: První poválečné měsíce.

Tato studie je rozdělena do tří hlavních kapitol - Východiska a hlavní aktéři, zabývající se NF a prosazovánmí koncepce národního státu spojené s vytvoření nových „lidových orgánů“. Dále pak konstituováním ozbrojených složek a obsazováním pohraničí, včetně aktivit tzv. dočasně působících ozbrojených složek jako RG či na poslední chvíli vzniklých partyzánských brigád.

Češi hlasují pro Hitlera

V rámci lidového hlasování v dubnu 1938 se vyslovilo 99,73% rakouských Čechů pro "anšlus". Motiv byl však spíše pragmatický - neupoutávat na sebe zbytečně pozornost.
Lukáš Beer

Lidovému hlasování o "anšlusu" Rakouska
se nevyhnuli ani příslušníci české menšiny
ve Vídni.

S blížícím se datem 10. dubna 1938 byla všechna rakouská města zaplavována milióny vlaječek, plakátů, nápisů, hákových křížů, hesel a portrétů Adolfa Hitlera, oznamujících termín dodatečného lidového hlasování o sjednocení Rakouska s Německou říší. Necelý měsíc po faktickém provedení “anšlusu” nemělo být žádných pochyb o dobrovolnosti rozhodnutí obyvatelstva země o přičlenění k Říši, bylo tedy tomu odpovídajíc hlavním úkolem propagandy proniknout hluboce do všech sfér života každého občana, aby byl vásledek hlasování co nejvíce jednoznačný. Jenom ve Vídni bylo rozmístěno na 200.000 Hitlerových portrétů. Tisk a rozhlas nehovovořily o ničem jiném než o “Ja” pro přičlenění k Německu, mnoho veřejně známých činitelů a osobností se veřejně vyslovovalo pro odevzdání pozitivního hlasu a v předvečer lidového hlasování promluvil ve Vídni v “Nordwestbahnhalle” sám Adolf Hitler. Hlasování, z něhož bylo ovšem vyloučeno 8% rakouského obyvatelstva, jinak oprávněného volit. Jednalo se totiž asi o 200.000 Židů, 177.000 židovských “míšenců” a o všechny občany Rakouska, kteří byli v období po 12. březnu 1938 vězněni z politických důvodů. Naopak účast na hlasování se týkala veškerého “árijského obyvatelstva”, tedy přirozeně včetně příslušníků české národnostní skupiny, koncentrované především ve Vídni. I na vídeňské Čechy bylo podobně naléháno, aby odevzdali “své ano Adolfu Hitlerovi”.

Pravda o "československé legii" z r. 1939 (2.)

Lidové noviny, 13. dubna 1941
PRVNÍ ČÁST
Související článek o poměrech v táboře Agde: Cholmondeley 1940 - Příčiny a průběh jedné krize československé zahraniční armády 

Snímek z Jihlavy z března roku 1939, který se objevil v německých ilustro-
vaných časopisech. "Tak jako na tomto snímku to vypadalo v březnu 1939
na mnoha dalších místech Čech a Moravy", psal německý tisk. "Čeští a
němečtí vojáci se setkávali ve vzájemné úctě a s respektem."


Dosud jsme nechali mluvit „plukovníka O. Š.“ a jenom příležitostně jsme uvedli několik skutečností, které jsou nám známy ze sbírky dokumentů německých míst a z nichž je na rozdíl od vývodů „plukovníka O. Š.“ patrna pravda. Nyní si však uděláme obraz o skutečných poměrech v tzv. „legii“, a to na podkladě dalších originálních dokumentů, do nichž nám laskavostí německých úředních míst bylo dovoleno nahlédnout.

Především tu máme francouzskou úřední zprávu francouzskému ministerstvu, z níž vysvítá, že 8. listopadu 1939 se konala slavnost české kolonie v Paříži na počest českých důstojníků, kteří měli „v nejbližších dnech“ narukovat do tábora v Agde. Při této slavnosti se mluvilo živě o otázce „vlády“ (myšlena je česká emigrantská vláda, pozn. red.). V úřední francouzské zprávě se dále praví, že mladí důstojníci byli orientováni silně doleva a nechtěli mít pana Osuského ve vládě, která měla být utvořena, protože prý není dost pokrokový.

Pravda o “československé legii” z r. 1939 (1.)

Zdroj: Lidové noviny, 13. dubna 1941
Související texty: Československý vojenský odboj na Západě - Československé pozemní jednotky ve Francii 1940

Tento snímek otiskly Lidové noviny 13. dubna 1941. Je na něm vidět man-
želka Štefana Osuského při návštěvě československé legie ve francouzském
Agde. V dobovém textu u snímku se píše: "Obzvlášť slavnostní uvítání asi
nebylo, jak lze vyčíst z tváří vojáků. V přehlídkové uniformě rozhodně nena-
stoupili."

V lednu 1941 uveřejnily “New Yorské Listy” (č. 40, 41 a 42) pod názvem “Československá armáda v minulém roce” sérii článků českého “plukovníka O. Š.”  Jeho líčení začíná pozoruhodnou větou: “V době největší francouzské katastrofy, na jaře 1940, sledovali jsme s úzkostí (to je ostatně znamením, že plukovník O. Š. při tom nebyl) bojovou činnost artmády v rámci francouzských armád, hlavně dramatický ústup k přístavům a pak evakuaci do Anglie. S pýchou jsme slyšeli, že naše vojsko vyšlo z válečné vřavy s čistým štítem... “ I když to není příliš obratné, začíná se zpráva o výkonu vojenského sboru právě “výkonem slavného ústupu", který se mezitím stal dostatečně známým, pisatel přece hned po tomto “slibném” začátku přistupuje k vylíčení velkých obtíží při výstavbě “československé“ armády.

Diskotéky, posilovny a solária – nová loviště mladých příznivců politických stran?

Lukáš Beer

Bernhard Häupl (22), syn sociálnědemokratického starosty
města Vídně, chce získávat politické přívržence ve fitness
centrech. "Vymetač diskoték" a předseda FPÖ H. C. Strache
ale i tak zůstane nejoblíbenějším poltikem mladých Rakušanů.
(Foto: APA)

Koncem minulého týdne byl zveřejněn výsledek průzkumu veřejného mínění, který proběhl v zakázce privátní rakouské televizní stanice ATV. Vše nasvědčuje tomu, že kdyby se v těchto dnech konaly v zemi parlamentní volby, vůbec poprvé v historii země by nejvíce hlasů obdrželi Svobodní (FPÖ) Heinze Christiana Stracheho – totiž celých 29%. To by ovšem ještě neznamenalo, že cesta do úřadu spolkového kancléřství by pro Stracheho byla v takovémto případě automaticky otevřená. Bez koaličního partnera by se totiž lídr FPÖ samozřejmě neobešel. V tom by mohl ještě spočívat kámen úrazu na cestě k vytouženému cíli, který jím byl jasně formulován v lednu tohoto roku za burácejícího jásotu svých fanoušků.

Průzkum veřejného mínění v zemích se zřízením demokraturním

Jaroslav Klement
Minulý rok pobývala v Izraeli pracovně jedna propalestinská aktivistka s cílem natočit na zvukový záznam s předními izraelskými intelektuály rozhovory na téma palestinsko-židovsko-izraelských vztahů. Prakticky ve všem přitom docházelo ke shodě - Izrael zneužívá svého vojenského dominantního postavení a podobně. Jakmile se ale dostala řeč k jádru věci, tedy k otázkám podpory sionismu v jeho aktuálních podobách, byli všichni dotazovaní intelektuálové překvapivě zajedno a sionismus jednoznačně hájili. Zmíněné aktivistce se nepodařilo tento protikladný postoj dotazovaných intelektuálů zvrátit ani s poukazem na přímé rozpory v jejich postojích k jiným otázkám, které se k sionismu vztahují jen nepřímo, ale jsou souběžným tématem v rámci komplexního pohledu na problematiku.

Neoficiální odpověď Mateje Mináče

V návaznosti na Otevřený dopis režisérovi filmu Nickyho rodina Mateji Mináčovi.
Lukáš Beer

Zachránil Nicholas Wertheimer
(Winton) skutečně "669 českých
a slovenských dětí před smrtí"?

Před dvěma měsíci vyšly na tomto místě dva články poukazující na skutečnost, že producenti dokumentárního filmu „Nickyho rodina“, který se zabývá životem a působením Nicholase Wintona, navrhovaného v České republice na ocenění Nobelovy ceny míru, běžně uvádějí, že Nicholas Wertheimer, jak se Winton vlastním jménem jmenuje, údajně svého času „zachránil 669 českých a slovenských dětí“ před smrtí. Propagace tohoto filmového produktu a jeho uvedení v České republice se těší mimořádné podpoře zdejších médií, ale i podpoře osobností z politického a uměleckého života.

Každý třetí Vídeňan a každý čtvrtý Berlíňan je cizineckého původu

V Norimberku je již 67% dětí ve věku do 5 let cizineckého původu

O tom, že každý třetí obyvatel rakouské metropole se nenarodil v Rakousku nebo tomu tak bylo přinejmenším u jeho rodičů, bylo na tomto místě již několikrát psáno. Stejně tak o jevu, že porodnost u obyvatel cizineckého původu ve Vídni několikanásobně přesahuje porodnost autochtonního obyvatelstva a věková struktura cizineckého obyvatelstva je podstatně „mladší“. Podobně dramatický je vývoj i v německém hlavním městě, jak nedávno informovalo internetové vydání týdeníku JUNGE FREIHEIT.

Nový průzkum dokumentuje rostoucí radikalizaci postojů izraelské mládeže vůči arabské menšině

Der Standard: „Mladí lidé v Izraeli se vzdalují od demokratických hodnot“

Páteční vydání rakouského deníku DER STANDARD přineslo výsledky průzkumu, který provedla německá Nadace Friedricha Eberta (politicky blízká SPD) ve spolupráci s izraelským Macro Center for Political Economics. „Průzkum ukazuje, že se mladí lidé v Izraeli vzdalují od demokratických hodnot. Židovský charakter státu se zato stává čím dál více důležitějším. Mnozí si přejí silné politické vedení země“, okomentoval výsledky průzkumu list.

Sudetoněmecké krajanské sdružení zakazuje používání svého názvu českou občanskou skupinou

Tiskové oddělení Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Mnichově vydalo včera zprávu, ve které se praví, že jako oficiální zástupce sudetoněmecké národnostní skupiny od roku 1949 zakazuje české organizaci „Občanská skupina Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ (domovské stránky) zneužitelné používání svého jména „Sudetendeutsche Landsmannschaft“ stejně jako používání jeho znaku. Ve zprávě se dále zdůrazňuje, že tato česká organizace nestojí v žádném spojení se „Sudetoněmeckým krajanským sdružením“. Spolkový předseda Franz Pany k celé záležitosti prohlásil, že jediným právním zastoupením Sudetoněmeckého krajanského sdružení na území České republiky je od roku 2003 výlučně Sudetoněmecká kancelář v Praze. Pany také odmítl způsob jednání a verbální vyjadřování českého občanského sdružení, reprezentovaného Tomášem Pecinou, Janem Šináglem a Wolfgangem Habermannem.