Ahnenerbe – Výzkumná společnost německého dědictví předků

Franz Chocholatý Gröger

Herman Wirth (1885-1981) pocházel z Nizozemí.

Skutečným iniciátorem Ahnenerbe (=dědictví předků) byl soukromý učenec Herman Wirth, který věřil v utvoření nového vědního oboru Geistesurgeschichte (=dějiny pravěkého duchovna), v jehož rámci by se věnoval výzkumu pravěkých symbolů a pranáboženství lidstva, který by dodal Abendlandu duchovní podněty k překonání marasmu moderní civilizace.

V letech 1928 až 1932 vedl tento muž společnost Herman-Wirth-Gesellschaft dodávající jeho výzkumům drobné institucionální zakotvení. Díky svým kontaktům s völkisch hnutím získal podporu u meklenburské zemské vlády a byl pověřen založením a vedením výzkumného ústavu Forschungsinstitut für Geistesurgeschichte v Bad Doberan, kam roku 1932 přivedl i svého mladšího spolupracovníka Wolframa Sieverse.

Wirth věřil na základě poznatků v existenci kultury v severoatlantické oblasti, která byla vytvořena pod vedením severských lidí Evropy již během pozdní doby kamenné (publikoval tyto teze ve svých knihách Der Aufgang der Menschheit,1928; Was heißt Deutsch, 1931). Zastával názor, že prostřednictvím znovuzrození nordické rasy bylo  "lidstvo osvobozeno z prokletí civilizace". Alfred Rosenberg se k názorům Hermana Witrha hlásí ve své známé práci Der Mythus des 20. Jahrhunderts z hlediska náhledu na dějiny lidstva a jeho kultury, v názoru na reálnou existenci Atlantidy, na arktický původ svého národa a ve vyhroceném nordicismu. Výslovně se na něho odkazuje, když píše o arkticko-atlantské migraci a severské provenienci slunečního kultu. Nemůže však vyvstát jeho matriarchální a feministické teorie. Wirth byl vnímán jako kontroversní osobnost již v třicátých letech, k jeho největším přehmatům patří obhajoba starofríského romantického falsa Thet Oera Linda Bok (Kronika Ura – Linda), jehož německý překlad vydal v roce 1933. Vypráví se v něm o matriachalní a demokratický řízené Atlantidě starých Frísů. (1)

Jan B. Uhlíř antisemita

Česká média by napříště neměla dávat prostor pražské Židovské obci k prezentaci výročních zpráv o antisemitismu, dokud se tato instituce jasně nevyjádří k poslední manipulaci v datech 
Lukáš Beer 

Jan Munk má zřejmě co skrývat. (Foto: screenshot regionalnitelevize,  VIDEO)

Uplynula řada týdnů a pražská Židovská obec doposud nereagovala na žádost právního aktivisty Tomáše Peciny o vysvětlení zmanipulování údajů ve výroční zprávě „o stavu antisemitismu“ za rok 2013. Hlavním sdělením této zprávy bylo tvrzení, že v České republice byl v roce 2013 zaznamenán prudký nárůst publikování „antisemitských textů“ na internetu. Pohled do výčtu těchto údajně či skutečně antisemitských textů však snadno prozradil, že si Židovská obec tento počet článků výrazně „vylepšila“ zahrnutím textů, které byly publikovány již dávno před rokem 2013.

Mýtus o Marshallově plánu

Když nastal moment, že německý hospodářský zázrak předstihl československé hospodářství, nalézali pro to Češi pohodlné vysvětlení. Odůvodňovali německý ekonomický rozmach Marshallovým plánem, kterého se Československo ze Stalinova příkazu nesmělo zúčastnit. Na to je ovšem potřeba namítnout, že válečné škody v Čechách a na Moravě byly velmi nízké a Češi měli díky zabavenému majetku sudetských Němců k dispozici mnohonásobek německého podílu na Marshallově plánu.

Velmi poučná jsou tato čísla k porovnání: Anglie obdržela 3,44 miliard dolarů finanční pomoci, Francie 2,8 a Německo pouze 1,4 miliard dolarů. Převedeno na počet obyvatel to znamenalo 27,56 dolarů na jednoho Němce a 66 respektive 67 dolarů na jednoho Francouze resp. Brita. Z toho Němci v letech 1948 až 1951 vygenerovali nárůst výroby o 95 procent, zatímco Francie 46 procent, resp. Anglie 22 procent. A to je o to více pozoruhodnější, poněvadž Německo muselo peníze z Marshallova plánu vrátit nazpět a ještě za ně platit úroky, zatímco všem ostatním státům byly darovány! Splácení peněz nazpět bylo ukončeno již v roce 1954.

Obhájce vydavatelů Hitlerových projevů: „Obžaloba nemá u soudu nejmenší šanci“

Vydavatelé Hitlerových projevů věnují každému návštěvníku hlavního líčení bezplatně jedny Projevy 

V pondělí 2. června 2014 od 8.30 hod. začne osmý trestní senát Městského soudu v Brně projednávat obžalobu, podle níž se tři fysické a jedna právnická osoba, vydavatelství guidemedia etc s.r.o., měly dopustit zvlášť závažného zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka a dvou dalších trestných činů tím, že v r. 2012 vydaly knihu projevů Adolfa Hitlera. Za to hrozí obžalovaným fysickým osobám až deset let vězení a obchodní společnosti zrušení a propadnutí veškerého majetku.

Hitlerovy projevy zdarma!

Zdroj: guidemedia etc

Debatní klub o korupci

Ondřej Chládek a Stanislav Beránek v Debatním klubu.

Slovo korupce asociuje něco špatného, odsouzeníhodného, trestuhodného, zavrženíhodného … Vnímání samotného slova – pojmu – korupce je v české společnosti podřízeno proklamované morálce, kdy její hlasatelé jsou velmi často minimálně sami z korupce mnohdy podezřelí a někdy i oficiálně obvinění a následně trestně stíhaní. Kázat vodu a pít víno je pak častým posteskem českých občanů nad stavem politických špiček a reprezentantů státní správy. Je korupce znakem zločinného spolčení nebo spíše diletantismem odpovědných osob? Jak rozlišovat co je a co není korupcí? Může být korupce vnímaná jako pozitivní prvek obchodních vztahů? Tato a další témata v Debatním klubu otevřou pánové Ondřej Chládek, člen představenstva stavebního holdingu Enteria a. s., a Stanislav Beránek, analytik Transparency International. (-dk-)

„Identitární hnutí“ se v Rakousku úspěšně etablovalo – tamní média informují o novém mládežnickém hnutí objektivně

Lukáš Beer 

Martin Sellner a Alexander Markovics na tiskové konferenci,
které se zúčastnily všechny významné rakouské sdělovací prostředky.
Foto: screenshot Die Presse.com

Určité zkušenosti s militantními "levicově" extremistickými bojůvkami, speciálně s těmi, vyškolenými v Německu, jsem již nasbíral. Když jsem předposlední víkend cestoval městskou hromadnou dopravou centrem Vídně, počítal jsem tedy se vším možným. Týden před volbami do Evropského parlamentu, na sobotu 17. května krátce po poledni, byla na okrajové prostranství frekventované nákupní třídy Mariahilferstraße nahlášena první vyloženě veřejná demonstrace „Identitárního hnutí Rakousko“ pod příznačním heslem „Naše Evropa není jejich Unie!“. Jednalo se o shromáždění oficiálně povolené úřady. Reflexně dopředu oznámily protidemonstraci i „levicově“ militantní organizace a Antifa a pohrozily účastí až 1000 lidí. K účasti na této demonstraci proti „pravicovému extremismu“ vyzvaly i regulérní mládežnické organizace sociálních demokratů („Socialistická mládež“) a Zelených.

Armáda odmítla pamětní desku

Padlým První světové války nebude prokázána čest. V zákopech zemřeli v uniformách Rakousko-Uherska. 

O křiklavém nepoměru při podávání dějinného obrazu o české účasti na
První světové válce jsme přinesli článek v tiskovém vydání NS ( ZDE, str.3).
1. sv. válka přinesla Čechům několikanásobně větší oběti na životech než
válka, která propukla v roce 1939 a Protektorát dohromady.

Na památku vojákům Střeleckého pluku č. 8 v Praze, kteří padli v bojích Velké války v letech 1914 až 1918 a na Slovensku v roce 1919 – tak zní pracovní verze textu na pamětní desce, kterou chtěl na vlastní náklady umístit spolek „Císařsko-královský zeměbranecký (později střelecký) pluk č. 8 Praha“ na jedné historické kasárenské budově na Pohořelci (městská čtvrť Hradčany). Akorát, že s tím narazil na zamítnutí.

Známá německá televizní novinářka o současné protiruské propagandě

Evropské sdělovací prostředky před několika týdny barvitě referovaly o propuštění "vojenských pozorovatelů OBSE" ze zajetí na Ukrajině, kde byli zadržováni proruskými separatisty. Známá německá televizní novinářka Gabriele Krone-Schmalzová (64) před nedávnem v jednom pořadu německé veřejnoprávní televize, regionálního programu SWR, zcela nepokrytě vyjádřila své znepokojení nad tendenčním a jednostranným zpravodajstvím německých a evropských médií o dění na Ukrajině. „Demokracie mohou fungovat pouze tehdy, pokud se dělá slušná žurnalistika hned nadvakrát“ – to je „leitmotiv“ této ženy, která se v letech 1987 až 1992 proslavila jako korespondentka televize ARD v Moskvě, odkud podávala zprávy o rozpadu Sovětského svazu. Od roku 1997 pracuje jako samostatná novinářka, píše knihy a přednáší na vysoké škole o publicistice.

Jednou z otázek moderátora během přibližně čtvrthodinového interview byla tato: „Vytýkáte části německého žurnalismu, že praktikuje určitý způsob propagandy ve stylu přítel-nepřítel a že v rámci něj existuje jen málo vyvážených hlasů. Já jsem Vás původně pozval, když šlo o to, vyjádřit se k případu rukojmích z OBSE a naštěstí dnes přišla dobrá zpráva, že byli propuštěni. Pro mne je ale špatná zpráva, že mi říkáte, že to vlastně žádní rukojmí z OBSE nebyli, kým tedy podle Vás jsou?“

Ankara, Praha a slovo začínající na „G“

Gernot Facius 

V současném Česku je prozatím aplikováno dvojí měřítko, pokud jde o
genocidu – a to jak na úrovni historiků, politiky a publicistiky, tak i na
úrovni justice.

Prostorovou vzdálenost nelze tak rychle překlenout – mezi Prahou a Ankarou máme 1900 kilometrů dlouhou vzdušnou čáru. Obě hlavní města a jejich politický personál na první pohled mnoho nespojuje. Ale v jednom bodě jsou si, nehledě na všechny historické rozdíly, podobné. Mají strach pře slovem začínajícím na „G“. „G“ jako genocida. Pomocí vyhýbavých prohlášení se pokoušejí uhlazovat si dějiny. Turecký ministerský předseda Recep Tayyip Erdoğan nyní při příležitosti 99.výročí genocidy spáchané na Arménech pronesl poselství, které bylo některými komentátory letmo pojato jako „neobvyklý krok“ silného muže od Bosporu. Byla citována Erdoğanova slova, že se nedá popřít, že poslední roky existence Osmanské říše pro Turky, Kurdy, Araby, Armény a miliony dalších osmanských občanů, jedno jakého náboženského vyznání nebo jakého etnického původu, „byly těžkým obdobím plným bolesti“. Jasněji řečeno to znamená, že turecký premiér srovnává zločiny, které byly spáchány na Arménech, masakry a deportace, s ostatními ohavnostmi a dějinnými katastrofami První světové války a vyhýbá se odpovědnosti své země. Ale na konci svého stanoviska vyjádřil přeci jen svou „soustrast“ potomkům mrtvých Arménů. Slovo genocida se v textu samozřejmě neobjevuje, Erdoğan místo toho raději vyzdvihuje „společné utrpení“ a také neopomíná varovat před „obviňujícími, urážlivými nebo místy dokonce štvavými výroky“.

Jak souvisí vznešená evropská myšlenka s „panskou rasou“? Příručky o EU a učebnice dějepisu vám to zamlčují

Čelní politikové EU jsou vyznamenáváni cenou pojmenovanou po rasistovi. 
Lukáš Beer

S trochou nadsázky lze tuto knihu nazvat "Mein Kampfem
Evropské unie". Knihu "Praktischer Idealismus"vydal
"otec evropské myšlenky" Richard Mikuláš Coudenhove-
-Kalergi v roce 1925. Přečíst si ji můžete ZDE.

Je skutečně někdy až zarážející, jakým způsobem přepisovači dějin dokáží obracet některá fakta naruby. Při příležitosti voleb do „Evropského parlamentu“ si jen připomeňme fakta, související s působením člověka, který je dnes považován za vůbec jednoho z nejvýznamnějších duchovních otců myšlenky „evropské integrace“. Herman Van Rompuy, stálý předseda Evropské rady, v roce 2012 obdržel od Panevropské unie „evropskou cenu“ za zásluhy, nesoucí jméno jisté osobnosti, stejně jako v roce 2010 „německá“ kancléřka Angela Merkelová. Řeč je o ocenění pojmenovaném po Richardu Mikuláši Coudenhove-Kalergi, jehož jméno nechybí v žádné příručce o historii vzniku Evropské unie.

Dějinné vzpomínání jako prevence: Genocida spáchaná na Arménech

Po celý jeden rok se v Rakousku a Německu budeme zabývat následky První světové války. To je dobře, protože je nejvyšší čas. Protože nevyhnutně se přitom narazí také na onen zločin, který se odehrál ve stínu této války a který z důvodů vojenského a politického oportunismu nikdy nenalezl cestu do veřejného povědomí v Evropě. Řeč je o turecké genocidě spáchané na Arménech.

Nový začátek!?

Manfred Maurer 
Když v minulých letech jezdili čeští politici do Vídně a rakouští do Prahy, byla pokaždé hodně řeč o dobrých vztazích. Tehdejší hlava státu Klaus dokonce v této souvislosti jednou použil slovo „bratrství“, ačkoliv on sám v minulosti přispěl velkou měrou k tomu, že sudetští Němci to tak cítit nedokázali.

Komu fandit

Tomáš Pecina
Tento text, ač se tak snad může podle titulku jevit, nebude o fotbale, nýbrž o politice a právu v této zemi. V ní se poslední dobou odehrávají děje, jejichž pochopení přestává vyžadovat dovednosti politologa, resp. právníka, ale číst místní tisk správně a s porozuměním začíná být doménou oborů zcela jiných, více či méně esoterických.

Anglické hostitelské rodiny preferovaly „árijsky" vypadající „Wintonovy děti“ – ty ostatní končily často jako otrocká pracovní síla

Co všechno se kvůli mediální bublině „Siru Wintonovi“ speciálně v Česku zamlčuje o středoevropských transportech židovských dětí v letech 1938-1939 
Lukáš Beer 

Židovští uprchlíci ve Švýcarsku. (Foto z: Alfred A. Häsler: Das
Boot ist voll. Die Schweiz und die Flüchtlinge; Zürich 1967)

V Česku už po dlouhá léta panuje dokonalý, sdělovacími prostředky a politiky vytvářený „hype“ ohledně „Sira Nicholase Wintona“, který „zachránil 699 dětských životů před jistou smrtí v nacistických táborech“. Prezident Zeman mu hodlá udělit Řád Bílého lva. Žáci školy „Open Gate“ finančníka Petra Kellnera dokonce usilují o to, aby tento syn německých Židů, kteří počátkem 20. století přesídlili do Anglie, Nicholas Winton (Wertheimer), obdržel Nobelovu cenu za mír. A pověstný "likudčík" Přemysl Sobotka jej za tímto účelem přímo nominoval. Wintona v Česku proslavily filmy židovského režiséra Mateje Mináče ze Slovenska, a to sotva zásluhou uměleckého ztvárnění podprůměrné úrovně (tvůrci nešetřili kýčovitostí a pathosem), jako spíše významem svého poselství. Českými sdělovacími prostředky a režisérem samotným původně rozšiřovaná dezinformace, že Winton zachraňoval „české a slovenské“ děti, dnes již sice ustupuje do pozadí. Židovské děti, hlásící se často i k němectví nebo pocházející ze Sudet či Rakouska, lze totiž sotva nazvat „českými“ nebo „slovenskými“. Ale v Česku se toho přesto nadále hodně nezmiňuje či dokonce zamlčuje. To je jeden z důvodů, proč je Winton tak „slavný“ pouze tady a v zahraničí o něm běžně v životě nikdo nic neslyšel. Ve skutečnosti se o transporty židovských dětí do Anglie zasloužila jistá dáma z Holandska, jejíž jméno pro změnu v ČR nezná nikdo.

Kamas popřeje generálovi „staré školy“ k medaili a narozeninám

Čtenáři Našeho směru jméno generálmajora ve výslužbe, Gerda Schultze-Rhonhofa dobře znají – před několika lety jsme zde otiskli české znění jeho přednášky k vlastní knize „1939 - Válka, která měla mnoho otců“ (1939 - Der Krieg, der viele Väter hatte). Autor se zde zabýval rolí Polska a Spojenců v období před vypuknutím 2. světové války a atestoval jim spoluvinu na vystupňování eskalace, která nakonec vedla k doposud největší katastrofě evropských dějin. Tato kniha vyšla v Německu poprvé v roce 2003. Schultze-Rhonhof je bývalým generálmajorem Bundeswehru (narozen shodou okolností právě v roce 1939, 26. května) a vydal v roce 2008 v mnichovském nakladatelství také knihu, která se tentokráte zaměřila na existenci československého mnohonárodnostního státu, od jeho vzniku až po předpovídatelný zánik (Das tschechisch-deutsche Drama 1918–1939. Errichtung und Zusammenbruch eines Vielvölkerstaates als Vorspiel zum Zweiten Weltkrieg. Olzog Verlag, München 2008).

Hitler samozřejmě neměl pravdu nikdy a v ničem

Malá příhoda z Rakouska 
Lukáš Beer 

Výrok Adolfa Hitlera mezi výroky Franze Kafky a Martina Luthera Kinga –
důvod k pohoršení?

Když se podíváme na website jednoho severorakouského výrobce bot, firmy GEA, objeví se nám uprostřed nad hlavním textem vždy citát nějaké známé osobnosti. Tyto citáty se průběžně střídají – pokud si patřičnou adresu stránek zadáte podruhé, potřetí apod., jednotlivé citáty se obměňují. V nabídce jsou citáty výroků od Martina Luthera Kinga, přes Leonarda Cohena, Franze Kafku, Friedricha Dürenmatta až po H. C. Artmanna.

Již nikdy nepřátelství mezi našimi národy!

Dočkáme se podobného příkladného usmíření i mezi Němci a Čechy?

Alfred E. Zips a Marija – jedna z posledních obyvatelek vesnice Suchnovo,
kde probíhaly za války boje mezi Němci a Rusy. Foto: Menschen im Osten

Alfred E. Zips byl v květnu 1946 ve věku osmi let společně se svou maminkou a se svým mladším bratrem vyhnán z Bruntálu. Příští víkend promluví také na konferenci „Společnosti pro svobodnou publicistiku“, kam byl jako řečník pozván i nakladatel Pavel Kamas (referovali jsme ZDE).

Jeho otec Alfred Zips byl vojákem německé Branné moci. Chtě nechtě se zúčastnil tažení v Polsku v roce 1939, octl se za války taktéž ve Francii a nakonec i na ruské frontě. Byl čtyřikrát raněn, byl nositelem Železného kříže a dalších vyznamenání – Alfred Zips jednoduše plnil svou vojenskou povinnost. Někde v Rusku jej nakonec zastihl osud vojáka. Od července 1944 čekala jeho rodina v Sudetech marně na nějaké známky života od manžele a otce dětí. Domů od něho už nepřicházela žádná pošta. Nakonec se písemně ozval velitel roty a oznámil rodině, že voják Zips byl prohlášen za nezvěstného. To ještě nebylo oznámení o úmrtí, takže rodina ještě tajně doufala. Naděje umřely až po několika letech, kdy se domů ze Sibiře vrátil už i poslední německý válečný zajatec... Zips mezi nimi nebyl. Osud, který jeho rodina musela společně sdílet s nesčetnými jinými německými rodinami v té době.

V čem lze Ukrajinu srovnávat se Sudetenlandem

Při veřejné výměně názorů ohledně Ukrajiny pociťovali někteří diskutující potřebu srovnávat s otázkou Sudet. To bylo ovšem velmi povrchní, už jenom kvůli tomu, že u obou případů tomu předcházel rozličný příběh, který je právě u Sutet často přehlížen. Srovnatelné jsou obě záležitosti v tom nejlepším případě pouze tehdy, že pokaždé šlo o oslabení politického konkurenta. Pařížské předměstské smlouvy měly za cíl maximální oslabení Německa a u toho důvodu byly velké části německého sídelního území přiděleny státům s jinými národy. Něco podobného se nyní děje s Ruskem a bývalými státy Sovětského svazu. Také zde jde o oslabení konkurenta zúžením a destabilizací jeho základny pro působení. Jedině do této míry je situace Ukrajiny srovnatelná se Sudetenlandem!

Ominöser „Hitler-Reden-Prozeß“ in Tschechien: Hauptverhandlung bereits für 2. Juni anberaumt!

Die Angeklagten Kamas und Beer müssen sich am 2. Juni in Brünn
für die Herausgabe eines Buches vor Gericht verantworten.

Am Dienstag (13. Mai) wurde dem Publizisten und Buchautor Lukáš Beer, sowie seinen zwei Kollegen, den Miteigentümern eines Brünner Verlagshauses, Pavel Kamas und Lukáš Novák, erwartungsgemäß die Anklageschrift in der Strafsache „Hitlers Reden auf Tschechisch“ zugestellt. Der Verlag guidemedia etc hatte nämlich Ende 2012 auf gut 700 Seiten ein Werk in den Handel gebracht, welches 18 ausgewählte öffentliche Reden von Hitler, ungekürzt in die tschechische Sprache übertragen, zum Inhalt hat. Die Brünner Staatsanwaltschaft wirft den Beschuldigten „Propagierung einer Bewegung, die nachweislich auf Unterdrückung der Menschenrechte bzw. Freiheiten des Menschen hinzielt und Rassenhaß predigt“ vor, sowie den Versuch „den Nazi-Völkermord und sonstige Nazi-Verbrechen öffentlich zu rechtfertigen“. Den mutmaßlichen Tätern drohen bis zu zehn Jahre Haft und die Hauptverhandlung ist nun für den 2. Juni 2014 am Brünner Stadtgericht anberaumt.

Česká justice: Pět set soudců se stranickou knížkou KSČ

Aktuální číslo „Sudetenpost“ píše o zásluhách aktivisty Tomáše Peciny

Snahy o očištění české justice byly zahájeny již po listopadu 1989. Z dnešního pohledu jsou výsledky ovšem skromné. „Vynášeli rozsudky podle potřeb diktátu režimu a zneužívali soudcovskou nezávislost“, hodnotili doboví svědci soudce z období před listopadem 1989, trestající politicky stíhané osoby. Skutečnost, že 25 let nedošlo k jejich odstoupení, nepřinesla žádné zadostiučinění. Někteří z nich se nadále věnují své profesi. A podle zákona z roku 1991 jsou morálně neposkvrnění.

Ministerstvo spravedlnosti odhaduje, že více než 500 soudců, kteří dnes vynášejí rozsudky, se v této funkci nacházelo již před listopadem 1989. Dnes se zde obléká do taláru 2900 osob. Jednou z nich je například Eva Buriánová, která přesně před pětadvaceti lety poslala na osm měsíců za mříže Václava Havla za vzpouru a odpor vůči exekutivě. Havel se v lednu 1989 pohyboval po Václavském náměstí, aby se podíval na protesty během Palachova týdne. Buriánová, která rozhodovala o Havlově odvolání, dnes vykonává svou funkci při pražském Městském soudu.

Obžaloba doručena – proces kvůli vydaným Hitlerovým projevům již 2. června!

Budova Městského soudu v Brně.
Foto: Wikipedia

V úterý byla Lukáši Beerovi, Pavlu Kamasovi, Lukáši Novákovi a právnímu zástupci nakladatelství guidemedia etc Tomáši Pecinovi doručena obžaloba vinící vydavatele Hitlerových projevů a autora komentářů k nim z „propagace hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka a hlásá rasovou zášť“ a z „veřejné snahy ospravedlnění nacistického genocidia a jiných zločinů nacistů“. Obviněným osobám hrozí za vydání této knihy tři až deset let odnětí svobody. Zároveň byl stanoven termín hlavního líčení na pondělí 2. června 2014 o půl deváté ráno v budově Městského soudu v Brně.

„Státní zástupce zněním této absurdní obžaloby demaskoval nejen frustrující nedostatky v oblasti historie, ať už své vlastní nebo svých našeptávačů, ale je i na nejlepší cestě zesměšnit český stát i obec českých profesionálních historiků před vnímavou veřejností, včetně té zahraniční“, uvádí ve své první reakci na znění obžaloby Lukáš Beer. „Pevně věřím v inteligenci, odpovědnost a soudnost členů příslušného trestního senátu, protože si nedokáži představit, že by tento neobyčejně hloupý konstrukt – jinak se historické vývody v obžalobě totiž nazvat nedají – byla česká demokratická justice v roce 2014 schopna brát vážně.“ Beer dodává, že odvolávání se na vyjádření zmíněného vojenského historika Jana B. Uhlíře ze strany státního zástupce Jana Petráska „tomu všemu dodává jen korunku, uvědomíme-li si, že jde zjevně o nedůvěryhodného člověka, který ve svém nejznámnějším díle prokazatelně falšuje historická fakta a neštítil se ani neuvěřitelných manipulací a lží ve svém tzv. odborném vyjádření“.

K podkladovému archivnímu materiálu k „Hitlerovým Čechům“ (Odpověď na dotaz čtenáře)

Lukáš Beer 

České dívky z Kuratoria pro výchovu mládeže (Blansko, konec června 1944).
Foto: archiv Lukáše Beera

Pan J. Lukáč mne před několika dny požádal o informaci, „z jakých archivních fondů, sbírek a dalších materiálů z hlediska heurestiky“ jsem čerpal při sestavování podkladů pro knihu Hitlerovi Češi. Rozhodl jsem se na tuto otázku odpovědět veřejně, protože předpokládám, že určité zábrany či předsudky, které lze vycítit z řádek pana Lukáče, se vzhledem k výskytu (mnou očekávaných) předpojatostí podobného druhu, s nimiž jsem se již setkal, nebudou zas tak úplně ojedinělé. Vybavme si pouze už jen difamující znění zprávy ČTK o vydání Hitlerových projevů a některé nekvalifikované výroky historika z Moravského zemského muzea z konce roku 2012. Neuškodí tedy se zněním mé odpovědi seznámit větší okruh čtenářstva.

Mají takto podle státního zastupitelství vypadat ideální komentáře k projevům předního německého nacisty?

Lukáš Beer 

Jsou komentáře ke Goebbelsovým projevům
vyhovující?

Jeden bavorský publicista, který se také zajímá o okolnosti našeho trestního stíhání kvůli vydání komentovaných Hitlerových projevů, mne upozornil na české vydání komentovaných projevů říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse před několika lety. Jelikož tento novinář neovládá český jazyk, zajímalo jej, zda publikaci znám a jak lze okvalifikovat úroveň doprovodných (odborných?) komentářů k doslovným projevům tohoto bezpochyby významného muže nacionálněsocialistické Říše. Zpracovali komentáře k projevům profesionální historikové a jak se s problematikou vypořádali?

Rád bych se tedy čtenářům s mými poznatky krátce svěřil. Udělat si totiž spolehlivý úsudek je v tomto konkrétním případě poměrně snadným úkolem.

Kniha vyšla v nakladatelství Naše vojsko hned dvakrát – v letech 2002 a 2009 – a jejími autory jsou pánové Josef Dvořák a Ján Dziak, používající souhrnný pseudonym „J. J. Duffack“. (O jiné knize této dvojice pojednával ve svém příspěvku Tomáš Krystlík).

„Evropa“ dala v Kodani Rusku co proto...

Z výstředního homosexuála bylo obratně vytvořeno politikum 
Lukáš Beer

Výstřední "queer" homosexuál s poruchou osobnosti vyhrál letošní Eurovision
Song Contest (vlevo), zatímco kandidátky z Ruska (vpravo) byly publikem
demonstrativně vypískávány. (Foto: YouTube)

Vyrovnaným jedincům je každoroční pořádání hudební soutěže Eurovision Song Contest, ruku na srdce, zcela ukradené a tito jí přisuzují obrazně řečeno stejnou důležitost, jako když v Číně spadne na zem špatně opřené kolo. To nemění ale nic na skutenosti, že rakouská média věnují pořádání Song Contestu každoročně mimořádnou pozornost, zejména ta veřejnoprávní. Alpská republika téměř každý rok vysílá své zástupce na tuto hudební soutěž. A to i navzdory konstatování, že zejména v posledncích desetiletích (soutěž probíhá již od roku 1956 a sleduje ji kupodivu 100 milionů diváků v mnoha zemích) prezentovaná hudební díla většinou neměla dlouhou životnost v popkultuře a nepodařilo se jim nikterak výrazně mezinárodně prosadit. Doby, kdy účast v soutěži stála za počátkem úspěšné kariéry některých evropských umělců a hudebních skupin (ABBA, Julio Iglesias, Celine Dion), jsou tytam. Je tak trochu zázrakem, že tento relikt z období studené války stále ještě nachází svůj zájem a nějakou sledovanost, tím spíš, že prezentované hudební kousky působí jako slabý okopírovaný odvar běžne produkované moderní komerční hudební produkce a jsou zpravidla vystaveny osudu jepičího života.

Dobrovolníci ve Waffen-SS

Franz Chocholatý Gröger 

V předmluvě ke knize Alaina de Benoist Totalitarismus – Komunismus a nacionální socialismus – jiná moderna od německého historika Ernsta Nolteho se píše: „Nemálo nacionálních socialistů se nechalo rovněž vést ,vznešenými ideály', ve zbraních SS bojovalo přibližně 400.000 zahraničních dobrovolníků, desetkrát více než komunistických a filokomunistických mužů v internacionálních brigádách španělské občanské války." A sám autor ve své knize uvádí: „Kdo jako Jean-Jacques Becker tvrdí, že ,nacionální socialismus nebo fašismus nikdy nevyvolaly tentýž elán' jako komunismus, zapomíná, že bylo 368.000 zahraničních dobrovolníků u Zbraní SS oproti pouhým 35.000 v internacionálních brigádách.“ (1)

Z počátečního stavu 28.500 mužů v jednotkách Waffen SS v roce 1939 vzrostl stav na 910.200 mužů v roce 1945. (2) Příslušníci jiných národů tvořili 57% členů Waffen SS. Ve Waffen-SS sloužilo 400.000 říšských Němců, 137.000 Západoevropanů, 200.000 Východoevropanů a 185.000 Volksdeutsche ("Národních Němců", žijících mimo území Říše – pozn. red.). Mezi Západoevropany se nacházelo 50.000 Holanďanů, 38.000 občanů Belgie (23.000 Vlámů a 15.000 Valonů), 20.000 Italů, 11.000 Dánů, 8.000 Francouzů, 7.000 Norů, 1.000 Finů a 4.000 Španělů, Švýcarů, Švédů, Lucemburčanů a Angličanů. Mezi Východoevropany bylo 50.000 Kozáků, 35.000 Lotyšů, 30.000 Ukrajinců, 20.000 Estonců, 20.000 Chorvatů, 15.000 Srbů, 12.000 Bělorusů, 8.000 Turkestánců, 5.000 Rumunů, 3.000 Albánců a 1.000 Bulharů. Mezi Volksdeutsche převládali dobrovolnici z Maďarska (80.000), Protektorátu a Slovenského štátu (45.000), Chorvatska (25.000) a Rumunska (8.000). (3)

Reakce na tragédii v Oděse: Vraždili byste Slováky za jejich touhu po federalizaci?

Radim Jičínský 

Foto: RT.com

V jihoukrajinské Oděse upálili šovinisté přes 30 rusko-jazyčných Ukrajinců, etnických Evropanů. Dost veliký šok pro člověka, který vnímá Evropu jako jednu velkou rodinu navzájem si příbuzných národů, které trápí shodné problémy a které mají shodná přání ohledně budoucnosti. Upálení v Oděse se měli totiž provinit pouze tím, že se v nové americké kolonii veřejně přiznali ke svému jazyku, své kultuře, svému původu a touze po vlastní samosprávě.

Bude Česká televize krýt podvod pražské Židovské obce a klamání české veřejnosti?

Česká televize odpovídá na zaslané upozornění 

Nepravdivé tvrzení uvádí Židovská obec hned v první větě i ve zkrácené
tiskové zprávě, kterou vydala a rozesílala.

Redakcím internetových vydání několika významných českých periodik, včetně periodika provozovaného přímo ČTK, bylo včera elektronickou cestou zasláno upozornění na vážné podezření ze záměrné manipulace ve výroční zprávě pražské Židovské obce o stavu antisemitismu v České republice za rok 2013, ze které tato média (České noviny, iDNES, Parlamentní listy, Týden.cz, Deník.cz a Česká televize) bohatě citovala. (O podstatě těchto manipulací jsme podrobně informovali ZDE.)

56% lidí si nepřeje zabývat se dále tzv. holocaustem a více než třetina vidí na nacionálním socialismu jak dobré, tak i špatné znaky

S tímto výrokem souhlasilo "velmi" 9% dotazovaných, "značně" 20% a
"trochu"29%, zatímco "vůbec s tím nesouhlasilo" 42%. Zdroj: APA.
Grafika: Náš směr.

Přesně na čas, tedy takřka na objednávku rakouských politiků, byly dnes při příležitosti 69. výročí ukončení Druhé světové války zveřejněny výsledky ankety, která se zaměřila na názorové postoje obyvatelstva k demokratickému a autoritativnímu zřízení a také ke „vzpomínkové kultuře holocaustu“.

Celých 29% dotazovaných se „velmi“ nebo „značně“ přikloňovalo ke konstatování „Měli bychom mít silného vůdce, který se nemusí starat o volby a parlament“, dalších 29 procent s touto výpovědí souhlasilo „trochu“ a 42% lidí s tímto názorem „vůbec nesouhlasilo“. Rakouský tisk to ohodnotil tak, že „obyvateltsvo zvyšeně touží po silném vůdci“ a že „69 let po konci Druhé světové války v Rakousku narůstají antidemokratické postoje“. Deník Die Presse dokonce přinesl titulek „Téměř každý třetí chce ,silného vůdce‘“.

Pražská Židovská obec ve své výroční zprávě podvádí nejen s čísly

Dokonce i tento graf, kterým operuje Židovská obec v Praze, je zmani-
pulován (viz text).

Publicista Tomáš Pecina adresoval včera vedení Židovské obce v Praze dopis, ve kterém požádal o vyjádření ke zjevnému podvodu ve zveřejněné „výroční zprávě o projevech antisemitismu v České republice“, jejíž údaje slepě a ochotně převzala česká média. Konkrétně jde o skutečnost, že zpráva se odvolává na údajný „alarmující nárůst“ antisemitsky laděných textů na česky psaném internetu v roce 2013, ačkoliv minimálně 35 ve zprávě uvedených příspěvků se na internetu objevilo již v roce 2012. (Tento počet bude pravděpodobně o něco vyšší, poněvadž některé články nejsou datované a jiné zase mezitím byly odstraněny, takže není zpětně možné oveřit datum publikování.) Znamená to tedy, že celá jedna třetina uvedených údajných a skutečných „antisemitských článků“ byla publikována již v roce 2012 a Židovská obec u nich uměle změnila letopočet na rok 2013.

Schwarzenberg instrumentalizoval ve Vídni vzpomínání na „shoa“ k protiruské demagogii a vyzval k „přijímání azylantů s otevřenou náručí“

ČTK včera přinesla krátkou zprávu o projevu českého exministra zahraničí Karla Schwarzenberga v rakouském parlamentu, který si každoročně (letos již po sedmnácté) připomíná příchod amerických jednotek do koncentračního tábora Mauthausen dne 5. května 1945. Ve zprávě ČTK se sice uvádí dvě věty přednesené českým politikem nejen před rakouskými poslanci, ale i zástupci židovských obcí v Rakousku, ovšem byla zde zcela vynechána dvě zajímavá poselství posluchačům.

Rozkaz zněl jasně

Tomáš Pecina 

Ano, jasně: antisemitských incidentů musí být ve výroční zprávě pražské židovské obce víc než vloni, pokud možno výrazně víc. A tak musel přijít na pomoc malý podvod: projdete-li přehled počínající na str. 11 a budete pozorní, nemůže vám ujít, že až do 2. května 2013 je vše zdánlivě v pořádku, ale pak se uděje zázrak přírody, a užaslý pozorný čtenář sleduje, že se mezi incidenty loňské přimíchaly, jakoby nedopatřením, ty z předloňska. Jen podle data v URL je jejich celkem třicet, přičemž to, že je u nich uvedeno správné, o rok posunuté datum, usvědčuje Obec z vědomé a záměrné lži a podvodu.

Upálení v Oděse, Člověk v tísni a Natálka – status rovnoprávného člověka jen někomu a jen někdy

Zatímco uvnitř umírají lidé, před hořící budovou panuje dobrá a veselá nálada. V 16. minutě autor videa s úsměvem poznamenává: „Nikde není nikdo, kdo by jim šel pomoct. Policie stojí u autobusů, ve kterých byl přivezen Pravý sektor..." Posléze sranda končí. Na zemi jsou mrtví a zranění. Z oken volají vyděšené dívky, které ČT divákům líčila jako „velení pro-ruských sil". 
Radim Jičínský

Foto: RT.com

V ukrajinské Oděse, ruském městě založeném před více než dvěma sty lety carevnou Kateřinou II., upálili radikálové přes třicet lidí, "pro-ruských aktivistů", řečeno slovy našich médií. V lepším případě tichá ignorace celého incidentu, v horším případě trapné, cynické a hlavně lživé informování jasně dokazují, že pro Českou televizi, pro-západní média, pro-západní politiky, pro-západní NGOisty a pro-západní "humanisty a pravdoláskaře" jsou humanita, svoboda, demokracie, pravda a "láska" jen prázdnými pojmy, využívanými pouze pro jejich komerční nebo pseudo-moralistický význam.

Skutečně mohou za zaostávání etnika Němci a nacionální socialismus?

Kontroverzní cikánský aktivista Ivan Veselý, proslulý svým „kanálovým slovníkem“, vyvolal v uplynulých dnech shitstorm, vlnu znechucení –  po svých výrocích v „Debatním klubu“ („Němcům nevěřím. Už vím, proč je můj děda střílel do hlavy.“). Za příčinu neutěšeného sociálního stavu dnešního cikánského etnika v českomoravském prostoru, které sem bylo nastěhováno až po roce 1945, Veselý navíc nepřímo označil Němce, kteří „vyhladili romskou elitu, která byla prvorepubliková. Můžeme za to děkovat soudruhům Němcům... Ať jdou do prdele.“

Kongres GfP s účastí Pavla Kamase začíná již 23. května

Kamas promluví o historii Protektorátu. Schultze-Rhonhof obdrží letošní „Huttenovu medaili“. 

Jak Náš směr již informoval, proběhne koncem května v Durynsku mezinárodní kongres vydavatelů, historiků a publicistů, pořádaný každoročně Společností pro svobodnou publicistiku (Gesellschaft für freie Publizistik, GfP). Představili jsme již jednotlivé referenty, kteří vystoupí na kongresu se svými přednáškami (přičemž v nejbližší době bude zveřejněn ještě samostatný příspěvek, pojednávající o jednom dalším účastníku, jehož osud je spjat s vyháněním z nově vzniklého Československa po roce 1945). Jako jeden ze zahraničních přednášejících vystoupí letos na kongresu i brněnský vydavatel Pavel Kamas.

Zde je podrobný program třídenního kongresu: V pátek 23. května ve večerních hodinách proběhne nejprve výroční schůze GfP. Na tu následující den naváže v dopoledních hodinách prezentace knih jedntlivými zastoupenými autory. Tématem první přednášky bude po obědě „Červencová krize 1914 – Pozadí vypuknutí války“ (dr. Albrecht Jebens). Poté vystoupí generálporučík ve výslužbě dr. Franz Uhle-Wettler s referátem „Anglo-americké smýšlení a pochybné následky, které to má pro nás“. Pozdní odpoledne je pak na řadě Pavel Kamas – jeho příspěvek nese název „Česko za Hitlera – náprava soudobých dějin“. V neděli 25. května jako první promluví James Bacque k tématu „Od historiografie vítězů k pravdě – Dlouhá cesta od nepřítele k příteli“. Před obědem bude generájmajoru ve výslužbě, Gerdu Schultze-Rhonhofovi uděleno ocenění GfP, Medaile Ulricha von Huttena, a poté přednese oslavnou řeč na počest vyznamenaného Alfred E. Zips, podplukovník ve výslužbě, a samozřejmě se ke slovu dostane i samotný nositel ocenění.

Osud první české porcelánky trochu jinak

Gustav M. Kališ

Záběr z instruktážního filmu československé armády z roku
1948, ve kterém je vojáky dobývána vylidněná obec Lauterbach.

Pouze málokterému „provinčnímu“ městu se podařilo otisknout do historie tak nesmazatelnou stopu jako Hornímu Slavkovu (Schlaggenwald). Téměř „neznámé osadě“ asi se 6000 obyvateli nedaleko Karlových Varů se tento „husarský kousek“ podařil hned několikrát: Zásluhou zdejšího hornictví (těžbou cínu nejvyšší kvality – Slavkov byl největším a nejvýznamějším producentem cínu na světě), díky vynikajícímu porcelánu (porcelánka Haas a Czjzek), nalezištěm strategicky velmi cenné uranové rudy, která se stala málem předmětem konfliktu vítězů II. světové války, pracovními lágry a zrušením statutu MPR (městské pamákové rezervace - jako jediné v tehdejší ČSSR). My protentokrát nezaměříme svoji pozornost k utrpení „svobodymilovných občanů“ v obnovené demokratické ČSR po roce 1945, ale krátce si přiblížíme atmosféru podmínek, jak se v nehostinné krajině zrodila vůbec první porcelánka u „nás“.

Jutta Rüdigerová – Vůdkyně dívek ve Třetí říši (10.)

Předchozí díly: 1. díl - 2. díl - 3. díl - 4. díl - 5. díl 
6. díl  - 7. díl – 8. díl – 9.díl
Baldur von Schirach hájí Hitlerovu mládež před Norimberským tribunálem
Lukáš Beer 

Říšský vedoucí mládeže Baldur von Schirach
"mezi svými". Po válce se distancoval od
Adolfa Hitlera. Činil tak proto, aby zachránil
Hitlerovu mládež a její funkcionáře? 

V těchto dnech roku 1945 nikdo neměl konkrétní představu o tom, co se s ním bude dít. Každý se snažil pouze přežít. Krátce před příchodem Američanů se skupina rozdělila a ženám bylo každé zvlášť obstaráno ubytování, ale navzájem o sobě ženy věděly, kde se kdo nachází. Jutta Rüdigerová našla „přechodný domov“ u jedné poštovní úřednice, jejíž muž se ještě nevrátil z fronty. Rüdigerová se v případě příchodu amerických vojáků měla vydávat – stejně jako ostatní ženy – za propuštěnou pomocnici Wehrmachtu.

A skutečne netrvalo dlouho a američtí vojáci se objevili v obci. Přímo do bytu, kde pobývala Rüdigerová, byli někteří z nich nastěhováni. Samozřejmě neměli nejprve tušení, s kým mají tu čest dělit si střechu nad hlavou. Jednoho dne se s ní dal do hovoru americký seržant a vyprávěl jí o „zlých Němcích“. Rüdigerová se ho zeptala, jestli si myslí, že je taky zlá Němka. Seržant jí odpověděl: „Du nicht, du eine gute Deutsche!“. O pár ní později byl celý byt zabaven pro americké vojáky a obě ženy se octly se zavazadly přede dveřmi. Ale nedaleko v St. Georgenu měla Rüdigerová naštěstí své kamarádky, které jí poskytly ubytování. Bydlení a stravu neměly však ženy od sedláků zadarmo, musely od rána do večera pracovat na poli a obracet seno.