Výbuch v Krásném Březně 31.7.1945 a krvavé události v Ústí nad Labem

Franz Chocholatý Gröger

Pohled na výbuchy z oken Schichtových závodů

Dne 31. července 1945 vydává ČTK následující informaci: „Dne 31. července 1945 odpoledne vznikl v bývalé kabelovně v Ústí nad Labem ve čtvrti Krásné Březno požár, který se v krátku rozšířil i na další průmyslové podniky a ostatní část uvedené městské čtvrti… Do Ústí n. L. byly poslány pohotovostní oddíly SNB a vojska. Ministerstvo zdravotnictví a Červený kříž vypravily do města zdravotní a sanitní oddíly. Veškerá bezpečnostní opatření byla neprodleně učiněna. Místní obyvatelé německé národnosti byli zajištěni. Ve městě byl obnoven klid." (1)

20 let od úmrtí Bruna Kreiskyho: Originál z Ballhausplatzu

Bernd Rill

Originelní byl určitě, onen Bruno Kreisky, agnostický Žid a od roku 1967 šéf Socialistické strany Rakouska (SPÖ). Obzvláště nápadné to bylo, když v době svého úřadování jako rakouský spolkový kancléř (1970-83) čelil USA a Izraeli takovou svéhlavostí, kterou si mohl zřejmě dovolit pouze proto, že zastupoval malý stát.
.
V září 1973 tento Vídeňan, narozený 22. ledna 1911, uzavřel na rakouské půdě se nacházející transitní tábor pro Židy, kteří se vystěhovávali z východního bloku, poté co se palestinští teroristé zmocnili několika těchto vystěhovalců. Na kongresu Socialistické internacionály v Oslu v listopadu 1973, bezprostředně po Jom-Kippurské válce, se Kreisky zasazoval pro vytvoření palestinského státu a požadoval zvláštní roli Evropy při řešení konfliktu na Blízkém východě. Na ten se musí pohlížet arabskýma očima, říkával.

Postaveni před hotovou věc

Lukáš Beer

 Vnedělním rozhovoru pro deník Die Presse zastával rakouský lidovecký ministr zahraničí Michael Spindelegger pozici, že jeho země musí do roku 2030 přijmout kolem 100.000 migrantů. Jedině tak se prý dá efektivně předejít následkům přestárnutí a přirozeného úbytku současného obyvatelstva. Přistěhovalectví by se dle jeho slov nemělo přenechávat náhodě a mělo by se aktivně podporovat. Uvažuje se i o udělování tzv. červenobíločervené karty. Spindelegger se přitom opírá o novější prognózy, podle nichž bude bez aktivního přistěhovalectví stále klesat celkový počet obyvatelstva – ze současných 8,4 miliónů obyvatel Rakouska by se bez aktivního přistěhovalectví snížil jeho počet v roce 2075 na pouhých 5,7 miliónů. A již v roce 2030 by třicet procent občanů vykazovalo věk vyšší šedesáti let. To by samozřejmě bezpochyby znamenalo zhroucení sociálního a zdravotního systému země. Spindelegger společně s Hospodářskou komorou chce určit klíčové branže, „ve kterých přistěhovalce potřebujeme a chceme.“ Na dotaz deníku, z kterých zemí přistěhovalci mají přednostně přicházet, ministr uvedl , že „nejspíše“ ze zemí jihovýchodní Evropy.

EU přísnějšími sankcemi vůči Teheránu nic nevyřeší

Proti zostření sankcí vůči Íránu se dnes vyslovil vedoucí delegace FPÖ v Evropském parlamentu Andreas Mölzer při příležitosti aktuálních porad ministrů zahraničí Evropské unie v Bruselu.

Vzhůru do pohraničí!

Luděk Navara

O vyhnání Němců z pohraničí se už hodně mluvilo i psalo. Méně je známá historie osídlování tohoto území. Do prázdných obcí přicházejí Češi, Slováci, Maďaři, Rusíni, Romové. Jenže jich je málo. Změny jsou dramatické: asi 70 tisíc živností zaniklo a 8 tisíc továren bylo uzavřeno. Tomu se říká příležitost! Současným důchodcům se o něčem takovém může opravdu jen zdát. Plakát, který vydal Osidlovací úřad v Praze, hlásal: „Penzisté, chcete vlastní domek?“ A nabízel tehdejším důchodcům přesídlení do méně osídlených oblastí na venkově v pohraničí. Vlastní domek často zahrnoval i nábytek a vybavení.

Ano, taková byla realita poválečného Československa: dva a půl milionu Němců muselo své domovy v pohraničí opustit a těch, kteří je měli nahradit, bylo příliš málo. Především na venkově a ve zvlášť vzdálených regionech. Takže přišli na řadu penzisté. Samozřejmě, že mladí schopní hospodáři by ve venkovských oblastech byli vítanější, ale lepší důchodce než prázdný dům. Přesto však prázdných domů zůstaly tisíce.

Z nouze ctnost

Lukáš Beer

Ani sebezvrácenější dlouholetá mediální masáž nedokázala u většiny Čechů vzbudit sympatie ke kriminálním činům glorifikovaných bratrů Mašínů a jejich právě zemřelého kumpána Milana Paumera. Co má jeho vlastenectví společného s tím, že se spolupodílel na bestiální vraždě českého občana, že odešel z Československa, aby pak sloužil v armádě USA v Koreji, místo toho, aby zůstal ve své vlasti a raději v ilegalitě přesvědčoval pracující lid Československa o škodlivosti komunistické diktatury nebo jej takto ovlivňoval z emigrace, jak to udělaly tisíce jiných Čechů?

Smějeme se s Pepíčkem – Zásobování

Lukáš Beer

Znáte tenhle? K. H. Frank a E. Moravec jdou po ulici a náhle před sebou spatří ležet na chodníku mastný papír. Tak já nevím, na co si lidi pořád stěžují. Že prý mají všeho málo, a přitom zahazují takhle mastné papíry. V tom vyběhne z vedlejšího domu paní a zoufale křičí: Pánové, neviděli jste tu náhodou ležet na chodníku můj měsíční příděl sádla? Průvan mi ho vyfoukl z okna.

Hmm, že neznáte? Pakliže ne, tak tenhle určitě: Ptá se pan listonoš pana domácího, jestli ví, proč má Moravec holou hlavu? – Protože když leze stále Němcům do zadku, tak aby je to nešimralo.  

Kontinuita

Milan Hulík

Tentokráte nejde o kontinuitu socialistického práva, ale o jinou kontinuitu, která hrála v československých dějinách velkou roli. Mám na mysli období 1938-1945 a prezidentování dr. Edvarda Beneše a dr. Emila Háchy. Kdo z nich byl vlastně pravým prezidentem v období 1938-1945? To je hádanka pro právní historiky.

Poctivý Čech

Lukáš Beer

Běžně se říkává, že dějiny píší vítězové. Nebudeme daleko od pravdy, když toto konstatování poněkud rozšíříme a vztáhneme na moderní české dějiny 20. století počínaje čtyřicátými léty: Vlastní osobní autobiografie se tváří nejlépe tak, aby si získala sympatie vítězů. Každopádně to nikdy nebylo ke škodě a mnohdy pomohlo i leccos zachránit.

Památník na hřbitově neodpovídá realitě

Franz Chocholatý Gröger

Pod tímto názvem vyšel v Jihlavském deníku článek věnující se uctění památky obětí poválečného odsunu jihlavských Němců na ústředním hřbitově v Jihlavě. Dočteme se v něm následovné: V Jihlavě se Němci zastavili a pomodlili u masového hrobu. Památník nese celou řadu jmen. Mnohá přitom nekorespondují s realitou. „Ta jména byla počeštěna, což je špatně. Mělo by se to změnit,“ poznamenal mluvčí Gerspach. Sdružení Iglauer Sprachinsel zatím ale v tomto směru nemá podporu na jihlavské radnici. „Selhává to na městské radě v Jihlavě. Udělat změny na památníku je velmi těžké,“ připustil Gerspach. Ta záležitost je složitá. Jména byla počeštěna v souladu s platnými poválečnými zákony,“ řekl Deníku odborník na česko-německé otázky. Nepřál si ale být jmenován.

K rasovým a národním dějinám českomoravského prostoru (IV.)

Předcházející díly: 1. díl - 2. díl - 3. díl
Karl Valentin Müller

Vpolovině 18. století před námi stojí češství jako početně ne silný, k vymírání se naklánějící a na nejnižší sociální výkonnostní funkce se omezující národ bez vlastního duchovního života, bez vlastní duchovní elity. Města jsou více méně prostoupena německy. Praha je převážně německá, ale také na venkově patří k německojazyčné oblasti široká rolnická pásma, která se dnes jednoznačně přiznávají k češství. Těch několik málo svébytných duchovních vůdců svůj národ již vzdalo a počítá s jeho vymizením podle příkladu Lužických Srbů. Jen ještě nižší služebnictvo a primitivní řemeslnictvo a rolnictvo vytvářejí sociální oboru českého národa.

Z redakční pošty

Následující mail přišel tento týden do redakční pošty. (Vulgární výrazy byly částečně nahrazeny hvězdičkami, jméno a místo bydliště odesílatele je redakci známo, není zde ale uvedeno.)

K rasovým a národním dějinám českomoravského prostoru (III.)

Předcházející díly: 1. díl - 2. díl
Karl Valentin Müller

Toto vyrovnávání se zajisté neuskutečňuje bez kolísání a nezdarů. Navíc nemáme dobře vyrovnané informace o jednotlivých stádiích tohoto biologického vyrovnávacího procesu. To platí především pro velká převrstvení a pustošení ve výstavbě obyvatelstva Čech a Moravy způsobená husitskými bouřemi a Třicetiletou válkou. Obzvláště očividně se tento vyrovnávací proces ale ukazuje teprve a najednou za posledních dvě stě let. K tomuto můžeme vyslovit již dostatečnou jistotu, a sice jak o skutečnosti samotné, tak i o jejích příčinách.

Američané a my

Andreas Mölzer

Nuže, Evropský parlament se minulý týden usnesl na takzvané „Dohodě SWIFT“. Zatímco byl ještě v únoru proti tomu, aby byl Američanům umožněn neomezený přístup k datům evropských občanů a aby tato data byla navíc roky ukládána za účelem využití v údajném boji proti terorismu, byla nyní v Evropském parlamentu ratifikována modifikovaná dohoda se Spojenými státy. Údajně přitom byly v zesílené míře zohledněny pochybnosti z právního hlediska ochrany dat a občanská práva Evropanů. Ale pouze údajně. Ve skutečnosti se cestou svých možností vlivu na evropské vlády Američané postarali o to, že štrasburský parlament, organizovaný ve velkých frakcích křesťanských demokratů a socialistů, tomu všemu přeci jen požehnal.

Britské listy: Bojkotem Izraele k osvobození Palestiny

Selhání světových vlád, které nedodržují své závazky vůči mezinárodnímu právu, dalo v roce 2005 do pohybu hnutí Boycott, Divestment and Sanctions. (Pokračování na Britských listech ZDE.)

Nedokončená pouť Kuratoria (XV.)

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl
Propagace zimního sportu (zima 1943/44)
Lukáš Beer

Naše mládež je zdravá, plná energie, touží po pohybu. Instinktivně cítí zhoubné nebezpečí nečinnosti a hniloby. Je teď jasně vidět, že čekala jen na pokyn“, uváděl v jednom ze svých článků kuratorního časopisu Zteč přední tělovýchovný funkcionář organizace, prof. Zdeněk Sláma, když stručně rekapituloval dosavadní činnost Kuratoria na tělovýchovném poli do konce roku 1943. Tělovýchovné oddělení ústředí Kuratoria pro výchovu mládeže, které připravovalo a provádělo všechna ta různá mistrovství, výcvikové kursy a všechny sportovní akce, se snažilo podávat tělesnou výchovu mládeži v zábavné formě. Mělo to štěstí, že přitom mohlo stavět na velmi dobrých základech, budovaných už za první republiky. Česká tělesná výchova měla vždy mezi odborníky světového jména dobrý zvuk.

Oficiální statistika potvrzuje plíživou smrt autochtonního obyvatelstva

Díky interpelaci poslaneckého klubu FPÖ, směrované aktuálně ministru pro sociální věci Hundstorferovi, nyní vycházejí jasně najevo alarmující a doposavad částečně nezveřejněné údaje, které poskytuje Statistik Austria k tématu porodnosti v hlavním městě Rakouska za rok 2009. Jsou to čísla, která mluví za sebe.
.
Tak například z celkového počtu 17.154 živě narozených dětí připadalo 53,8 procent (9.228) na matky, které samotné se narodily mimo území Rakouska. Ale naproti tomu pouze 44,8% rodících matek se v Rakousku narodilo a mělo rakouské státní občanství. Pouze na muslimské matky připadalo v loňském roce ve Vídni 24,64% všech porodů.

Oprávněné zájmy Srbska jsou ignorovány

Andreas Mölzer

Evropská unie má vystupovat jako ochránce kosovských Albánců. Do této jedné věty se dá shrnout rezoluční návrh zahraničněpolitického výboru Evropského parlamentu k evropské integraci Kosova, který vypracovala rakouská poslankyně za stranu Zelených Ulrike Lunaceková. Neboť co se týče jednostrannosti, dá se tento rezoluční návrh sotva překonat, a k oprávněným srbským zájmům se v něm nepřihlíží.

Aktualizace: Čísla o biologické síle národa v letech 1939-1944

Právě byl aktualizován červnový článek o porodnosti za Protektorátu. Bylo doplněno mnoho nových údajů, které vedle aktualizace dat pro rok 1943 navíc dokumentují například vzrůst počtu uzavírání mladých manželství mj. v důsledku toho, že čeští muži byli zproštěni povinné vojenské služby.

Může za všechno Hradec Králové?

Lukáš Beer

Pro všechny, které nechává pasívní přihlížení honbě za fotbalovým míčem na zeleném trávníku chladným asi stejně tak jako autora tohoto článku, je hned na začátku určeno toto malé uklidnění: právě probíhajícímu mistrovství světa v kopané se následující řádky budou věnovat jen velmi okrajově. Tak nebo onak, dnes večer, kdy proti sobě nastoupí mužstva Německa a Španělska, přiláká přímý přenos před televizní obrazovky milióny lidí, přirozeně nejen Španěly nebo Němce.

Mýtus slovanské protiříše (Dokončení.)

Dokončení úvodní části
Emanuel Vajtauer

Jiný velký omyl cyrilometodějského mýtu vyslovil Josef Holeček. Uznává, že bychom bývali zahynuli, kdybychom se bývali nepřipojili k německé říši a k západnímu náboženství. Byl to podle něho nutný kompromis, který nás zachránil před úplnou záhubou. Ale k této záchraně přispělo cyrilometodějství, totiž okolnost, že křesťanství nepřišlo k našemu národu jen prostřednictvím Němců, jimž by se byl k své záhubě vzepřel, tak jako to učinili polabští Slované, nýbrž že přišlo též v sympatičtější podobě od východu. Bylo tudíž ochotněji přijato a tím prý měl aspoň na čas náš národ místo dvou nepřátel, Němců a Říma, jen jednoho nepřítele, Němce. Ač se později oba nepřátelé opět proti nám spojili, „přece již v duchu českém navždy zůstalo něco z té odolnosti, kterou jej zásobilo Kyrilometodějství.“ (E. Chalupný: Dílo Josefa Holečka.)

Mýtus slovanské protiříše

Emanuel Vajtauer

Jedním z historických mýtů, který zvlášť v poslední době působí mnoho zla, poněvadž nám odnímá možnost vidět věci ve skutečné hodnotě, je mýtus cyrilometodějský a s ním spojený mýtus říše Velkomoravské. Cyrilometodějský mýtus blouzní o možnosti samostatné všeslovanské kultury a civilizace, kdyby se bylo dílo obou věrozvěstů zachovalo. Mýtus Velkomoravské říše kreslí před očima fatamorgánu spojených národů slovanských, které mohly učinit zbytečnou Svatou říši římskou národa německého. Otcem obou mýtů je protiněmecká myšlenka, jak ji přinášela zahraniční politika 19. století. Nepřekvapí, že jsou oba naznačeny už u Palackého a nepřekvapí ani, že na obou mýtech spolupracovali i Francouzi.

Pokřešťanštění, “slovanští” věrozvěstové

Tomáš Krystlík

Vroce 845 pokřtili v bavorském Řezně (Regensburg) čtrnáct českých pánů. O patnáct let později si vyžádal moravský kníže Rastislav vyslání učitelů křesťanství z Konstantinopole (Cařihrad, Istanbul). Obyvatelé v českých zemích se přijetím křesťanství přihlásili do společnosti kulturních států západní Evropy. Do té doby žily pohanské kmeny v podstatě ze dne na den. S křesťanstvím přišla víra ve věčnost, v duchovní život. Pod duchovní vládou římskou se latina stala dorozumívacím prostředkem, pojem organizace zprostředkovávala církev.

Politické strany loví v migrantských vodách

Lukáš Beer

Každý třetí občan Vídně buďto přímo sám přišel do země odněkud ze zahraničí, anebo se narodil rodičům, kteří do Rakouska emigrovali. Vzhledem k tomu, že za více než tři měsíce budou v hlavním městě probíhat obecní a zemské volby, nemohou politické strany samozřejmě přehlížet tento pro ně lákavý potenciální masivní migrantský zdroj volebních hlasů. Etnické a nacionální složení „Novorakušanů“ v multikulturním městě Vídni je velmi pestré, a tak je vcelku logické, že se i mezinárodní vztahy a konflikty odehrávající se daleko od střední Evropy mohou promítat i do vztahů mezi jednotlivými neautochtonními etniky usídlenými a zakořeňujícími se v hostitelské zemi.